Článek
Každý pracovní den Anguse Barbieriho ze skotského Tayportu provázela vůně hranolků a smažených ryb. Vypomáhal totiž v podniku s fish and chips, který provozoval jeho otec. Nezdravé jídlo měl tedy každý den na dosah ruky, což postupem času dopomohlo k tomu, že ve svých sedmadvaceti letech vážil 207 kilogramů. Taková váha už dokáže člověku notně zkomplikovat život a Angus o tom věděl své.
Problémy začal pozorovat nejen v každodenním životě, ale především při cestě s přáteli na utkání britského mistrovství ve Wembley. Byla potřeba celá skupina lidí a značné úsilí, aby ho protáhli dveřmi autobusu. Když na místo konečně dorazili, nedokázal projít turniketem a policisté ho proto museli do areálu vpustit jinudy. Toho tehdy údajně využila řada fanoušků bez vstupenek, kteří přelezli zábrany, zatímco policisté nedávali pozor.
Čas na změnu
V roce 1965 už toho měl Angus dost. Přišel do nemocnice Maryfield ve skotském městě Dundee s prosbou, zda by mu nepomohli shodit pár kil. Doktoři mu doporučili krátký půst, nevěřili však, že se mu ho podaří dodržet. On však všechny překvapil, protože nejenže se po celou dobu vyhýbal jakékoliv pevné stravě, ale dokonce požádal lékaře, zda by mohl v půstu pokračovat.
Aby nebyl v pokušení, přestal pracovat v podniku svého otce, který tak zůstal po celou dobu Angusovy hladovky zavřený. Ta nakonec trvala neuvěřitelných 382 dní. Jak je něco takového možné? To, jak dobře Angusovo tělo na půst reagovalo, překvapilo i samotné lékaře. Čím déle ho držel, tím menší byla jeho touha po jídle. Aby mu nechyběly důležité živiny, dostával pravidelně různé vitamíny, minerály a kvasnicový extrakt. Jinak přijímal pouze perlivou vodu, čaj a černou kávu, kterou si v posledních týdnech své hladovky občas dochutil trochou mléka a cukru.
Po celou dobu žil u sebe doma, avšak do nemocnice chodil na pravidelné prohlídky a někdy tam zůstal i přes noc. Lékaři mezitím sledovali jeho pokrok v hubnutí a kontrolovali hladiny různých látek v krvi. Překvapilo je, že až na sníženou hladinu glukózy, která se nezdála mít žádné negativní účinky, bylo jeho tělo zcela v pořádku.
„Nepamatuji si, jak chutná jídlo“
Angus během 382 dnů, od 14. června 1965 do 30. června 1966 zhubl z 207 kilogramů na 82, byl tedy o celých 125 kilogramů lehčí. To byla jeho cílová váha. Po více než roce bez jídla se tak rozhodl svůj půst ukončit. Za účasti novinářů, kterým sdělil, že si už nepamatuje, jak jídlo chutná, snědl vařené vejce a krajíc chleba s máslem. „Šlo to dobře. Cítím se trochu plný, ale opravdu jsem si to užil,“ prohlásil. Muž, který tehdy seděl u stolu, vypadal úplně jinak než ten, který před více než rokem přišel do nemocnice. Do jeho starého oblečení se najednou vedle něj vešli ještě dva další lidé.
Teď však přišel čas zjistit, zda si Angus dokáže udržet svou nižší váhu i poté, co se vrátí k pevné stravě. Všichni byli zvědaví, zda se u něj neprojeví takzvaný jojo efekt. To se však nestalo. Angus si udržoval zdravou váhu 89 kilogramů a pozdější studie dospěla k závěru, že „dlouhodobý půst neměl u tohoto pacienta žádné nepříznivé účinky“. Svůj úspěch oslavil třítýdenní dovolenou ve Španělsku, poté se přestěhoval do anglického Warwicku, oženil se a měl dva syny. V září roku 1990 po krátké nemoci zemřel. Bylo mu jednapadesát let.
Rekord, který nelze překonat
Od roku 1971 Angus drží Guinnessův světový rekord za nejdelší půst na světě. Nikdo ho navíc už nikdy nepřekoná, protože Guinnessova kniha rekordů již podobné výkony nezařazuje, aby tím nepodporovala nebezpečné chování. „Nikdy jsme aktivně nepodporovali snahy o překonání rekordu v délce dobrovolného vynechání pevné stravy, a to z velmi jasných a zřejmých důvodů,“ uvedl její mluvčí Stewart Newport. „Pokud rekord překonáte a následně zemřete, lze to vůbec považovat za úspěšný pokus?“
Přestože Angusovi jeho hladovka pomohla výrazně zhubnout, dlouhodobý půst může mít bez lékařského dohledu vážné následky, včetně srdečního selhání. To, že Angusovo tělo dokázalo fungovat tak dlouhou dobu bez pevné stravy, je více než neobvyklé. Přestože je tak jeho příběh fascinující, rozhodně není něčím, co by měl kdokoliv napodobovat.
Zdroje:
