Článek
Tohle byla první a pravděpodobně poslední dovolená s našimi kamarády, se kterými jsme se znali teprve rok. Rozuměli jsme si, sedli jsme si i co se týče humoru, a proto když padl nápad na to, jet spolu na dovolenou, neváhali jsme a společně jsme si plácli.
Všechno probíhali v klidu a v pohodě až na chvíli, kdy jste se vydali do místní restaurace na oběd. I my i oni jsme sebou měli děti, takže jsme se na oběd rozdělili a každý jsme si sedli k jinému stolu. Nevadilo nám to, aspoň jsme měli chvilku klid a povídali jsme si jen spolu.
Oběd byl vynikající, a aniž bychom to čekali, naši kamarádi objednali ještě dezert. Říkali jsme si, že je to od nich hezké. My jsme dezert nechtěli, takže jsme to brali jako pozvání od nich. No, bylo to přesně naopak.
Nejdřív se zvedli jejich děti a odešli. Následně i jejich rodiče, a to jsme ani nestihli zaregistrovat. Prostě tam nebyli a stůl byl plný špinavého nádobí, které tam zbylo po nich.
S manželem jsme na sebe po očku mrkli a oba doufali, že za sebe zaplatili, třeba vevnitř restaurace. Jakmile jsme mávli na číšníka, optal se nás, jestli tedy budeme platit i za stůl vedle? Vůbec jsme nevěděli, co na to říct a nerozuměli jsme tomu. Nezbývalo nám nic jiného než to za ně zaplatit, včetně dezertu, který objednali oni.
Očekávali jsme vysvětlení. Jakmile jsme se vrátili na hotel, oni si už užívali u bazénu. Než jsme stihli něco říct, vypadlo z nich, že moc děkují za pozvání, a hlavně i za ten dezert. Vůbec jsme nevěděli, co na to říct a zůstala nám jen pusa dokořán. Slíbili, že nám to oplatí a že příští platba je na ně. Stále jsme čekali, kdy to přijde, ale hádejte co, do konce dovolené se nic takového nestalo. Zklamali jsme se v nich, nikdy bychom nic tak drzého neudělali a ještě „kamarádům“. Ach jo. Už nikdy víc.
