Hlavní obsah

Albert Hofmann: Svůj objev vyzkoušel sám na sobě. „Otce LSD“ čekaly hodiny v osobním pekle

Foto: Krna, vygenerováno pomocí ChatGPT (OpenAI)

Píše se rok 1943 a ulicemi švýcarské Basileje projíždí sedmatřicetiletý Albert Hofmann. Může se zdát, že jde o obyčejnou cestu na kole. Ve skutečnosti však právě jako první člověk na světě úmyslně zakouší účinky LSD.

Článek

Švýcarského chemika Alberta Hofmanna už od dětství fascinovala příroda. Když proto po dokončení studií nastoupil do laboratoří společnosti Sandoz v Basileji, začal se zajímat o léčivé látky rostlin i hub. Zaujala ho především kyselina lysergová, která se přirozeně vyskytuje v námelu. V roce 1938 se mu z ní podařilo syntetizovat látku, kterou nazval LSD-25. Původně doufal, že v ní najde lék na podporu krevního oběhu a dýchání. Netušil, že ve skutečnosti připravil silný halucinogen.

Když ji otestoval na pokusných zvířatech, kromě mírného neklidu nepozoroval žádný výraznější účinek. Nově objevenou sloučeninu proto odložil a vrátil se k ní až o pět let později. Její skutečnou moc odhalil až 16. dubna roku 1943, kdy malé množství této látky nedopatřením vstřebal skrz kůži.

Nečekané účinky téměř zapomenutého objevu

Nejdřív pocítil mírný neklid doprovázený závratí. Když se vrátil domů, upadl do stavu, který později přirovnal k opilosti, avšak s mimořádně živými představami. „V jakémsi snovém stavu, se zavřenýma očima (denní světlo mi připadalo nepříjemně oslnivé) jsem vnímal nepřetržitý proud fantaskních obrazů a neobyčejných tvarů s intenzivní, kaleidoskopickou hrou barev. Asi po dvou hodinách tento stav odezněl,“ popisoval později ve své autobiografii.

Foto: Philip H. Bailey, CC BY-SA 2.5, via Wikimedia Commons

Albert Hofmann v roce 1993.

Nově objevené účinky ho fascinovaly, a proto je 19. dubna, tentokrát již úmyslně, znovu otestoval. Začal s dávkou 250 mikrogramů, o které se domníval, že je nejmenší možná pro vyvolání požadovaného stavu. „Ale tato velmi malá dávka, první dávka v rámci mých plánovaných experimentů, byla velmi, velmi silná,“ vzpomínal později. Brzy mu došlo, že se sám domů rozhodně nedostane.

Několik hodin v pekle

Hofmann proto raději poprosil svou asistentku, jestli by ho domů nedoprovodila. Jejich cesta na kole se navždy zapsala do historie. Podle Hofmanna se všechno v jeho zorném poli podivně chvělo a deformovalo, jako by se díval do zakřiveného zrcadla. Měl pocit, že se nedokáže pohnout z místa, přestože ve skutečnosti, jak se později od své asistentky dozvěděl, jeli opravdu rychle.

Jeho žena a děti v tu dobu nebyly doma, takže se po návratu uvelebil na pohovce a čekal, až nepříjemný stav odezní. Ve skutečnosti se však ještě zhoršil. Nábytek se začal měnit, ožívat a nabývat hrozivých podob. Hofmann se obával, že přichází o rozum nebo dokonce umírá.

V jednu chvíli mu sousedka přinesla mléko, kterého vypil více než dva litry. Milá dáma se však v jeho očích stala „zlovolnou, zákeřnou čarodějnicí s barevnou maskou“. Ještě děsivější změny podle svých slov pociťoval ve vlastním nitru.

„Měl jsem pocit, jako bych se rozkládal zaživa,“ popisoval později. „Zmocnil se mě démon, ovládl mé tělo, mysl i duši. Vyskočil jsem a křičel, snažil jsem se od něj osvobodit, ale potom jsem se znovu zhroutil a zůstal bezmocně ležet na pohovce.“ Do běžné reality se navrátil až po šesti hodinách od užití látky.

Nadějný lék a nebezpečná droga v jednom?

I přes svůj děsivý zážitek viděl Hofmann v LSD léčebný potenciál. On i jeho kolegové věřili, že jde o významnou látku, která může najít uplatnění v psychiatrii i ve výzkumu. Firma Sandoz nakonec skutečně zahájila její výrobu v podobě tablet pro lékařské účely. Někteří s ní však měli jiné záměry. Jak jednou Hofmann řekl: „Tuto substanci jsem vyrobil jako lék. Není mou chybou, že ji lidé zneužili.“

Foto: The original uploader: Stepan at German Wikipedia, CC BY-SA 2.0 DE, via Wikimedia Commons

Albert Hofmann v roce 2006.

Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) se v následujících letech v rámci nechvalně známého projektu MK-Ultra pokusila pomocí LSD ovládnout lidskou mysl. Nutno dodat, že neúspěšně. Mezi umělci i běžnými lidmi se tato látka těšila oblibě především během hnutí hippies v 60. letech. Jejím velkým propagátorem se stal také harvardský psycholog Timothy Leary. Podle Hofmanna se však spíše zasloužil o její špatnou pověst.

„Mluvil jsem s ním o tom, říkal jsem mu: nemůžeš každému, dokonce i dětem doporučovat, aby brali LSD. Ta droga může ubližovat, může vás rozrušit a může vás také přivést k šílenství,“ popisoval Hofmann jejich společné setkání. Nezdálo se však, že by Leary vzal jeho slova příliš vážně.

„Kmotr psychedelik“

Hofmann však nezůstal jen u LSD. Později svou pozornost zaměřil také na další halucinogeny, mimo jiné i na různé druhy lysohlávek. Jako první izoloval, syntetizoval a pojmenoval látku psilocybin, kterou také neváhal otestovat sám na sobě. Své objevy přirovnal k jadernému štěpení: „Stejně jako štěpení ohrožuje naši základní fyzickou integritu, psychedelika napadají duševní centrum naší osobnosti, naše nejvnitřnější já. Mohla by představovat překročení zapovězených hranic.“

Hofmann údajně za svůj život užil LSD zhruba stokrát. Zemřel v roce 2008 ve 102 letech. Věřil, že by tato látka mohla mít uplatnění v léčbě duševních chorob a mohla lidem pomoci pochopit jejich postavení v přírodním a duchovním světě. Zároveň však upozorňoval na její nebezpečí a zastával názor, že by měla být užívána pouze v přísně kontrolovaném prostředí. Jeho složitý vztah k vlastnímu objevu vystihuje i název jeho knihy LSD – mé nezvedené dítě.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz