Článek
Pedro López už od narození neznal nic jiného než chudobu, hlad a násilí. Narodil se 5. října roku 1948 v kolumbijském departementu Tolima přímo do chaosu desetileté občanské války, známé jako „La Violencia“. Ta si vyžádala kolem 200 tisíc obětí, mezi nimiž byl také Pedrův otec, který byl zastřelen ještě před jeho narozením. Pedro tak vyrůstal pouze se svou matkou Benildou, která se živila jako prostitutka, a dvanácti sourozenci. Benilda měla od milující matky opravdu daleko, na své děti byla velmi přísná a nezřídka obsluhovala své klienty přímo před jejich očima. Pedro o ní později řekl, že „byla dobrá leda tak k tomu, aby na svět přiváděla děti, každé s jiným mužem“. Ve značně svérázné domácnosti však dlouho nepobyl.
Není zcela jasné, jak osmiletý Pedro skončil na ulici. Jedna verze říká, že ho z domu vyhodila jeho matka potom, co ho přichytila při obtěžování své sestry. Podle jiné verze Pedro jednoduše utekl. Ať už to bylo jakkoli, malý chlapec se ocitl sám v kolumbijských ulicích, kde mu nezbývalo nic jiného, než žebrat a hledat jídlo v odpadcích.
Malá naděje se v něm probudila ve chvíli, kdy mu postarší muž nabídl nocleh a jídlo. To, co zpočátku vypadalo jako záchrana, se však rychle změnilo v další traumatizující zážitek. Muž ho totiž ve skutečnosti odvedl do opuštěného domu, kde ho několikrát sexuálně zneužil.
Malý chlapec v ulicích hlavního města Kolumbie
V deseti letech se Pedro přesunul do Bogoty, kde se přidal k místnímu gangu dětí žijících na ulici. Tady přičichl k návykovým látkám a začal užívat konopí a kokainovou pastu bazuco. Na ulici přežíval další dva roky, než se ho ujal jeden americký pár. K Pedrovu překvapení se tentokrát nejednalo o žádnou léčku. Američané mu poskytli teplo domova, jídlo a zapsali ho do školy pro sirotky. Klidné období jeho života však netrvalo dlouho. Podle jedné verze Pedra ve škole zneužil jeden z učitelů. Druhá tvrdí, že chlapec po předchozích zkušenostech nedokázal své nové rodině plně důvěřovat. V každém případě nakonec doma ukradl peníze a utekl zpátky do kolumbijských ulic.
Dítě bez domova v ulicích Bogoty. V tomto drsném prostředí přežíval i mladý Pedro López.
Další léta se pohyboval na hraně zákona, což se mu vymstilo v roce 1969, kdy skončil ve vězení za krádež auta. Právě tady se v něm však něco zlomilo. Když ho znásilnili čtyři spoluvězni, rozhodl se, že už na sebe nikdy nikoho nenechá sáhnout. Vlastnoručně si vyrobil nůž a svoje trýznitele jednoho po druhém chladnokrevně zavraždil. Protože byly jeho činy považovány za sebeobranu, trest se mu navýšil o pouhé dva roky. V roce 1978 tak byl Pedro znovu na svobodě, ale tentokrát lačnící po krvi.
Dívky s nevinným pohledem
Po propuštění se přesunul do Peru, kde začal unášet a vraždit dívky z místních indiánských kmenů. Přesný počet obětí neznáme, podle Pedra jich však bylo více než sto. Podle svých slov si vybíral děti, které vypadaly co nejvíce nevinně. „O svou nevinnost jsem přišel v osmi letech. Takže jsem se rozhodl udělat totéž co nejvíce dívkám, co dokážu,“ nechal se slyšet později.
Jeho vražednému řádění v Peru nakonec učinili přítrž místní obyvatelé z indiánské komunity, kteří ho přichytili, jak se k sobě snaží nalákat devítiletou dívku. Za to ho svlékli do naha a několik hodin bili, než se rozhodli jej zakopat po krk do písku. Pedro později vypověděl, že mu také polili hlavu sirupem, aby ho zaživa sežrali mravenci.
Domorodí obyvatelé Peru na historickém snímku z roku 1888. Právě v indiánských komunitách si Pedro López hledal své oběti.
