Článek
Poprvé v historii má navíc tato země horší rating než domácí ekonomika. Podle agentury Fitch Ratings dosahuje rating země AA – ale na rozdíl od ČR s negativním výhledem. Hrozí tedy v dohledné době další „downgrade“ ratingu. Francouzská ekonomika se přitom potýká s velikostí zadlužení na úrovni 110 procent v poměru k HDP a patří k nejvyššímu ve vyspělém světě.
V reakci na to vláda ve Francii představila návrh rozpočtu na rok 2025, který se zaměřuje na výrazné snížení veřejného deficitu. Ten by měl klesnout na 5 procent HDP z letošních 6,1 procenta. Asi nemusím zmiňovat, že tak nebude rozpočet ani vzdáleně splňovat tzv. maastrichtská kritéria, která stanovují maximální schodek veřejných financí na 3 procenta.
Vskutku „elitní klub zadlužených zemí eura“, které ani vzdáleně nedodržují vlastní pravidla hry. Bez zásahu vlády by pak strukturální deficit mohl vystoupat až na 7 procent! Vzpomeňme si na problematiku domácího „konsolidačního balíčku“ a můžeme konstatovat, že u nás je „ještě docela dobře“.
Deficit Francie pro rok 2024 se tak odhaduje na 6,1 procent HDP, což je o procentní bod více, než předpokládala předchozí vláda. Vláda pak plánuje fiskální úpravy ve výši 60,6 miliardy eur, které mají zahrnovat především úspory na výdajích, zejména omezením vládních výdajů na státní a sociální ochranu. Ze zkušenosti víme, že občané Francie z těchto opatření nebudou nadšení. Očekávat se tak dají mohutné stávky a protesty. Redukci výdajů mají pak doprovodit nové daně, Francie přitom již teď má nejvyšší podíl daní na HDP, který činí kolem 50 procent.
Nové daně mají dopadnout zejména na bohaté a úspěšné firmy. Podle plánů by dočasné zdanění mělo dopadnout na přibližně 440 ziskových společností s ročními příjmy nad 1 miliardu eur a bohaté jednotlivce, kteří si ve Francii ročně přijdou alespoň na 250 tisíc eur. Jak nás naučil domácí „windfall tax“, podobná mimořádná daňová opatření fungují na principu efektu západky, kdy nově zavedené zdanění se stane nakonec trvalým příjmem rozpočtu. A tedy jen tak už nezmizí.
Z výše uvedeného plyne, že bez včasných strategických reforem se státy snadno mohou potýkat se stále novými výdaji, následně novými daněmi, a nakonec zhoršenými ratingy, které přinášejí vyšší náklady na úroky státního dluhu. Výsledkem je smutný začarovaný kruh. Aktuální vývoj ve Francii by nám tak měl rozhodně být ukázkou toho, kam my bychom sami vůbec neměli chtít směřovat.
