Článek
Jako rozenému Pražákovi se mi odchod za hranice milovaného města vůbec nechtěl. Jenže bytové podmínky pro mladé rodiny jsou v Praze tristní. Nakonec tak zvítězil nápad přítelkyně koupit na hypotéku byt se zahrádkou v jedné rychle rostoucí obci nedaleko západních hranic Prahy.
Jedním z největších strašáků byla doprava. Bez auta přece v satelitu nepřežijete, říkali mi známí.
Nakonec jsem ale zjistil, že veřejná doprava zde funguje překvapivě dobře.
Máme dokonce několik možností. Buď autobus na konečnou metra, který v ranní špičce jezdí co deset minut nebo vlak. S jedním přestupem se tak dostanete na metro za necelou půlhodinu, případně můžete pokračovat vlakem rovnou do centra Prahy.
Po pár letech navíc přibyly autobusové spoje, takže poslední už nejezdí o půlnoci, ale až kolem jedné ráno. Na poměry satelitů docela komfort.
Ano, když jedu do kanceláře, trvá mi cesta asi padesát minut. Jenže tam nemusím být každý den. A když jsem jako dítě jezdil z Bubenče na gymnázium do centra Prahy, zabralo mi to jen o pár minut méně. Ten rozdíl tedy není tak dramatický, jak by se mohlo zdát.
Samozřejmě existují situace, kdy je potřeba trochu plánovat. Pokud vím, že večer jdu s přáteli na pivo nebo na nějakou akci, dopředu si rozmyslím, jestli pojedu mezitím domů a nebo čas vyplním například ve fitku
Auto není výhra
Auto by navíc v Praze nebylo žádná výhra. Parkování je problém a po večeru stráveném s přáteli by bylo stejně nepoužitelné.
Existují samozřejmě situace, kdy se auto hodí. Třeba když vezeme kočky na veterinu nebo potřebujeme větší nákup. I to se ale dá řešit – například přes aplikace jako Uber nebo Bolt. Stejně tak návraty v pozdějších hodinách z centra Prahy se většinou vejdou do řádu stokorun.
Pomáhá také to, že zatím nemáme děti. Je možné, že s jejich narozením budeme nad koupí auta uvažovat. Na druhou stranu i s dětmi lze spoustu věcí zvládnout bez automobilu.
Podtrženo a sečteno: po sedmi letech života v satelitu jsme se bez auta zatím docela v klidu obešli.
P. S. Uhádnete, v jaké obci u Prahy bydlíme?
