Článek
JAK VRCH K NÁZVU PŘIŠEL ANEB NEŠŤASTNÁ LÁSKA MARTINA A MARIE
Bylo tomu dávno, kdy ještě na panstvích vládla šlechta tvrdou rukou a poddaní museli poslouchat, kola kočáru drncala o prašné cesty a místo z továrních komínů se kouřilo jen z okolních staveních a spát se chodilo se slepicemi a vstávat s kohoutem.
Na hradišťském panství u města Blovice, řekněme v dobách rodu Kolovratů, vládl jako správce tvrdou rukou jistý Jiří. Robustný to statkář ve věku, který lpí na svoje pohodlí, plnou spíž a dukáty v kapse si pomyslel na jakousi mladou a krásnou Marii, která byla děvečkou na statku v nedalekém Smederově. Jenže jak už to tak bývá, děveččino srdce patřilo někomu jinému, mladému a pohlednému Martinovi, sluhovi pana správce. Správce Jiří, jak už bylo zmíněno - robustný pán v letech, který navíc nebyl ani moc pohledný, zapšklý léty samoty a odmítání, neboť byl ke všemu zlomyslný a chamtivý, se nemohl přes odmítnutí děvečky přenést. Když Marii nemůže mít on, tak nějaký Martin už vůbec ne. Ještě téhož dne dal sluhu zavřít do místního vězení a plánoval ho vyslat na vojnu do Klatov v domnění, že Marii pak nezbyde nic jiného, než si ho vzít za muže.
Marie se zprávu dozvěděla velmi rychle a s ultimátem správce se nemohla smířit. Ve vědomí, že už svého milého nikdy nespatří a po vyslyšení ortelu, že bude muset život zasvětit nenáviděnému správci, propadla panice a zatmělo se ji před očima. Popadla provaz, ke kterému se uvazoval na statku kůň a rozběhla se ze statku směrem na Bohušov, proběhla kolem vrchu na němž se tyčí mohutné sousoší svatého Kříže, na které se ani nepodívala a dál běžela po prašné cestě stále výš do vrchu ke Smederovu, kde napůl cesty mezi statkem a panstvím vyběhla na bezejmenný vrch pokrytý buky a duby odkud vidět je daleko do údolí. Ten den vyhasl jeden mladý lidský život. Na mohutné větvi starého buku na vrcholu, jenž tyčí se nad údolím řeky jako osamělá hora, spáchala děvečka sebevraždu oběšením a ukončila tak své trápení.
Sluha Martin, kterého správce nechal zavřít do žaláře však ještě té noci uprchl. Když se dozvěděl, jaký osud potkal jeho milou, vydal se na místo pro tělo Marie, aby ji dopřál důstojnému odpočinku a pohřbil ji na samotném vrchu. Ačkoliv ho smrt milé děvečky velmi zasáhla, zachoval si chladnou hlavu a začal spřádat plány na pomstu. Vrátil se na statek předstíraje pobláznění na duši ze smrti Marie a vyhnul se tak vojně i trestu a zůstal dál posluhovat správci panství a později se stal jeho kočím.
Léta uběhla a událost nezůstala v zapomnění. Martin stále předstírající podlomené zdraví na duši setrvával jako kočí správce, kterého i po letech hřálo u srdce pomyslné vítězství nad jeho sokem. Jednoho dne, představme si třeba srpnový teplý den, kdy už je po žních a sklizni, nechal se správce odvést na kontrolu na Smederovský statek. Cesta vedla pod vrchem, jenž oběma připomněla tragickou událost, která se tam před lety udála. Martin zastavil vůz s koňmi v místě pod vrchem, které dnes nazýváme Smederovskou vyhlídkou. Je to místo, odkud je výhled do propasti řeky Úslavy lemovanou borovicemi. Dávní sokové se dali do hádky a Martin po letech jistému správci mohl konečně odhalit, že je na duši zcela zdráv, popadl suchou větev spadlou mezi třešněmi, jenž jako alej lemovaly cestu a několikrát uhodil správce sedícího ve voze do hlavy. Správce po pár ranách ztratil vědomí a Martin nasedl na povoz, nasměroval koně se správcem ke skalnaté propasti, splašil koně a ze stále zrychlujícího vozu vyskočil do vysoké trávy okolních luk a poté už jen pozoroval mizející kočár za řehotu splašených koní až se nakonec údolím neslo jen roztříštění kočáru o skály propasti a poslední zvuky vyděšených koní jenž, když přežili pád, se nakonec stejně utopili v řece. A tak na tomto místě vyhasl další lidský život.
Dlouho předlouho se ještě Martin díval na starý dub, kde ukončila jeho milá život až se pak sám v touze, že se s ní opět setká rozběhl ke skalám a skočil do propasti, čímž ukončil své trápení i život.
A tak na tomto romantickém místě, pod vrchem jenž se od té doby na připomínku smrti nešťastných lidí nazývá Oběšeným, skončil další lidský život.
Pověst o názvu vrchu Oběšený má jistě několik svých verzí. V celku je to, ale jednoduchá pověst hodící se do časů romantismu, kdy se Mácha toulal po podobných místech a psal stejně tragické příběhy a já doufám, že se nebudete zlobit, že jsem si ho dovolil dosadit do dané doby a dal mu formu takovou, jak si ho představuji od dětství já.
VRCH OBĚŠENÝ VE FAKTECH
Vrch vysoký 526 m n.m. je dominantním návrším mezi městem Blovice a obcí Smederov, pod kterým vede silnice III. třídy (III/11743), na které se nachází i romantická vyhlídka do údolí řeky Úslavy a Huťského rybníka.
Dnes je vrch pokryt smíšeným lesem a náletovými křoviny. Na samém vrcholu je bývalý vojenský bunkr a v dobách před rokem 1989 byl vrch využíván ČSLA jako stanoviště radiolokačních prostředků. Vyhledáván je i horolezci, kterým pro jejich hobby dobře poslouží až 13 metrů vysoké skalní útvary nad řekou Úslavou.
Smederovská vyhlídka působí nízce, avšak za horizontem se skrývá hluboká skalnatá propast do řeky Úslavy
SVATÝ VÁCLAV - STŘEDOVĚKÁ DOMINANTA NAPROTI VRCHU
Nedaleko vrchu po obcí Smederov se nachází obec Žďár jehož dominantou je na návrší se tyčící filiální gotický kostel svatého Václava s hřbitovem, který neodmyslitelně patří do krajiny Blovicka a připomíná idealizované malby Josefa Lady.
Kostel byl postav někdy v první polovině 14. století za vlády Karla IV. Jedná se o jednolodní stavbu s původním trojbokým presbytářem a věží na západní straně.
Kostel v průběhu staletí prošel několika přestavby. Sakristie na severní straně představuje úpravy z období renesance. V 18. století, kdy se architektura začala oprošťovat od přezdobené barokní architektury a nastával návrat k jednoduchosti antických staveb, prošel kostel klasicistní úpravou a v roce 1815 byla poté vyvýšena věž.
Při opravách v meziválečném období První republiky roku 1932 však byl učiněn velmi vzácný nález. Pod několika vrstvami omítky, kterou nastřádaly léta uprav a vrstvou renesančních maleb zobrazující malby jmenovce kostela, byly objeveny velmi cenné gotické nástěnné malby, jejichž vznik se váže až k období výstavby kostela v polovině 14. století. Dominantou maleb je znázornění tzv. svatováclavské legendy (soubor legend - náboženských životopisů svatého Václava, jenž jsou nenahraditelným pramenem pro nejstarších dějiny českého státu). Celkem jde o 27 obrazů na severní straně presbytáře (kněžiště - část vyhrazena kněžím) v obou klenebních polích, na jižní straně pak v jednom klenebním poli. Jednotlivé obrazy jsou mezi sebou odděleny horizontálními a vertikálními příčkami.
Pohled na kostel svatého Václava ve Žďáru u Blovic
Zajímavostí je atypické znázornění maleb. Odborná společnost se po několika studiích shoduje v tom, že autor měl buď na svou dobu k dispozici velmi nadstandardní volnost při znázornění svatováclavského příběhu, anebo vyobrazil legendu na základě verze (pravděpodobně textové), která nám není doposud známá, anebo se nám nedochovala.
Pohled na presbytář kostela s dochovanými malbami
Ukázka dochovaných maleb v kostele - závěr legendy (zavraždění knížete Václava)
NEJEN KOSTEL A VRCH
Pokud u vás článek vyvolal chuť vydat se na výlet do těchto končin, určitě neotálejte. Místo totiž není jen o kostelíku nebo vrchu se zajímavou pověstí. Malebná krajina lemovaná božími muky a kapličky přímo nabádá k příjemným vyjížďkám pro všechny milovníky cyklistiky. Krajině dominuje Huťský rybník, ale i rozsáhlé lesy. Například les Chejlava, který skrývá spoustu připomínek na středověkou těžbu železné rudy, zaniklých středověkých obcí, místo pádu amerického bombardéru či krásnou přírodní rezervaci Buková hora. Ale o tom třeba příště!
ZDROJE:
Autorský text, idealizovaná pověst o názvu vrchu Oběšený autorem
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(%C5%BD%C4%8F%C3%A1r)
https://www.obec-zdirec.cz/
https://www.muzeum-blovice.cz/
