Článek
Můj táta prošel zářijovou mobilizací v roce 1938 své vyprávění vždy končíval jednou větou: Obrana vlasti je povinností nás všech! a pak ještě dodával druhou větu (ze které by dnes politikům naskočila kopřivka), která prý pocházela od doktora Rašína: Za službu vlasti se neplatí!
S okupací naší republiky se nikdy nesmířili a jeho bratr padl v květnovém povstání v roce 1945. Za službu vlasti ho vyznamenal president Beneš medailí Za chrabrost před nepřítelem in memoriam.
Já sám jsem prošel dvěma roky vojenské katedry ve třetím a čtvrtém ročníku vysoké školy: pro ne-pamětníky to představovalo jeden den vojny týdně a prázdninové závěrečné pětitýdenní cvičení a poté jeden rok u bojového útvaru. Ač to bylo v době hlubokého socializmu a armáda byla skrz naskrz komunistická, výcviku jsem nelitoval. Dělostřelecké řemeslo jsme se naučili velmi dobře a v soutěžích jsme jako záklaďáci nezřídka poráželi profesionály. Naučili jsme se také zavelet a zase zatnout zuby a poslechnout rozkaz, spát za mrazu ve stanu, rozebrat a složit poslepu samopal zůstat případně den dva bez jídla. Ustlat si po sobě postel, vyčistit kanady, srovnat obsah skříňky do komínků, jít pěšky v noci dvacet dva kilometrů od vlaku, když jsem jednou za uherský rok dostal opušťák. Nic hrozného to nebylo a vojny nelituji, byť jsme v té době byl už ženatý a narodila se nám dcerka. Na svého velitele do dneška v dobrém vzpomínám a po nějakých patnácti letech jsem neváhal z ním zajet přes tři čtvrtě republiky (ono se totiž za komunistů muselo sloužit na druhém konci republiky, než odkud voják byl). Svůj nesouhlas s komunisty jsem si vnitřně vyřešil - vzpomínal jsem na svého dědečka - legionáře a byl jsem si jist, že v případě války budu já stát u zrodu obnovených československých legií.
Po pádu komunizmu se povinná vojna stala - zčásti oprávněně - terčem kritiky ze všech stran. Zčásti oprávněně proto, že byla skutečně zbytečně dlouhá - ne nadarmo jsme říkávali, že ………na vojně se spěchá, aby se čekalo a čeká, aby se spěchalo… , někdy a někde skutečně buzerační a samozřejmě nechutně zpolitizovaná. Ale vojenskou službu zachovat, zkrátit, zefektivnit a zlidštit se mi zdálo jako správné a nad slunce jasné. Nicméně mezinárodní situace - jak se dnes potvrzuje falešné - bezpečnosti a bezstarostnosti, opepřená soutěží populistických politiků - tedy kdo dřív shrábne hlasy pohodlných mladíků, kterým se většinově na vojnu nechce a jejich maminek, které by svým mazánkům snesly modré z nebe - vedla k degradaci povinné vojny a zanedlouho k jejímu zrušení. Snášeli podobné argumenty, jako autor článku… Návrh motoristů…Rozhoduje prý dnes stejně jenom technika, zbraně jsou tak složité, že se je voják musí učit celý život, občané by stejně nechtěli bojovat a spoustu dalších nepravd.
Nejsilnější zbraní je planoucí srdce dobrovolníka - říkával George Washington a výsledek války za samostatnost amerických kolonií mu dal plně za pravdu. Je to v zásadě stejná myšlenka, jako mého táty - Obrana vlasti je povinností nás všech! Nehledě k tomu, že početní stav české armády je operetní a zanedbatelný, tak věřím, že si hodně málokdo umí představit, že běží válka o bytí a nebytí Česka a 99,8% Čechů (ano, armáda skutečně představuje zhruba 0,2 % obyvatelstva) se večer svalí na gauč před televizi a volá do kuchyně: Mámo, votevři mně pívo k těm zprávám! To sem zvědavej, jak to ti naši profíci dnes zase váleli! Že voni zas vyklidili další kraj?! Tak to nás ty Rusáci zaberou už ve středu a né až v pátek!
Konflikty , kterých dnes ve světě neprobíhá, bohužel, málo, jednoznačně ukazují, že vedle techniky je pro vítězství stále nezbytná odhodlaná a vycvičená živá síla. Získat dostatek vojáků jako profesionály není jednak fyzicky možné - zájemci nejsou - a jednak lidé za peníze do dobrého zaměstnání přišlí nemusí být vždycky zárukou, že nezmění názor, až začnou létat kulky. Konečně, proč by také nezměnili?! Vždyť jejich kamarádi v civilu berou podobné výplaty a dodržuje se tam bezpečnost práce! Když Rusko napadlo Ukrajinu, říkali mi moji známí v AČr: To by ses divil, kolik lidí u nás dalo výpověď! Souvislost jistě netřeba vysvětlovat.
Nejsem žádný příznivec Motoristů a jediný počin, který za dobu jejich existence schvaluji, je právě toto nesmělé zavolání po obnovení povinné vojenské služby. Nemám-li být paranoidní, pak absolutně nevím, jakou souvislost by to mohlo mít s rusofilním Václavem Klausem. Snad autor článku předpokládá, že volání po obnovení vojny naštve většinu Čechů tak, že… Raději než vojnu - Tak to se teda radši poddáme Putinovi! Ostatně - oni asi podobně uvažují politikové všech zbývajících stran, když nápad šmahem zamítli.
Co mě ale nesmírně potěšilo, je hlasování pod článkem: Dvě třetiny Čechů jsou pro obnovení povinné vojny! Mám velikou radost, že se mýlí jak autor, tak ti všichni bojácní politici napříč spektrem - kromě tedy v tomto případě Motoristů, abych byl spravedlivý. A ještě větší radost má můj táta na věčnosti a já jako bych ho slyšel vedle sebe říkat: Vidíš, od malička jsem tě to učil: Obrana vlasti je povinností nás všech!
Kvido Štěpánek
kvido.stepanek@isolit-bravo.cz
