Článek
Někteří lidé si dokážou ospravedlnit i ty nejhorší činy, pokud věří, že slouží vyššímu cíli. Ve jménu vědy nebo třeba vítězství ve válce někdy neváhají překročit veškeré hranice. Když japonská armáda v roce 1931 zaútočila na Mandžusko a o šest let později obsadila Peking, otřásla čínskou společností v základech. Na severovýchodě Číny u města Charbin mezitím začal vznikat komplex, v němž později působila takzvaná jednotka 731. Oficiální název zněl „Oddělení Kuantungské armády pro prevenci epidemií a čištění vody“, skutečný účel však byl mnohem temnější.
Když se lidé stanou pouhými „kládami“
První experimenty jednotky 731 probíhaly na dobrovolnících, kteří s účastí podepsali souhlas. S postupující válkou však Japonci své metody rychle změnili. Obrátili svou pozornost na válečné zajatce, ušetřeni však nebyli ani civilisté. Ve zmíněném komplexu našlo smrt nejméně 3000 mužů, žen i dětí. Byli mezi nimi především Číňané, ale také Korejci, Rusové a Mongolové. Pro zdejší pracovníky byli pouhými „kládami“, jak je nazývali, a podle toho se k nim také chovali.
Nelidské experimenty probíhaly pod vedením muže jménem Širó Išii. Zdejší „vědci“ hodlali zjistit, kolik toho lidské tělo dokáže vydržet. Vězňům proto odpírali vodu i jídlo, jiným zase podávali pouze vodu mořskou. Do žil jim vpravovali vzduch, fosgen nebo zvířecí a lidskou krev, která nebyla kompatibilní s jejich krevní skupinou.

Širó Išii
Fyziolog Hisato Jošimura se obzvlášť zajímal o podchlazení. Končetiny vězňů proto ponořoval do nádob s ledovou vodou, dokud zcela nezmrzly a nezačala se na nich tvořit vrstva ledu. Poté se snažil najít způsob, jak je co nejrychleji zahřát. Někdy je poléval horkou vodou, jindy je vězňům držel nad ohněm. Asi není potřeba dodat, že jeho pokusy, stejně jako prakticky všechny experimenty jednotky 731, přinesly více utrpení než skutečného vědeckého poznání.
Od moru až po vivisekci
U zkoumání odolnosti lidského těla však Japonci neskončili. Zaujaly je především nejrůznější nemoci, včetně dýmějového moru, kterými své oběti záměrně nakazili a následně sledovali jejich průběh. Některým vězňům vpichovali různé choroboplodné zárodky a následně zkoumali, jak na sebe vzájemně reagují. Chtěli tak vytvořit nová onemocnění.
Jedna z metod, kterou průběh nemocí zkoumali, byla obzvlášť hrozivá. Jednalo se o vivisekci neboli pitvu zaživa, kterou prováděli bez anestezie. Při jiných experimentech svým obětem amputovali končetiny, jen aby je pak přišili k jiné části těla. Docházelo také k jejich drcení nebo přerušování krevního oběhu, aby mohli vědci u bezbranných lidí sledovat rozvoj gangrény. Vězně, kteří byli v natolik špatném stavu, že na nich již nebylo možné provádět další experimenty, chladnokrevně zastřelili nebo usmrtili injekcí.
Muži, ženy i děti
Ani v případě pohlavně přenosných chorob se příslušníci jednotky 731 nezastavili před ničím. Vězně nakažené syfilidou nutili znásilňovat jejich spoluvězeňkyně i spoluvězně. Poté sledovali, co se stane, když nebudou nemoc nijak léčit. Některé vězeňkyně byly proti své vůli oplodněny, jen aby na nich a na jejich nenarozených dětech, či později novorozeňatech, mohli provádět další zrůdné pokusy.
Neméně hrozivé bylo také testování účinnosti různých zbraní na lidech přivázaných ke kůlům, ať už střelných, sečných nebo bodných. Podobným způsobem se testovaly i výbušniny a plamenomety. V areálech jednotky navíc byly zřízeny i plynové komory.

Komplex jednotky 731
Smrt rozsévaná z nebe
Hlavním cílem výzkumu však byl vývoj biologických zbraní, které Japonci neváhali vyzkoušet na čínském obyvatelstvu. Nad vesnicemi v provincii Če-ťiang vypustili blechy nakažené morem a studny i potraviny kontaminovali cholerou. Při dalších útocích využili antrax. Lidem začala odumírat kůže, tisíce obyvatel zemřelo a mnoho dalších se potýkalo s dlouhodobými následky.
„Japonci shodili toxické bomby za vesnicí. Jed byl na stromech v lese, kam jsme chodili pro dřevo. Když jsme se odřeli o strom nebo trávu, kůže začala hnít,“ vzpomínala Ču Tchu-wen, která se antraxem nakazila v sedmi letech.
Všechno spalte!
Když už bylo zřejmé, že Japonsko druhou světovou válku prohraje, přišel z nejvyšších míst rozkaz zahladit veškeré stopy. Příslušníci jednotky pozabíjeli zbylé vězně a spálili velkou část dokumentace. Po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 byla jednotka 731 oficiálně rozpuštěna. Spravedlnost se však nekonala.
Američané totiž výměnou za výsledky odporného výzkumu nikdy nepostavili příslušníky jednotky k soudu. „Jde o selhání spravedlnosti nejvyššího stupně,“ řekl Barak Kushner, profesor východoasijských dějin na Univerzitě v Cambridgi. „Hlavním důvodem, proč se to celé zatajilo, samozřejmě bylo, že Američané chtěli získaná data pro sebe a nechtěli, aby se k nim dostali Sověti.“
Příslušníci jednotky 731 se tak v tichosti začlenili do běžného života. Mnozí z těch, kteří se podíleli na nelidských experimentech, si nakonec vybudovali úspěšnou kariéru ve zdravotnictví, akademické sféře nebo obchodu.
Zdroje:





