Článek
Mohu se spolehnout sám na sebe. Mohu své kroky řídit svou vlastní svobodnou vůlí.
Mohu přijmout nabídku Boha a nechat Jeho, řídit mé kroky. Volba je na mně samotném. Je to nesmírně intimní důvěryplné rozhodnutí.
Zvolil jsem společnost Boha. A vím, že rozhodně nepřicházím o svobodu. Naopak. Stal jsem se mnohem svobodnějším.
Zní to možná zvláštně. Nicméně skutečnost je taková, že život s Bohem nepřináší příkazy a zákazy ani konání proti vlastní vůli, proti vlastnímu přesvědčení. Tak Bůh v lidském životě nepůsobí.
Věřím, že Bůh pro mne chce jen to nejlepší. A byl bych hlupák, kdybych nepřijal nabídku spolupráce a pomoci od všemocné bytosti, která mne miluje. Obzvláště, když po mně vlastně nic na oplátku nechce. Je to zadarmo. Je to skutečně to jediné, co může člověk získat zadarmo. Jediné, co je třeba, je tuto nabídku přijmout, navázat s Bohem vztah a tento vztah trvale udržovat. Ne plnit nějaké příkazy a zákazy atd.
Je to už strašně dávno, kdy jsem začal řešit víru v Boha. Je, není? Co já? Věřit, nevěřit? K čemu? Co se změní? Atd., atd. Časem jsem začal registrovat Boží sdělení o jeho připravenosti být mi ku pomoci. Ale moc jsem tomu nechtěl věřit. Poměrně dlouho jsem to spíše ignoroval, nicméně myšlenka, že to všechno o Bohu a Ježíši může být pravda a že Bible je skutečné svědectví, mne přeci jen nenechávala v klidu. A začal jsem závidět věřícím jejich víru a vztah s Bohem. Modlil jsem se, volal jsem Ho. Něco ale nefungovalo. Měl jsem pocit, že na druhé straně nikdo nezvedá pomyslné sluchátko. Ač jsem chtěl věřit a důvěřovat, nedařilo se mi to. Byly to můj strach a obavy z toho, co bude následovat, až On to sluchátko opravdu zvedne, které bránily tomu, aby On ten telefon zvednul a třeba jen pozdravil.
Slýchával jsem, Bohu se stačí otevřít a všechno přijde. A jak nás Bůh volá a čeká na nás a jak každého přivítá. Potkával jsem lidi, kteří mluvili o zázraku a o tom, jak to z ničeho nic přijde a jak to najednou víš. Ale konkrétní rady jsem se nedočkal.
Teď vím, že dokud z Boha máme strach a dokud jsme přesvědčeni, že jeho přítomnost a působení v našem životě bude znamenat jakési slepé vykonávání Jeho pokynů, i když třeba věříme, že to pro nás bude mít pozitivní dopad, ale že tento vztah bude představovat něco jako šéf a podřízený, tak plnohodnotný oboustranný vztah s Bohem nenavážeme.
Věřím ale, že pokud Boha voláme, tak i když máme obavy a strach a pochybnosti, zda opravdu chceme náš život svěřit do Božích rukou, a třeba si i myslíme, že toho vlastně nejsme ani hodni, nejsme Bohem zcela opuštěni. Právě proto, že Bůh nás miluje, tak nás také nechce děsit a také nechce, abychom se hroutili z toho, jací jsme hříšníci. Slyší naše volání, ale čeká, až my sami mu tu plnou a úplnou důvěru dáme. Dál věřím, že jen nečeká, ale že už na nás dává pozor a chrání nás, jelikož už jsme poutníci na cestě k Němu.
Stalo se, že v jednu chvíli se mi spojilo několik věcí dohromady.
Bůh neusiluje o to, aby nás řídil, jako loutky. Bůh usiluje o spásu naší Duše. Bůh nás chce mít bezhříšné, ale nepotřebuje k tomu náš boj s našimi hříchy a naši pevnou vůli. Bůh se o naši bezhříšnost postará sám tím, že nás změní zevnitř. Sám naplní naše srdce láskou, naplní mírem naši duši a naši mysl obdaří moudrostí. A to vše dokáže naprosto nezávisle na nás. Naše aktuální hříchy a naši aktuální hříšnost nám nezazlívá. Přijme každého hříšníka. Všechny naše hříchy jsou už dopředu odpuštěny, protože je na sebe vzal Ježíš, Boží Syn, který za nás zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Bůh od nás potřebuje jen přijetí tohoto daru a svolení – odevzdání se do Jeho rukou. Bez našeho svolení, bez naší důvěry to neudělá, protože to by bylo porušení smlouvy o svobodné vůli.
A najednou zmizel strach a pochybnosti a nahradila je jistota a já věděl, že už nejsem sám.
Cítím, že spojení je křehké a zda zůstanu nebo nezůstanu ve spojení je zase naopak zcela závislé na mne a je to opět projev mé svobodné vůle. Nejsem do ničeho nucen, jen mám tu možnost. Nicméně od teď je kanál pro spojení na druhé straně vždy plně k dispozici. A když budu chtít, mohu být napojen stále, čímž umožním Bohu vést mne neustále. To už je jen otázka stavu mysli a schopnosti setrvávat neustále s myšlenkou na Boha, nebo v modlitbě.
A tak si zpívám:
Sláva Bohu na výsostech, sláva Bohu v srdci mém, dej mi, Bože, Lásku v srdci, dej mi, prosím, v Duši mír, dej mi, Bože moudrou mysl, dej mi, prosím Dobro žít.
