Článek
Dora Richterová se narodila 16. dubna roku 1892 jako Rudolf Richter v krušnohorské vesnici Ryžovna, kterou dnes známe jako osadu v Božím Daru na Karlovarsku. Pocházela z chudé zemědělské rodiny, která však měla na tehdejší dobu neobvykle otevřenou mysl. Už odmalička se Dora cítila být dívkou a nesnášela chlapecké oblečení. Rodiče podle všeho její pocity respektovali a umožňovali jí chovat se a vystupovat jako žena.
Dora se však už od útlého věku ve svém vlastním těle necítila dobře. V šesti letech se údajně pokusila odstranit si penis pomocí škrtidla a ve třinácti se dokonce pokusila o sebevraždu spolykáním několika hřebíků. V průběhu dospívání se vyučila pekařkou a později se připojila k potulné herecké společnosti. Nakonec se přestěhovala do Berlína, kde pracovala jako číšnice. Přestože v práci vystupovala jako muž, ve svém volném čase se oblékala jako žena, za což ji však kvůli poměrům té doby několikrát zatkli.
Dora Richterová
Cesta k vytouženému tělu
Právě v Berlíně však přišel zásadní zlom v jejím životě. Dostala se zde totiž pod ochranná křídla Magnuse Hirschfelda, lékaře a sexuologa, který v roce 1919 založil zdejší Sexuologický ústav. Podle některých zdrojů ji k návštěvě jeho ordinace přemluvil jeden z jejích přátel. Jiné tvrdí, že ji do jeho péče svěřil soud. Ať už to bylo jakkoliv, dostala díky Hirschfeldovi od berlínské policie speciální povolení nosit ženské oblečení. Lékař jí navíc nabídl ve zmíněném ústavu práci hospodyně, kterou Dora nakonec vykonávala více než deset let.
Psal se rok 1922, když Dora podstoupila svou první operaci. Pod vedením doktora Erwina Gohrbandta jí byla provedena orchiektomie, tedy chirurgické odstranění varlat. Jeden z lékařů jménem Felix Abraham si zapsal: „Její kastrace měla za následek – byť ne příliš výrazné – plnější tvary těla, omezení růstu vousů, první viditelné známky vývoje prsů a také ženštější tvar tukového polštáře v oblasti pánve.“
Na další operace si však počkala až do roku 1931. Tehdy podstoupila penektomii, tedy odstranění penisu, a vaginoplastiku, čímž se stala první známou osobou, která prodělala kompletní operativní změnu pohlaví. Doře se tak splnilo to, po čem celou dobu toužila. Konečně mohla žít v těle, ve kterém se cítila sama sebou.
Útěk před nacisty
Těžkosti, které Doře život přichystal, však neskončily. Po nástupu nacistů k moci totiž na ústav zaútočila skupina studentů a zmocnila se záznamů, jejichž část byla později spálena při veřejném pálení knih na berlínském Operním náměstí. Osud Dory po tomto útoku zůstával po mnoho let zahalen tajemstvím. Dlouhou dobu se předpokládalo, že tehdy zemřela. Ve skutečnosti se jí však podařilo uprchnout do Československa. Podle historiků dokonce zřejmě pomohla emigrovat i dvěma dalším transgender ženám, herečce Charlotte Charlaqueové a malířce Toni Ebelové.
Uloupené materiály, které byly později spáleny.
Když se Dora vrátila do své domoviny, živila se jako krajkářka. Zároveň zažádala o úřední změnu jména na ženské, což jí bylo v dubnu 1934 schváleno. Některé zdroje uvádějí, že změnu jména i pohlaví měl oficiálně potvrdit sám prezident Masaryk.
Průkopnice ve stínu slavnějšího příběhu
Přestože se Dora narodila v Čechách a prožila zde velkou část svého života, po druhé světové válce byla jako Němka z Československa vyhnána. Nakonec se usadila v bavorském městě Allersberg, kde roku 1966 ve svých čtyřiasedmdesáti letech zemřela. Od letošního srpna se před vchodem do berlínské nemocnice Am Urban, kde podstoupila poslední ze zákroků, nachází její pamětní deska.
Dora byla dozajista průkopnicí, ale také velmi silnou ženou, která přežila druhou světovou válku i následný odsun Němců. Přesto její příběh zůstává méně známý. Zastiňuje ho především příběh Lili Elbeové, dánské transgender ženy, která podstoupila svou poslední operaci jen o pár týdnů později než Dora. Tehdy jí lékaři transplantovali dělohu a zároveň podstoupila vaginoplastiku. V té době se však jednalo o čistě experimentální zákrok, Lili se nezotavila a po několika měsících zemřela. Její příběh v roce 2015 proslavil film Dánská dívka.
Zdroje:
