Článek
Bylo nebylo, dne 13. prosince 2017 na post ministra školství nastoupil Ing. Robert Plaga, Ph.D. a od vzniku ČR se stal naším celkem 19. ministrem školství. Průměrná doba od nástupu ministra školství do jeho odvolání či rezignace byla před Plagou kratší než 1,5 roku. Ministr Plaga jako teprve třetí ministr školství vydržel ve funkci celé čtyři roky a troufám si říci, že vykonával výbornou práci. (Stejně dlouho vydrželi jen Eduard Zeman a Petra Buzková, v pořadí 5. a 6.) Pro zajímavost, žádný ministr po Plagovi nevydržel ani rok.
Možná se ptáte, proč článek o stávce učitelů začínám výše uvedeným historickým okénkem. Abychom totiž pochopili problémy současného školství, musíme začít pohledem ze zhora. Časté střídání ministrů způsobilo ve školství období stagnace. Školství chyběla koncepce a někde se dostávalo i do regrese. To se s nástupem ministra Plagy změnilo. Mimo spousty jiného se zasadil o dvě věci, které nás dále zajímají. Růst platů učitelů a Strategii 2030+.
Pojďme si nejdříve promluvit o platech učitelů, abychom pochopili, proč se nejedná o příčinu stávky. V roce 2016 si čerstvě vystudovaný nastupující učitel (s magisterským titulem) v 11. platové třídě přišel podle platových tabulek na 22 148 Kč hrubého. Jednalo se o cca dvojnásobek minimální mzdy a asi 80 % průměrné mzdy. V roce 2021 se již jednalo o 31 490 Kč. Stále šlo o cca dvojnásobek minimální mzdy, ale toto zvýšení umožnilo učitelské profesi dosáhnout v platových tabulkách téměř na průměrnou mzdu. Navíc s příslibem dalšího růstu až na 130% této průměrné mzdy. Momentálně můžete v médiích slyšet, že od roku 2024 mají platy učitelů dosáhnout právě 130 % průměrné mzdy. Proč je toto tvrzení zavádějící a pravda jen asi ze 44 % si můžete přečíst v článku zde: https://medium.seznam.cz/clanek/kuba-sebek-realita-platu-ucitelu-v-konstrastu-s-narativem-130-prumerne-mzdy-32132 Důležité však, je, že učitele toto zvýšení potěšilo a nelze říci, že by mezi nimi panovala s platy nespokojenost ani o tři roky později. Proto učitelé za platy nestávkují.
Za co tedy učitelé opravdu stávkují? Stávka má tři hlavní důvody a mimo jiné souvisí se současným vývojem a právě Strategií 2030+. Tento dokument zjednodušeně řečeno popisuje koncepci rozvoje školství do budoucna. Po téměř 30 letech konečně školy měly plán jakým směrem se vydat! Mnoho z nich strategii podpořilo a přijímalo potřebné změny. Jako součást Strategie najdeme například důraz na inovativní vzdělávání, podporu pedagogické profese, zvýšení financování školství a jeho stability či podporu vzdělávání nadaných i znevýhodněných dětí. Rád bych nyní poznamenal, že píši jen z pohledu středoškolského učitele a pravděpodobně nechtěně opomenu některé ze zásadních problémů na základních školách.
V současných plánovaných opatřeních vlády nenajdeme ani jeden průnik se stanovenými prioritami školství ve Strategii 2030+. Významné snížení financování nejvíce zasáhne ty nejprogresivnější školy. Vyžaduje totiž zásadní změny metod a forem výuky. Toto se samozřejmě dotkne jak učitelů tak studentů a jejich rodičů.
Kromě odklonu od priorit školství a jeho modernizace způsobuje velké problémy snížení tzv. PHmax. Zjednodušeně řečeno se jedná o počet odučených hodin za týden, které škola dostává zaplaceno. Po dlouhých debatách se podařilo toto snížení redukovat, ale stále se jedná o zásadní pokles. V důsledku změny této veličiny se zhorší možnosti škol dělit např. jazyky na skupiny. Ale i jiné předměty, jako matematika, laboratorní cvičení či volitelné semináře tím budou citelně zasaženy. Pokud nedovolíme školám dělit jazyky podle úrovní, vracíme se až o 30 let zpátky k období těsně po revoluci.
