Článek
Jsem městská holka a čím déle jsem ve městě byla, tím víc jsem to nesnášela. Smog, bordel, divní lidé, všichni jsou si cizí a neustálý stres – to byly věci, co mě napadaly. Už dlouho jsem po tom, co jsem vyrostla, chtěla zmizet. A když jsem našla toho pravého, zjistili jsme, že máme stejné plány a představy.
Jste sledováni na každém kroku
Koupili jsme si domeček těsně po svatbě a přestěhovali se. Nejdřív jsem byla neuvěřitelně šťastná a spokojená, ale teď cítím něco jiného. Jsme tu už 10 let a přímo to tady nesnáším. Nebo ne tady, protože je tu krásná příroda a klid tu vážně je. Ale nesnáším to, že se tu všichni známe, všichni se tu vzájemně pomlouvají a nemůžete si ani uprdnout, aby to nikdo nevěděl.
Za tu dobu jsem už zažila stalkování od souseda, hádku z „kamarádkou“ a závist ve formě toho, že máme nové auto nebo jedeme na dovolenou. Dokonce jsme tu měli pár, který dělat naschvály úplně každému, byli schopni vám házet odpadky na zahradu nebo na ni vniknout bez dovolení a obrat si ovoce ze stromu. Dokonce se to dostalo i k soudu, ale nás se to netýkalo. Byly z toho tahanice bez blížícího se konce.
Přiznám se, že tu nemám nikoho, koho bych měla ráda, zašla na kafe nebo si jen tak popovídala. Pořád čekám, kdy se to zlomí. Neustále za zády slyším, jak jsme mětská náplava, co vše máme a nemáme a vlastně ani nechápu, co jim je do toho. Ti lidi se snad nudí, že řeší životy druhých a místo toho, abych si to tu užívala, tak se schovávám. Když ke mně přijede návštěva, vidím obličeje za okny, aby náhodou sousedi o něco nepřišli.
Chci zpět do anonymního města
Nevím, jestli je to tak všude, ale v tomto se dobře opravdu nežije. Nerada to říkám a nevěřím vlastním uším, ale nejraději bych se vrátila nazpět do města. Do přírody a klidu se dá utéct a opravdu je lepší, když jste anonymní a nikdo vás nezná. Nikdo vás nesleduje a nekomentuje každý váš krok.
