Článek
Práci saturačního potápěče na ropné plošině by většina z nás asi dělat nechtěla. Potápějí se totiž do hloubek větších než 150 metrů, aby provedli údržbu různých zařízení a podmořského potrubí. Aby nemuseli po každém ponoru podstupovat dekompresi, která by trvala několik dnů, přebývají ve speciálních natlakovaných habitatech. Tam je stejný tlak jako v hlubině a potápěči tam žijí po dobu několika týdnů, než je přijdou vystřídat jejich kolegové.
Rutinní záležitost
Nejinak tomu bylo i na ropné plošině Byford Dolphin v Severním moři. Potápěči zde žili ve dvou natlakovaných komorách, které spojovala krátká chodba s potápěčským zvonem. Ten plní roli jakéhosi výtahu, který potápěče spustí do hlubin, kde odvedou svou práci, a poté je zase vytáhne zpět k jejich speciálnímu příbytku.
Ropná plošina Byford Dolphin.
Přesně takhle měla probíhat i sobota 5. listopadu roku 1983. V habitatu odpočívali dva britští potápěči, Edwin Arthur Coward a Roy P. Lucas. Jejich norští kolegové Bjørn Giæver Bergersen a Truls Hellevik se zatím ponořili do temných hlubin.
Když byla norská dvojice s prací hotova, vrátila se k natlakovanému zvonu a byla vytažena zpět nahoru. Vše mělo probíhat jako obvykle. Operátoři William Crammond a Martin Saunders, kteří všemu asistovali zvenku, měli zvon připojit k průlezu. Tím se pak měli potápěči dostat zpět do habitatu, kde za sebou museli zavřít a utěsnit dveře. Poté mohli operátoři zvon bezpečně odpojit. Takový byl standardní postup, onoho osudného dne však došlo k chybě.
Schéma zachycující rozmístění potápěčů a operátorů v okamžiku nehody. T1 a T2 jsou odpočívající Britové. T3 je Bergersen a T4 je Hellevik. A1 a A2 jsou operátoři, kteří byli zvenku u potápěčského zvonu.
Zemřeli prakticky okamžitě
Oba potápěči prolezli do komory a Hellevik začal zavírat dveře. Než to však stihl udělat, jeden z operátorů začal odpojovat zvon. V tu chvíli se stala katastrofa. Tlak v habitatu okamžitě klesl z devíti atmosfér na jednu. Unikající vzduch odmrštil čtyřicetitunový potápěčský zvon přímo na operátory. Crammond zemřel a Saunders utrpěl vážná poranění. Nemohlo se to však rovnat s tím, co se stalo potápěčům v habitatu.
Kvůli prudkému poklesu tlaku začal dusík v jejich krvi rychle tvořit bubliny. V podstatě se během okamžiku uvařili zevnitř. „V srdečních síních a žilách bylo objeveno velké množství volně se pohybujícího tuku. Tuk byl smíchán s bublinkami plynu a vypadal jako škvařící se máslo na rozpálené pánvi,“ stálo v pitevní zprávě. Osud Hellevika, který ve chvíli tragické nehody zrovna zavíral dveře, však byl ještě děsivější.
Ve zlomku sekundy byl vtažen do průlezu a následně protlačen šedesáticentimetrovou dírou ve tvaru půlměsíce. Jeho tělo přitom bylo doslova roztrháno na kousky. Ostatky později přivezli do pitevny ve čtyřech igelitových pytlích. Tragédie na Byford Dolphin se tak zapsala do dějin jako nejbrutálnější nehoda na ropné plošině.
Jak se to mohlo stát?
Podle komise, která celou nehodu vyšetřovala, byla na vině právě lidská chyba. Operátor Crammond podle ní začal odpojovat zvon příliš brzy. Zda to udělal na vlastní popud, na příkaz nadřízeného nebo kvůli nedorozumění, se už nikdy nedozvíme. Svou roli mohla sehrát také únava, protože pracoval již déle než dvanáct hodin.
S těmito závěry však nesouhlasila Crammondova manželka Ruth. Nemohla uvěřit tomu, že by její manžel, který měl dlouholeté zkušenosti, udělal takovou amatérskou chybu. „Seznámili jsme se v Plymouthu, když sloužil jako potápěč u námořnictva. Odešel ze služby, aby se pokusil zajistit své rodině lepší život, a Severní moře mu takovou příležitost nabídlo. Říkala jsem mu, že je to příliš nebezpečné, ale on mi vždycky odpovídal, že nebezpečné je i přecházet silnici,“ vzpomínala.
Faktem je, že svůj podíl na tragédii neslo také zastaralé vybavení, které postrádalo důležité bezpečnostní prvky. Systém by odpojení zvonu bez toho, aby byly správně zajištěny dveře od komor, neměl vůbec dovolit. Přestože to trvalo více než dvě desetiletí, norská vláda nakonec za nehodu převzala odpovědnost a vyplatila rodinám všech šesti obětí, včetně zraněného Saunderse, odškodnění. V roce 2016 byla ropná plošina Byford Dolphin vyřazena z provozu a o pár let později byla sešrotována.
Zdroje:
