Článek
Bydlím v horší části Prahy, kde je kriminalita celkem na pokročilé úrovni. Nikdy se mi ale nic nestalo a ani mě nenapadlo se o sebe v tomto ohledu strachovat. Na televizi se moc nekoukám, a tak jsem nikdy ani nebyla vyděšená a vystrašená ze všech situací, které se na světě dějí. Na druhou stranu zase nežiju mimo civilizaci, takže určité povědomí mám.
Letos v létě jsem se vracela z akce a přiznám se, nebyla jsem příliš oblečená, což mi ale došlo až později, že jsem neměla chodit v krátkých šatech. Ale kdo by v letním měsících chodil v kalhotech?
Zkrátka cesta ke mně domů vede přes temný park, jenže jsem tam už několikrát šla a prostě jsem se moc nebála. Malou chvilkou jsem zvážila, jestli nezvolit delší cestu a neobejít to. Jenže už jsem byla unavená a rozhodla se pro cestu parkem.
Už jsem byla v horní části parku, a protože je to do kopce, byla jsem celá ufuněná a nenapadlo mě se kolem sebe rozhlížet. Jenže najednou jsem ucítila na mém pravém rameni ruku a to, jak mě někdo povalil na zem. Bouchla jsem se do hlavy, což mě omráčilo a nade mnou jsem jen spatřila tmavého muže s vousy. Bylo to celkem rychlé – stačilo mu jen stáhnout šaty a kalhotky. Trvalo to asi 20 vteřin, tuším, byla jsem, jak už jsem zmínila, omráčená a tudíž jsem se nebránila, což mě možná zachránilo a nic víc mi neudělal. Pak už si jen pamatuji, jak si zapl kalhoty a utekl. Snažila jsem se probrat, zvednout se a nasadila jsem takové tempo, že jsem za pět minut byla doma. Nezpozorovala jsem, že by mi něco bylo. Nic mi neudělal, šlo mu nejspíše jen o uspokojení. Samozřejmě jsem se rozbrečela a v tu chvíli nevěděla, co mám dělat. Byla jsem v šoku, ale dokázala jsem se uklidnit. Nikomu jsem nevolala, protože jsem nechtěla nikoho vystrašit.
Vysprchovala jsem se a šla spát a doufala jsem, že se ráno vzbudím a zjistím, že to byl jen sen. Nebyl. Bolela mě neuvěřitelně hlava, takže jsem si zašla do nemocnice, kde zjistili, že jsem v pořádku a následně na policii, kde jsem vše ohlásila. Ukázalo se, že jsem nebyla první oběť. Na čas jsem se přestěhovala k mamce, protože jsem měla ošklivé sny a přece jenom to byl velmi nepříjemný zážitek.
Nemám pocit, že bych měla z tohoto zážitku trauma, protože jsem z toho ještě vyvázla celkem dobře. I přesto nyní navštěvuji psychologa a snažím se to vytěsnit.
Vlastně jsem od té doby mnohem vděčnější a uvědomuji si, co všechno mám a jaké jsem ve finále měla štěstí. Mohlo to dopadnout mnohem, ale mnohem hůř. Budu si na sebe odteď dávat mnohem větší pozor a všeho si víc vážit. A samozřejmě se budu také lépe oblékat, nosit u sebe nějakou ochranu jako například pepřový sprej. Díky za to, že jsem živá a zdravá a že mám v životě vše, co k žití potřebuji. A víc nechci.
Radím všem, dejte si pozor a buďte opatrní, protože nikdy nevíte, co se vám může stát.
PS: Beru antikoncepci, takže stačilo jen fyzicky prohlédnout a těhotenství nebylo možné.
Autor: Dominika
