Článek
Možná jste si při svých výletech všimli, že se na mnoha místech kácí náletové dřeviny nebo se na dříve zarostlých stráních opět pasou krávy či skot. Je pravda, že většinu území dnes pokrývají smrkové nebo smíšené lesy, které zde vyrostly hlavně v druhé polovině 20. století. Ale pohled do historie a ekologie tady odkrývá mnohem pestřejší a otevřenější obraz krajiny.
Po staletí byly Rýchory byly mozaikou květnatých luk, pastvin a starých bukových porostů. Místní hospodáři svou těžkou prací udržovali krajinu otevřenou. Jenže druhá polovina 20. století přinesla zlom. Po odsunu původního obyvatelstva a následném období centrálně řízeného hospodářství zůstaly tyto cenné pozemky opuštěné. Cenné lučiny začal pohlcovat druhotný les – často neprostupná smrková monokultura nebo nálety, které vytlačily vzácné druhy rostlin.
Tradiční horské louky a pastviny patřily k tomuto kraji stovky let. Vznikaly díky pastvě, kosení a tradičnímu hospodaření, které tu lidé prováděli od 15. století. Tyto bezlesé enklávy přinášely útočiště pro nespočet vzácných rostlin, od lilie, přes arniku a vstavače (orchideje) až po endemické druhy.
Po druhé světové válce ale tradiční hospodaření na Rýchorách prakticky zaniklo - místní obyvatelstvo bylo vysídleno, polnosti zůstaly ladem a na mnoha místech postupně zarostly nepůvodními dřevinami, které se samovolně se šířily. Výsledkem byly rozsáhlé plochy druhotného lesa, který na Rýchory původně ani nepatřil.
Proč vracíme louky tam, kde je pohltil les?
Louky nejsou chudé na druhy, ba právě naopak. Druhově bohaté louky v Evropě patří k nejrozmanitějším společenstvům rostlin a živočichů. Typicky zde najdeme desítky druhů cévnatých rostlin na malém prostoru, pestrý hmyz, motýly, včely, plazy i ptáky, kteří v hlubokém lese nenacházejí vhodné podmínky.
Právě tato vysoká biodiverzita a funkce luk jako útočiště pro ohrožené druhy je klíčový důvod, proč dnes KRNAP intenzivně pracuje na obnově a rozšiřování horských lučních porostů.
Co je sekundární les a proč ho KRNAP nepreferuje
Druhotný les, který dnes pokrývá mnoho původně bezlesých ploch Rýchor, představuje lesní porosty, které tu vzešly samovolně či byly vysazeny v minulém století, ale nejsou původní součástí místní přírody. Tento sekundární les sice formálně zvyšuje lesní plochu, ale neobsahuje druhovou pestrost a ekologické funkce původních luk - postrádá řadu květin a bylin, které jsou pro Krkonoše typické a ohrožené.
Smrkové a listnaté porosty, které tu dnes rostou, často vznikly bez ohledu na původní ekosystém. Jejich samovolné šíření postupně vytlačuje květnaté louky. Pokud by se tento trend nechal volně pokračovat, onen druhotný les by neustále pohlcoval zbývající luční enklávy.
Vzhledem k uvedeným důvodům Správa KRNAP systematicky rozvíjí projekty péče o louky - zejména ve formě managementu sekundárního bezlesí a kosení: aby se louky udržely otevřené. Dále probíhá odstraňování náletových dřevin a obnovování lučních enkláv ve vybraných lokalitách. Také se podporují pastevní aktivity a tradiční péče, která obnovuje původní systémy, aby se horské louky vracely do krajinné mozaiky.
Jak uvedla vedoucí projektu OPŽP Management sekundárního bezlesí KRNAP Lucie Procházková: „Práce našich terénních pracovníků je pro zachování unikátních krkonošských luk naprosto nezbytná. Jejich nasazení a pečlivost nám pomáhají udržet tyto cenné biotopy v dobrém stavu pro budoucí generace“.
Proč je louka preferovaná oproti nepůvodním lesům
Mnoho odborníků na ekologii, mezi nimi například i krajinný ekolog Pavel Klimeš, upozorňuje, že tradiční horská bezlesí nejsou jen produktem lidské činnosti: je to ekologicky hodnotné společenství s bohatou historií a dynamikou. Klimeš dlouhodobě zdůrazňuje, že návrat tradičního hospodaření a péče o otevřené plochy a louky v Krkonoších je klíčový pro udržení biodiverzity a funkční krajiny, kterou lesní monokultura nemůže nahradit.
Ačkoliv stromy v krajině často vnímáme jako symbol přírody, ne každé místo musí být lesem. A právě tam, kde původní příroda byla otevřená, je její obnova často nejcennější.