Dělení do skupin skýtá jedinečnou možnost věnovat se jak nadaným tak znevýhodněným žákům. Umožňuje také do výuky začlenit moderní výukové metody a přistupovat více konstruktivisticky. Ve třídě se 30 studenty má kantor na jednoho maximálně 1,5 minuty. Při například 4 hodinové týdenní dotaci matematiky to je 6 minut týdně. Rozdělením jedné z těchto hodin na půlená cvičení získáme během těchto cvičení na jednoho žáka o 1,5 minuty navíc a to v mnohem efektivnějším prostředí.
Ruku v ruce se snížením PHmax jde zvýšení počtu žáků ve třídách. To nutně vede ke snížení kvality vzdělávání, například kvůli nutnosti vyššího využívání frontální výuky. Zároveň větší počet studentů ve skupině klade vyšší nároky na učitele, který tuto hordu musí zvládnout. (Obzvláště problematické u mladších žáků)
Zajímavé ohledně snížení PHmax z hlediska vládních organizací se zdá, že způsobí redukci počtu úvazků na škole. To by mohlo v extrémních případech vést až k propouštění, ale obecně na školách panuje nedostatek kvalifikovaných kantorů. Redukce úvazků tento problém na papíře vylepší.
Další zásadní důvod pro stávku se ale týká platů. Nikoliv však platů pedagogů, nýbrž platů tzv. nepedagogických pracovníků ve školství. Mezi ně patří uklízečky, školní kuchařky, školník, ale i školní psycholog, metodik prevence, asistenti, účetní, ekonomové a mnohé další. Zatímco pedagogům platy rostly, u těchto profesí zůstávaly stejné. (Velmi nízké.) Navíc v posledních letech výrazně přibylo studentů se speciálními potřebami či s duševními nemocemi. Školy potřebují někoho, kdo se o ně bude starat, a vládní opatření toto neumožňují.
V diskusích pod analogickými články k tomuto se často dočtete, jak se učitelé mají skvěle a přesto za své platy nenažraně stávkují. Zatímco uklízečky, kuchařky, apod. mají mizerné platy. Paradoxně ale učitelé nestávkují pro svoje platy, ale z části stávkují právě pro platy uklízeček a kuchařek.
Posledním tématem které chci otevřít se stává forma stávky. Stávka ve firemním prostředí totiž znamená ušlý zisk pro firmu resp. stát a proto mají zaměstnanci nějakou páku. Stávka ve školství je problematičtější. Jeden den neučit na prvním stupni základní školy znamená pro mnoho rodičů buď nejít do práce nebo najít hlídání. Tím si školní stávka bere jako rukojmí veřejnost, se snahou zatlačit na vládu přes ní. Jak moc tento přístup funguje zůstává otázkou. Samozřejmě u nás panuje veliký vděk za jakoukoliv podporu ze strany rodičů našich studentů.
Problém s formou stávky nastává postuponě s věkem studentů. Na střední škole žádný takový tlak na rodiče neprobíhá, žák jen zůstane doma. Do budoucna mi přijde zajímavé vzít v úvahu stávku opačného charakteru pro vyšší stupně. Nepustíme děti domů. S mottem: „Učíme dokud můžem, protože příští rok to nepude!“ výukový maraton od pondělí ráno do úterý oběda. Odučit za dva dny a noc celý týden a na zbytek dát studijní volno. Samozřejmě bychom potřebovali nějakou dobrovolnost od studentů, výuku můžeme nařídit jen do 20:00 (v odůvodněných případech o něco později). Mezi výukou ve dvou po sobě jdoucích dnech navíc musí existovat alespoň 12 hodin pauza. Přesto vím, že mezi mými studenty by o tuto formu protestu existoval překvapivě velký zájem. Také věřím, že by netypická stávka přilákala pozornost médií.
