Článek
Cestování je moje vášeň a jsem schopná být měsíce na cestách. Miluji poznávat nové lidi a místa a ochutnávat nové kuchyně. Zažila jsem toho už hodně pozitivního, ale i negativního, což ovlivňuje celkový dojem. To, co jsem ale zažila naposledy, na to nic nemá.
Když se mi stane něco špatného na cestách, nechávám to tam a domů jedu s čistou hlavou. Holt k cestování patří i ty nehezké věci. Tentokrát to ale bylo jinak. Vracela jsem se po třech měsících domů a mojí poslední destinací byla Indie. Zážitek to byl výborný, ale po cestě domů už jsem cítila, že je něco špatně. Byla to moje nejhorší cesta, u které jsem si myslela, že snad omdlím vyčerpáním. Bylo mi totiž celou dobu špatně.
Věděla jsem, že pokud mi něco je, chci to vydržet až do Čech, nejen kvůli péči a pojištění, ale chci být prostě doma a neřešit žádné přejezdy a zbytečné peníze. Z letiště už mě vezli sanitkou.
Byla to otrava. Takhle špatně mi ale snad v životě nebylo a teď nemůžu slovo Indie ani slyšet. V té nemocnici jsem byla týden a bylo mi řečeno, že jsem měla namále. Přísahám, že už tam nikdy nepojedu. Samozřejmě vím, že se mi to může stát kdekoliv, ale mám to s tím spojené a vytvořil se mi takový divný strach. Vlastně se mi teď nechce ani z Evropy.
Zkrátka suvenýr ve formě otravy a následné infekce byl výživný a nikomu nepřeji si něco takového dovézt. Díky za naše zdravotnictví, že mě z toho dokázali takhle krásně dostat. Cítím se už skvěle, ale zážitek je stále živý a patří rozhodně k těm nejhorším, co jsem měla. Možná, že kdybych to zažila tam, nechám špatnou zkušenost taky v Indii a byla bych v pohodě, ale tohle mě poznamenalo.
