Článek
O týden později vyrážíme do horského střediska v rodinné skupině s rodiči, bratrem, partnerkami a dvěma psy. Naším cílem není sjezdovka, ale rekreační turistika a ukázat rodičům zajímavá místa v zahraničí. Výlet jsem nijak detailně neplánoval, pouze jsem vytipoval turistické cíle, které jsem již dříve navštívil nebo o nich někdy četl, a podle toho pak naplánoval jednotlivé dny.
Den první
Cesta dvěma auty z Českých Budějovic utíká rychle a „v pagodě, což je rusky v pohodě“, jak táta v jedné z mnoha historek otevírá své jazykové okénko vzpomínkou na lekce ruštiny na základní škole. První zastávkou je jezero Zell am See. Parkujeme na Thumersbacher Straβe, kde je zdarma velké parkoviště. Po krásné stezce se jdeme projít kolem jezera s výhledy na protější již zelené sjezdovky zdejšího lyžařského střediska a v pozadí s úchvatnými zasněženými vrcholky ledovce. Po místních cyklostezkách by se dalo obejít i celé jezero. My si na chvíli sedneme na trávu k jezeru a občas se jdeme osvěžit do chladné vody. Lidí kolem není mnoho, přestože je teplo a slunečno.
Odpoledne přejedeme do nedalekého Kaprunu a vydáme se pěšky od penzionu k soutěsce Sigmund Thun-Klamm, která je bohužel ještě po zimě zavřená. Nevadí, budeme improvizovat. Obcházíme ji okolními stezkami k jezeru Klammsee, které podle fotek vypadá nádherně. Bohužel je jezero zrovna vypuštěné a bagruje se, a tudíž je před námi pouze šedá jílová pláň, která vypadá jak z jiné planety. Potkáváme místního kluka, který nás zdraví tradičním „Grüß Gott“, na což táta s nadšením odpovídá „Grýs grýs, chlapče!“ a je spokojený, že mohl znovu využít své jazykové schopnosti. K večeru se jdeme projít po městě.
Oproti hlavní sezóně je město téměř prázdné a většina restaurací a barů je zavřená. Hlavní sezóna skončila teprve minulý týden, takže si většina provozovatelů užívá odpočinku. Vzhledem k tomu, že je nejen po sezóně, ale i svátek, jsou zavřené všechny obchody i blízká benzínka. Sedneme si tedy do jedné z mála otevřených restaurací na vychlazený weissbier a užíváme si klidný večer.
Den druhý
Druhý den ráno vyrážíme autem k přehradám Mooserboden a Wasserfallboden, kde bohužel opět narážíme na mimosezónní provoz. Autobus ještě nejezdí a turistická cesta s tunely je po zimě poničená a místy zavalená sněhem. Vracíme se tedy zpět do Kaprunu a vyrážíme pěšky na vrchol Dreiwallnerhöhe. Cesta je většinu času nenáročná a kolem zelených sjezdovek potkáváme krávy, lamy, a dokonce farmu s klokany. Téměř polovinu cesty s námi zvládají i rodiče, psi a přítelkyně. Všechny horské chaty a občerstvení jsou bohužel zavřené, přicházíme tedy o možnost tuto část naší skupiny nalákat na „Schnitzel mit Kartoffeln“ a přimět ji tak k dalšímu výšlapu. Zhruba v půlce se tedy s bratrem odpojujeme a míříme na vrchol hory ve dvou. Na posledních zhruba 200 výškových metrech narážíme na zbytky hlubokého sněhu, které jdou těžko překonat, terén je navíc dost podmáčený. Na vrchol se doslova doškrábeme a oceňujeme nově pořízené trekové boty a kvalitní oblečení. Většinu posledních metrů trávíme diskusí o tom, jestli by tady vůbec platilo cestovní pojištění, které si brácha stejně zapomněl sjednat, a tudíž se jedná pouze o akademickou diskusi pro uklidnění.
Zbytek výpravy na nás čekal dole v penzionu, na rozdíl od nás plný sil a odhodlaný ještě něco podniknout. Vyrazili jsme tedy cca 40 minut autem k vodopádům Schrabachfall. Silnice vede serpentýnami až do 1 500 m n. m. Cestou otec znovu převedl svou jazykovou ekvilibristiku a glosoval, že zatáčka se německy řekne „dý kurve“. V okolí vodopádů jsou ještě vidět zbytky sněhu, a tak se při řízení nenápadně pochválím, že mám na autě stále zimní pneumatiky. Zezadu se však ozve námitka, že když je mám celoročně, tak se to jako prozřetelnost nepočítá.
Den třetí
Poslední den je ve znamení vydatného deště, a tak kromě procházky po městě a povinné návštěvy místní dominanty, kterou je hrad Kaprun, dochází i na návštěvu místních termálních lázní Tauern Spa. Lázně nejvíce těží ze svého umístění, kde z vyhřátého venkovního bazénu vidíte na hrad Kaprun, protější sjezdovky i zasněžené vrcholky ledovce.
Pokud budete ochotní trochu improvizovat, budete mít vhodné oblečení a nerozhodí vás každá přeháňka nebo zavřená restaurace, určitě si návštěvu rakouských hor užijete i mimo sezónu.
