Článek
Herec Suchánek stojí v koloně, zvedne mobil a začne zpívat ironickou říkanku o pražské dopravě. Jedno krátké video, pár veršů a je z toho malý společenský manifest. Možná i proto, že v té zácpě už dávno stojíme všichni.
Michal Suchánek to trefil přesně. Ne politicky, ne odborně ale lidsky. Zpívá o tom, co si každý druhý Pražan tiše mumlá za volantem, zatímco se plazí po magistrále krokem. Ať už ho člověk považuje za komika nebo za „naštvaného občana s mobilem“, jedno mu upřít nelze: dotkl se nervu, který má hlavní město už roky zanícený.
Hřib, auta a emoce
Náměstek primátora Zdeněk Hřib se stal symbolem rozdělené Prahy. Pro jedny představuje odvahu prosazovat moderní dopravní politiku, pro druhé ztělesňuje všechno, co je na vedení města špatně. A v momentě, kdy do toho vstoupí video populárního herce, se z odborné diskuse stává reality show.
Jenže v téhle show nejde o Hřiba. Ani o Suchánka. Jde o to, že Praha je dnes město, kde se každý cítí poškozený. Řidiči si stěžují na kolony, chodci na auta, cyklisté na chodce a všichni dohromady na politiky. A přitom máme společného jmenovatele - město, které prostě není stavěné na tolik aut.
Kolaps po česku
Je to vlastně ironie. Po desetiletí se politici hádají, kdo může za dopravní zácpy, ale nikdo se už neptá, proč pražský okruh stále není dokončený. Severní část chybí, most přes Vltavu je v nedohlednu a velký obchvat, který by odvedl tranzitní dopravu od města, se zatím kreslí jen na mapách.
A tak stojíme nejen v dopravě, ale i v myšlení. Malujeme do ulic cyklistické pruhy, ale chybí nám mosty. Investujeme do MHD, ale neumíme sladit opravy. Mluvíme o ekologii, ale jezdíme po objížďkách, které prodlužují trasy o kilometry. Pražská doprava je metafora celé země - všechno chceme, ale nic nechceme obětovat.
Humor jako ventil
Suchánkovo video nebyl útok. Je to povzdech. A možná i malý ventil frustrace z města, které má sice ambici být moderní metropolí, ale občas připomíná bludiště mezi semafory a zákazovými značkami.
Smích tu hraje zvláštní roli, pomáhá přežít absurditu každodenní reality. Když člověk stojí dvacet minut mezi Muzeem a Štvanicí, ironie je možná to jediné, co mu zbylo. A pokud se díky jedné říkance začne znovu mluvit o tom, že doprava v Praze potřebuje koncepční řešení, pak i taková kolona měla smysl.
Všichni máme na téhle dopravní tragikomedii svůj podíl. Politici, úředníci, řidiči, i ti, co se ráno nechají vézt taxíkem a odpoledne křičí na sociálních sítích, že je město ucpané.
Praha si zaslouží víc než jen výměnu vtípků a výmluv. Ale možná právě humor je to jediné, co nás zatím drží v pohybu.
A když už se musíme smát v koloně, je lepší, když to dělá někdo za nás. Díky, pane Suchánku.
Zdroj:
- Autorská úvaha
- Instagram Michala Suchánka
