Článek
Stínadelská trilogie Jaroslava Foglara s nesmrtelnými postavami Rychlých šípů patří k základům české literární imaginace. Výstava Za oponou Stínadel však ukazuje, že tento svět nebyl nikdy jen laskavým příběhem o kamarádství a fair play. V podání trutnovského kreslíře Jiřího Gruse se Stínadla proměňují v tísnivý městský labyrint, kde dobro a zlo nejsou odděleny ostrou hranicí, ale existují v neustálém napětí.
Umělec se vědomě vyhýbá sentimentální nostalgii. Zajímá ho atmosféra, podprahový neklid a morální zkoušky, které Foglar do svých textů vkládal často nenápadně, ale vytrvale. Právě ponurost, temnota, tajemství a všudypřítomný dech smrti, silné motivy Foglarova psaní, zde vystupují do popředí s nebývalou intenzitou.
Výstava zahrnuje především ilustrace vytvořené v posledních letech jako oficiální výtvarný doprovod foglarovské edice nakladatelství Albatros, doplněné o kvašové malby, kresby, studie a digitální tisky volné tvorby. Tyto práce nevznikají jen jako ilustrace textu, ale jako samostatná výtvarná výpověď, dozvuk ilustrátorské práce a zároveň snaha dál rozvíjet i aktualizovat významové roviny Foglarova fiktivního světa.
Stínadla zde nejsou romantickým hřištěm, ale městem, které svírá. Postavy se ocitají v okamžicích vnitřního rozhodování, na hraně strachu a odvahy. Grus se méně soustředí na konkrétní děj, ale více na psychologii postav, na jejich pochybnosti, obavy, tiché odhodlání.
Zároveň však výstava nepůsobí jednostranně temně. Autor vědomě pracuje i s odlehčenějšími motivy: Rychlé šípy v přírodě, hravé situace s Bublinou, výjevy Bratrstva kočičí pracky či autorovy krásné Amazonky. Ty jsou zobrazeny s nadhledem, lehkostí jako přirozený doplněk chlapeckého světa. Jejich znak, trojúhelník se třemi šípy, tvoří hravou paralelu k pěti šípům Rychlých šípů, čímž jemně narušuje jejich pevně daný řád.
Výrazné jsou také ikonografické posuny, jimiž Grus boří divákova očekávání. Štětináč v růžové tunice a s jednou nohou v římském sandálu působí groteskně i hrozivě, jako karikatura moci zbavené důstojnosti.
Stejně silně rezonuje netradiční zobrazení rozhněvaného Mirka Dušína. Symbol klidu a vyrovnanosti vypadá lidštěji než kdy dřív. Jeho hněv není popřením ideálu, ale jeho doplněním, připomínkou, že i morální vzor prochází vnitřním zápasem.
Výrazným znakem umělcovy tvorby je i virtuózní práce s linkou a šrafováním. Precizní tušová kresba je často doplněna jemným lavírováním, které dodává tvářím a prostředí plasticitu a hloubku. Dynamické šrafování vytváří struktury vody, mraků či temných zákoutí Stínadel a odkazuje ke klasické ilustraci 20. století, ovšem s moderním, místy až komiksovým švihem.
Ostatně všechny Grusovy kompozice připomínají filmový záběr v nejvyšším bodě dramatu.
Výstava je volně propojena s aktuálním vydáním nové knihy Za oponou Stínadel (byla zde slavnostně pokřtěna). Překvapivě poprvé zpřístupňuje původní rukopisy, náčrty, poznámky a fragmenty zamýšleného čtvrtého dílu Rychlých šípů. Tyto materiály potvrzují, že temnota a fascinace tajemstvím byly ve Foglarově tvorbě přítomny mnohem silněji, než se dlouho připouštělo. Grusovy ilustrace s nimi vstupují do tichého dialogu. Nepopisují je, ale rozvíjejí jejich atmosféru.
Za oponou Stínadel tak není výstavou návratu do dětství, ale návratu k otázkám, které si dětství kladlo. Co je odvaha, co strach a kde leží hranice dobra?
Když se Rychlé šípy mění v umění, ukazuje se, že jejich svět je stále živý, a možná temnější, než jsme si byli ochotni připustit. Jiří Grus posouvá realismus k existenciálnímu napětí, kde etická jistota není dána, ale musí být nalezena.
Výstava Za oponou Stínadel Jiřího Gruse potrvá v Galerii U lávky jen do 18. ledna.
Takže vlastně jen tři víkendy, neboť otevírací doba je: pá 13–17, so, ne 10–18 hodin
