Článek
Večer si jako obvykle sedl na gauč a sledoval televizi. Hlavou se mu však honily obavy. Zítra mají s manželkou v plánu navštívit její rodiče a on se jim bude muset přiznat, že má problém s hazardem. V jednu chvíli ještě přemýšlel nad svou tíživou životní situací, vzápětí už hleděl do tváře své tchyně, která měla oči a ústa doširoka rozevřená hrůzou. Sešel dolů po schodech a nasedl do auta. Teprve tehdy si uvědomil, že v ruce svírá nůž. Tak proběhla ona květnová noc roku 1987. Alespoň to později Kenneth Parks tvrdil u soudu.
„Myslím, že jsem právě zavraždil dva lidi“
Bylo asi půl druhé ráno, když třiadvacetiletý Kenneth usnul doma u televize ve městě Pickering v kanadském Ontariu. Po chvíli se však zvedl, oblékl si kabát, nasedl do auta a vyrazil do Scarborough v Torontu, kde bydleli rodiče jeho manželky. Cesta byla delší než dvacet kilometrů, Kenneth však později tvrdil, že byl celou dobu náměsíčný. Když dorazil na místo, zaparkoval a odemkl dveře od domu klíčem, který mu dříve tchán s tchyní dali.
Svůj útok nejprve směřoval na tchána Denise Woodse, kterého začal škrtit. Když upadl do bezvědomí, obrátil se na spící Barbaru Woodsovou. Několikrát ji udeřil do hlavy montážní pákou. Poté zašel do kuchyně, kde vzal jeden z nožů a oba několikrát bodl. Barbara na místě zemřela, její manžel děsivý útok jako zázrakem přežil.
Kenneth poté, celý od krve, nasedl do auta a zamířil rovnou na nedalekou policejní stanici, kde se sám udal. „Myslím, že jsem právě zavraždil dva lidi,“ řekl překvapeným policistům. Až tehdy si uvědomil, že má na obou rukou hluboké řezné rány.
Náměsíčnost, nebo promyšlený čin?
Kenneth tvrdil, že si na samotný útok vůbec nepamatuje a že byl po celou dobu ve stavu náměsíčnosti. Poruchami spánku prokazatelně trpěl i v minulosti, stejně jako jiní členové jeho rodiny. Bylo by však možné, aby náměsíčný ujel tak dlouhou cestu a následně spáchal tak násilný čin? Podle expertů pravděpodobně ano. Nebyl by prvním člověkem, který v tomto stavu urazil dlouhou vzdálenost, a dokonce ani prvním, kdo ve spánku někoho zavraždil.
Kvůli problémům s hazardem se Kenneth dostal do dluhů, které se nejprve snažil pokrýt z rodinných úspor. Když to nestačilo, dopustil se zpronevěry peněz společnosti, pro kterou pracoval. Přišel kvůli tomu o zaměstnání a vypadalo to, že budou muset s manželkou prodat dům. A tohle všechno měl v neděli 24. května přiznat své tchyni a tchánovi. Jeho těžká životní situace mohla být příčinou náměsíčné epizody. Nemohla by však stejně dobře být také možným motivem?
Vyšetřovatelé se tak začali zabývat teorií, že Kenneth rodiče své manželky zavraždil proto, aby se dostal k penězům nebo aby se nedozvěděli o jeho problémech. Tomu však odporovala skutečnost, že měl se svým tchánem i tchyní blízký vztah. Proč by si za oběti vybral právě je? Policisté navíc tvrdili, že na stanici dorazil viditelně otřesený a zmatený. Nezbývalo tak než čekat, zda se svým neobvyklým tvrzením uspěje u soudu.
Nejvyšší soud Kanady
Soudní proces
Kennethova obhájkyně vyzvala porotu, aby ho zprostila obžaloby, protože se nacházel „ve stavu spánku, ve kterém jednání neřídí žádná vůle ani vědomá mysl“. Žalobci tuto obhajobu označili za „naprosto absurdní“ a upozornili, že zproštění obžaloby by bylo „urážkou smyslu pro spravedlnost celé komunity a také obyčejného zdravého rozumu“. Porota však nakonec na základě vyjádření odborníků, rodinné anamnézy a dalších okolností případu rozhodla, že Kenneth za své jednání nenese trestní odpovědnost ani není nepříčetný. Od soudu proto odešel jako svobodný muž.
Nebyl to ojedinělý případ
Jak už bylo zmíněno, Kenneth nebyl jediným, kdo se u soudu hájil tím, že byl v době spáchání vraždy náměsíčný. V některých případech tato obhajoba, stejně jako u Kennetha, slavila úspěch. Jindy jí soudy neuvěřily.
V lednu 1859 byla chudá obyvatelka Londýna jménem Esther Griggsová obviněna z toho, že vyhodila své dítě z okna, zatímco křičela: „Zachraňte mé děti!“ U soudu tvrdila, že se jí zdálo, že dům zachvátil požár a ona se ve stavu náměsíčnosti snažila svému synovi zachránit život. Navzdory všem očekáváním byla nakonec zproštěna viny.
Jiná situace nastala v případě Scotta Falatera z Phoenixu v Arizoně. V roce 1997 svou manželku, se kterou byl ženatý již dvacet let, čtyřiačtyřicetkrát bodl nožem a poté jí držel hlavu pod vodou v jejich bazénu. Tvrdil, že ji napadl ve stavu náměsíčnosti, když se snažil opravit bazénové čerpadlo a ona se ho pokusila probudit. Upozorňoval, že náměsíčností trpěli i další členové jeho rodiny.
K jeho smůle ho však při činu viděl soused, který tvrdil, že Falater svou ženu odtáhl na zadní dvorek. Tam nad jejím tělem chvíli stál, načež si došel do garáže pro pracovní rukavice. Poté ji v několika promyšlených krocích přesunul k bazénu. Svému psovi gestem přikázal, aby si lehl. To podle poroty naznačovalo, že si byl svého jednání vědom. Vražednou zbraň a zakrvácené oblečení navíc Falater později ukryl ve svém autě. V roce 1999 byl nakonec uznán vinným z vraždy prvního stupně.
Zdroje:
