Kaple svaté Rozálie u Bzí, místo smutné události, kde lidé dodnes cítí úzkost

MÍSTO POSLEDNÍHO ODPOČINKU Z DOB MOROVÉ EPIDEMIE

Chladné listopadové počasí, mezi stromy se line mlha a já vystupuji do vršku nad poslední obydlí obce Bzí, nad starou hájovnu a dál po kamenité cestě vstupuji do lesa. Hned po pár metrech míjím vstup do podzemního vojenského bunkru, který zde vybudovala sovětská armáda, na místě se jich nachází více, ale jsou opuštěné a zazděné. V okolí je ještě několik zákopů, jež jsou velmi dobře znatelné, byť po letech již zarostlé náletovými křoviny a stromy. Pokračuji dál, tentokrát vede cesta mírně z kopce a z dálky už je vidět menší jednoduchá stavbička s bílým omítnutím.

Kaple svaté Rozálie, jednoduchá barokní kaple bez výrazného zdobení s jednoduchým závěrem bez okna s dřevěnou střechou, kterou už zub času pokryl mech a jejíž štít završuje jednoduchý dvoj kříž. Vstup uzavírají jednoduchá kovová vrata, která dle vzhledu byla přidána pravděpodobně až ve 20. století. Výzdoba je jednoduchá. Dnes ji tvoří především umělé květiny a pár vybledlých bez hodnotných obrázků svatých.

Kaple byla vystavena v roce 1712, avšak před před prahem kaple je v zemi vložený kamenný hlavní klenák s vysekaným letopočtem 1717, jde však o mylné datum, které je zapříčiněno neúplným vybarvením (původně zapsána číslice 2 jako písmeno Z, jenž díky špatnému stavu mohlo při opravě připomínat číslo 7), ale posuňme se k příběhu. Kapli nechal vystavět ovčák Matěj Tess z  Vodokrt (obec vzdálená cca 13 km od místa), jemuž v tomtéž roce zemřel na mor otec a následně i dvě sestry. Tess nechal tedy vystavět tuto jednoduchou kapličku hluboko v lese a do čela oltářní mensy nechal vytesat nápis připomínající tuto smutnou událost: ,,TVTO-KAPLI DAL WISTAWIT KE CTI A K WALE BOŽÍ MATĚJ TRESS ZA SWEHO OCE BRATRA A SESTRY TV OT PU CCII WAIIS 1717. DEREKIWIE CATEN PACE.“, uprostřed je pak vytesána lebka se zkříženými pařáty. Kapli poté nazval svatou Rozálií, neboť tato světice je uctívána zejména jako ochránkyně proti nakažlivým nemocem, tehdy především moru.

Místo však není jen připomínkou této smutné události, ale zároveň i místo posledního odpočinku dotyčných příbuzných Matěje Tesse. Ten nechal svého otce a sestry pohřbít daleko od sídel ostatních lidí přímo u kapličky, respektive přímo za ní v prostých hrobech, jenž dodnes připomínají tři vyboulené rovy pokryté barvínkem (poz. vytrvalé byliny a polokeře s jednoduchými, celokrajnými, vstřícnými listy a pohlednými, nejčastěji modrofialovými květy.), jenž byl vysazen na hroby pravděpodobně již v době pohřbení těl. Dříve na místě byly ještě tři prosté bílé kříže, ty se však do dnešní doby nezachovaly. Dnes z prostředního z hrobů naopak vyrůstá vzrostlá lípa.

NEGATIVNÍ ENERGIE, ÚZKOST I POCHMURNÁ MINULOST

Pokud se člověk na místo vydá, pravděpodobně zde bude sám. Turisticky toto místo není vůbec rušné. O to víc však v člověku ukotví pocit strachu, pochmurnosti či úzkosti. Už můj prapraděda říkával, že místo nemá moc dobrou energii a potvrzuje to škála turistů, a to nejen z řad spiritualistů, kteří tohle místo často vyhledávají. I já zde pociťuji strach a zvláštní úzkost a bylo tomu tak i před zjištěním všech událostí, které se zde odehrály, a rozhodně nepatřím k příznivcům ezoteriky apod.

Kromě úzkosti zde lidé údajně často slýchávají i zvuky projíždějícího povozu či kočáru a to především v noci.

Kromě smutné události, kdy Matěji Tessovi z Vodokrt zemřela celá blízká rodina v roce 1712 na mor, zde mají totiž své místo posledního odpočinku údajně i němečtí vojáci z Druhé světové války. Ty měli pozabíjet na konci války sami bzíčtí obyvatelé a okradené o cennosti je měli pohřbít ve společném hrobě nedaleko kaple. Zda je tato událost pravdivá, potvrdit nemohu. Na místě se nikdy žádné oficiální ohledání neudálo, avšak pamětníci kdysi tento příběh vyprávěli při pivu a jeden z nich měl údajně i místo hrobu znát, avšak až do konce života ho odmítal prozradit a to i přes to, že byl žádán nadšenci do světové války, kteří chtěli dopřát vojákům důstojnějšího místa jejich odpočinku. Příběh tak nejspíš zůstane jen zajímavou legendou.

MÍSTO LIDÉ OBYVALI JIŽ V DOBÁCH FARAONŮ

Zatímco ve starověkém Egyptě byly stavěny velkolepé pyramidy a chrámy, tak daleko od údolí afrického Nilu, za Středozemním mořem a Alpy, v místech jenž pojmenoval keltský kmen Bójů jménem Bohemia, nedaleko zmiňované kapličky, se nachází skalnatý vrch, který je dnes zván Jezevčí či Velkou skálou (608 m.n.m). Ten v dobách největší slávy faraonů obývali v té době pravěcí kočovní pastevci patřící do tzv. Chamské kultury (kultura pozdní doby kamenné v období eneolitu v letech 3200 - 2800 př.n.l.). Sídliště této kultury v západních Čechách nejsou žádnou vzácností, naopak byly touto kulturou hustě osídleny. Název je odvozen od názvu bavorského města Cham blízko českých hranic a kultura se vyznačuje především tím, že obývá výšinné oblasti.

V roce 1879 zde nalezl lesník František Přibík ze zámku Kozel u Šťáhlav při dobývání jezevčí nory jakési keramické střípky. Ty odnesl zámeckému zahradníkovi Františku Xaverovi Francovi, jenž byl zároveň amatérským archeologem a na jeho popud pak proběhl v roce 1882 rozsáhlý průzkum, jenž přinesl nález přibližně 2300 keramických nádob, pazourků a dalších artefaktů, které jsou dodnes velmi cennou součástí sbírky Západočeského muzea v Plzni.

HUSITSKÝ MANIFEST

Místo není, ale jen připomínkou smutných událostí a pravěkého osídlení, má i svůj církevní význam, a to zejména pro českobratrskou církev. Je totiž spjato i s husitským obdobím našich dějin. Dne 17. září roku 1419 zde radikální husitský kněz a politický vůdce tzv. táboristů - Václav Koranda st. (zemř. r. 1453 na hradě Litice u Plzně), vyhlásil husitský manifest. Tuto událost dones připomínají mohutné kameny zvané „Korandovy“, na kterých měl kněz údajně stát a kázat. V roce 1969 pak byla na kameny umístěna bronzová deska s kalichem, která připomíná tuto událost. K místu každoročně chodívá procesí v režii právě českobratrské církve husitské, ale je hojně využíváno i ke konání svateb pro svoje romantické umístění.

PŘEKRÁSNÉ VÝHLEDY

Ať už vás zaujal pochmurný příběh rodiny Tessů nebo husitský kněz Koranda, určitě stojí tahle lokalita za návštěvu. Vzhledem k poměrně vysoké nadmořské výšce jsou zde za jasného počasí překrásné výhledy do údolí jižního Plzeňska, vidět je i zřícenina hradu Radyně či vzdálenější vrchy Brd. Na místě je i spoustu turistických odpočinkových míst a pokud máte rádi turistiku a zároveň i trochu mysteriózní atmosféry, určitě s výletem neotálejte!

______________________________________________

ZDROJE:

Autorský text

https://pamatkovykatalog.cz/kaple-sv-rozalie-se-tremi-hroby-18559982

https://www.mikro-uslava.cz/e_download.php?file=data/editor/44cs_8.pdf&original=P07.pdf (autor textu: Kryštof Vaniš)