Od tohoto osudu ho však zachránila americká misionářka, která členy komunity přesvědčila, aby zločince předali do rukou policie. Ta se však případem příliš nezabývala a Pedra pouze vyhostila ze země. Ve svých odporných činech tak mohl pokračovat dál, tentokrát však na území Kolumbie a Ekvádoru.
Zvrácená mysl vraha
Místní úřady si narůstajících případů zmizení mladých dívek všimly, přičítaly je však útěkům z domova nebo prostituci. Nikdo si nechtěl připustit, že by se ulicemi mohlo procházet monstrum Pedrova formátu. Vysoký muž s výrazným nosem, chybějícími předními zuby a velkou jizvou na pravé tváři mezitím dívkám ve věku osmi až dvanácti let nabízel peníze, když ho provedou městem nebo ho zavedou na nejbližší zastávku autobusu. Ve skutečnosti je však odlákal do starých opuštěných budov, kde je znásilnil a následně zavraždil.
Svoje zvrácené potěšení z ohavných činů později popisoval následovně: „Čekal jsem na první paprsky ranního slunce. Nikdy jsem nikoho nezabil v noci, to by byla škoda. Počátek úsvitu byl pro mne božským okamžikem, kdy jsem mohl sledovat, jak při škrcení světlo z jejich nevinných očí mizí, zatímco se probouzí nový den. Jen ti, kdo zabíjejí, vědí, co tím myslím.“ Jejich těla poté zakopával do mělkých hrobů, ze kterých je někdy znovu vykopal, jen aby s mrtvými pořádal děsivé „čajové dýchánky“.
Zločiny vycházejí na světlo
Začátek konce Pedrova vražedného řádění přinesly povodně, které zasáhly město Ambato v Ekvádoru v dubnu roku 1980. Odhalily totiž ostatky čtyř mladých dívek, které nesly známky škrcení. V tuto chvíli už všem bylo jasné, že hledají sériového vraha. Jen o tři dny později byl Pedro konečně dopaden.
Tehdy se snažil unést dvanáctiletou dívku, která o tom však naštěstí řekla své matce. Ta na něj začala křičet, což upoutalo pozornost prodejců u okolních stánků. Pedra chytili a drželi na místě, dokud si pro něj nepřijela policie. K vraždám se pak přiznal policejnímu kapitánovi, který se vydával za jeho spoluvězně.
„Bylo jich více než tři sta“
To, jaké monstrum se jim podařilo chytit, začalo policistům plně docházet až ve chvíli, kdy je Pedro zavedl na místa, kde své oběti zakopával. Našli totiž celkem třiapadesát těl mladých dívek. Na některých místech, která jim Pedro ukázal, však nic nebylo. To policisté přisuzovali činnosti zvěře. Pedro navíc těla často pohřbíval v blízkosti vodních toků, bylo tedy také možné, že je odnesla voda. Protože své další činy velmi detailně popsal, byl nakonec odsouzen za 110 vražd. On sám však trval na tom, že jich bylo více než 300. Skutečný počet se tak již nikdy nedozvíme.
Za své zločiny dostal nejvyšší trest, jaký v té době Ekvádor za vraždu povoloval. Nebyl to však trest smrti ani doživotí. Pedro byl ve skutečnosti odsouzen na pouhopouhých šestnáct let za mřížemi, které si ani neodseděl celé, protože byl propuštěn o dva roky dříve za „dobré chování“. Následně putoval do psychiatrické léčebny v Kolumbii, odkud byl v roce 1998 propuštěn s tím, že se každý měsíc musí hlásit na policii. Od té doby po něm pochopitelně nebylo ani stopy.
Jaký byl jeho další osud, tak zůstává záhadou. V roce 2002 a 2012 se v Kolumbii odehrály dvě vraždy, které odpovídaly jeho modu operandi, avšak nikdy z nich nebyl obviněn. Je vůbec možné, že se takový člověk, jako je Pedro López, skutečně napravil a už žádnou vraždu nikdy nespáchal? Možná se vrátil k životu na ulici, možná spravedlnost vzali do svých rukou rozzuření rodiče zavražděných dívek. Pravdu se bohužel už asi nikdy nedozvíme.
Zdroje:
