Bez migrace to nepůjde? Nepůjde to ani s ní, časem jednoduše nebude kde brát nové lidi.

Článek serveru Novinky.cz „Bez migrace to nepůjde. Česko bude muset přijmout desítky tisíc cizinců ročně, říká analýza“ vyvolává na českých sociálních sítích bouřlivé diskuse. Vychází z propočtů demografa Tomáše Fialy, podle nichž by Česká republika k zachování současného poměru obyvatel v produktivním a důchodovém věku potřebovala každoročně desítky tisíc nových přistěhovalců. Při zastropování důchodového věku na 65 letech by do roku 2050 muselo čisté migrační saldo dosahovat přibližně 83 tisíc lidí ročně.

Je důležité rozumět samotnému údaji, jde o čisté migrační saldo, tedy rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých. Aby v zemi přibylo 83 tisíc obyvatel, muselo by se přistěhovat ještě více lidí, protože část populace bude každoročně odcházet. Model navíc sleduje poměr věkových skupin, nevysvětluje, kolik konkrétních pracovních míst se podaří obsadit ani jaké budou příjmy důchodového systému.

Debata se pochopitelně točí také kolem integrace, jejích nákladů a kulturních změn. Přidávají se otázky kriminality, sociálního napětí nebo vzniku uzavřených komunit, s nimiž mají zkušenosti některé západoevropské země. Jak sami autoři studie uvádějí, Česká republika nebude schopná začleňovat tak velké množství nových obyvatel, toto číslo by navíc přesahovalo počet dětí narozených v ČR – např. loni to bylo 77 636 živě narozených.

Zkusme však všechny tyto spory odsunout stranou a předpokládejme čistě teoreticky, že se integrace bez potíží podaří. Nově příchozí najdou zaměstnání, budou odvádět daně a zapojí se do společnosti. I za takových podmínek naráží migrace na zásadní problém v podobě dlouhodobého a zrychlujícího se stárnutí světa, odkud má Česká republika své budoucí pracovníky získávat. Česko totiž zdaleka není jedinou zemí, které ubývá mladých lidí. Podobný vývoj zasahuje i státy donedávna považované za „zásobárnu“ pracovní síly. V následujících desetiletích tak budou o mladé lidi soupeřit ekonomiky, které dnes samy pracovníky do zahraničí vysílají.

Pokles porodnosti už dávno není výhradním problémem Evropy, Japonska, Jižní Koreje nebo jiných bohatých států. Zasahuje prakticky všechny oblasti světa, včetně zemí, v nichž ještě před několika desetiletími připadalo na jednu ženu pět či šest dětí. Značené rozdíly zůstávají, směr vývoje je však téměř všude stejný – rodí se méně dětí a populace postupně stárne.

Pod klíčovou hranici 2,1 dítěte na jednu ženu, která v zemích s nízkou úmrtností umožňuje dlouhodobou generační obnovu bez přistěhovalectví, se podle OSN se v roce 2024 nacházelo již 55 procent zemí a území světa, v nichž žily více než dvě třetiny lidstva. V roce 1994 šlo pouze o 31 procent zemí a území. Nízká porodnost se během jediné generace rozšířila na většinu světové populace.

Mezi členskými zeměmi OECD existuje jediná výjimka a to Izrael s úhrnnou plodností kolem 2,8 dítěte na ženu, všechny ostatní členské státy jsou pod hranicí prosté reprodukce. Průměr OECD dosahuje přibližně 1,46 dítěte, Jižní Korea se pohybuje kolem 0,7, Japonsko, Itálie a Španělsko přibližně kolem 1,2.

Klesající porodnost zasáhla rovněž významné zdroje migrace, Indie se již dostala pod reprodukční hranici, Čína vykazuje přibližně jedno dítě na ženu a velmi nízkou porodnost má také Thajsko. Pod hodnotou 2,1 jsou i dřívější zdroje globální emigrace jako Írán, Turecko či Vietnam. Výjimky zůstávají především v chudších státech subsaharské Afriky a v části jižní a západní Asie. V Nigérii připadalo v roce 2024 na jednu ženu přibližně 4,4 dítěte, v Nigeru 5,9. Vysokou porodnost mají také Somálsko, Afghánistán nebo Pákistán. Mezi bohatšími státy mimo OECD lze zmínit Saúdskou Arábii a Omán, kde se porodnost pohybovala kolem 2,3, respektive 2,5.

Také v těchto zemích však porodnost kles, celosvětový průměr se snížil z přibližně pěti dětí na ženu v šedesátých letech na 2,2 v roce 2024. Podle prognózy OSN bude v roce 2054 nad reprodukční hranicí méně než třetina zemí světa a velká část budoucího populačního přírůstku se bude soustředit v subsaharské Africe.

Světová populace přitom může ještě desítky let růst, zatímco počty mladých lidí v mnoha regionech budou klesat. Africké či asijské země s početnými mladými ročníky samy budou potřebovat zaměstnance pro ekonomiky, těžko proto předpokládat, že by se jejich vlády dobrovolně zříkaly ubývajících pracovních sil, zvláště v případě

Česká republika tak bude muset o uchazeče soutěžit s Německem, dalšími evropskými zeměmi, Spojenými státy, Japonskem i novými zájemci o zahraniční pracovní sílu. Rozhodující nebude jen počet mladých lidí ve světě, nýbrž také jejich ochota odejít a podmínky, které jim jednotlivé státy nabídnou.

Stačí se podívat, odkud do České republiky přicházejí migranti. Podle Českého statistického úřadu žilo na konci roku 2025 v Česku přes 1,13 milionu cizinců, nejpočetnější skupinu tvořili Ukrajinci, téměř 613 tisíc lidí, následovalo 125 tisíc Slováků, bezmála 70 tisíc Vietnamců, 38 tisíc Rusů a 21 tisíc Rumunů. Těchto pět národností představovalo více než tři čtvrtiny všech cizinců v zemi.

Všech pět uvedených států má porodnost pod hranicí prosté reprodukce a některé se potýkají s vážnějšími populačními problémy než Česko. Tradiční zdrojové země tak samy přicházejí o mladé lidi. Nejvýraznějším příkladem je Ukrajina. Obyvatel jí ubývalo dávno před ruskou invazí a válka situaci dramaticky zhoršila. Podle Populačního fondu OSN klesla úhrnná plodnost přibližně na 0,9 dítěte na ženu. Přidávají se válečné ztráty, miliony uprchlíků a odchod mladé generace do zahraničí.

Dobře na tom není ani Rusko, v roce 2024 připadalo na jednu ženu přibližně 1,4 dítěte a země dlouhodobě zaznamenává přirozený úbytek obyvatel. Válka část mužské populace odčerpává do armády a vyvolala další emigraci. Rusko přitom už dnes ve velkém zaměstnává migranty ze středoasijských republik, protože mu vlastní pracovní síla nestačí.

Slovensko, druhý největší zdroj cizinců v Česku, zaznamenalo v roce 2025 pátý po sobě jdoucí rok populačního poklesu. Počet jeho obyvatel klesl na 5,41 milionu a narodilo se nejméně dětí v novodobé historii země. Úhrnná plodnost v roce 2024 dosahovala přibližně 1,46 dítěte na ženu. Rumunsko přišlo od vstupu do Evropské unie o velké množství lidí, kteří zamířili především do západní Evropy. V roce 2025 zaznamenalo přirozený úbytek více než 104 tisíc obyvatel, ten však téměř vyrovnalo kladné migrační saldo a porodnost v roce 2024 dosahovala zhruba 1,39 dítěte na ženu.

Z nejdůležitějších českých imigračních zdrojů se dlouho odlišoval Vietnam. Téměř stomilionová země měla početnou mladou pracovní sílu, a ještě na začátku století porodnost poblíž hranice prosté reprodukce. Jenže i zde nastal obrat: v roce 2024 klesla úhrnná plodnost na rekordně nízkých 1,91 dítěte na ženu a vietnamská vláda již přijímá opatření na podporu porodnosti.

Česko tedy dosud získávalo většinu přistěhovalců ze zemí, které samy nedokážou přirozeně obnovovat počet obyvatel. Pomáhají řešit nedostatek zaměstnanců u nás, zatímco pach jejich síly chybí. Jejich vlády proto budou mít rostoucí zájem na návratu emigrantů, udržení vlastních obyvatel i náboru cizinců. České firmy už dnes rozšiřují nábor do dalších oblastí, přibývají pracovníci z Filipín, Indie, Mongolska či Kazachstánu, jenže na tyto země se začínají obracet také další státy.

Vietnam názorně ukazuje, jak se proměňuje globální boj o pracovní síly. O lidi, kteří do České republiky přicházejí desítky let, dnes ve velkém usiluje Japonsko, dlouho známé extrémně přísným přístupem k pracovní migraci. Zatímco v Česku žije přibližně 70 tisíc vietnamských občanů, v Japonsku bylo koncem října 2025 zaměstnáno přes 605 tisíc Vietnamců, čímž tvořili téměř čtvrtinu tamních zahraničních pracovníků.

Od roku 2019 funguje v císařství nový typ pracovních pobytů pro cizince ve vybraných profesích, například ve stavebnictví, průmyslu, zemědělství či sociální péči. Na konci října 2025 překročil počet zahraničních pracovníků rekordních 2,57 milionu.

Vietnam během roku 2025 vyslal do zahraničí více než 144 tisíc pracovníků, přes 64 tisíc zamířilo do Japonska, dalších 57 tisíc na Tchaj-wan a více než 11 tisíc do Jižní Koreje. Česko by tak v budoucnu mělo soupeřit o stejné lidi s ekonomikami, které mají vybudované rozsáhlé náborové programy a nabízejí vyšší mzdy. Přitom Vietnam bude s poklesem vlastní porodnosti potřebovat stále více pracovníků doma.

Také Izrael, jediný stát OECD s porodností nad hranicí prosté reprodukce, rozšiřuje nábor pracovníků v zahraničí. Země tradičně umožňuje přistěhovalectví osobám židovského původu, běžnou pracovní migraci však dlouho přísně regulovala. Po říjnu 2023 a následné válce se nedostatek pracovníků prohloubil. Na konci roku 2024 v Izraeli pracovalo přibližně 157 tisíc zahraničních zaměstnanců, o 41 procent více než o rok dříve.

Izrael má dohody o náboru pracovníků s Indií, Srí Lankou, Thajskem, Filipínami, Nepálem či Moldavskem. Zaměstnává je především ve stavebnictví, zemědělství a zdravotních a sociálních službách. Jen v zemědělství vláda roku 2024 zvýšila povolenou kvótu zahraničních pracovníků z 30 na 70 tisíc. I demograficky výjimečný Izrael se tedy účastní mezinárodního soupeření o zaměstnance.

Důležitá je i povaha izraelské poptávky, stavebnictví a zemědělství potřebují i pracovníky, které lze často relativně rychle zaškolit, zatímco péče o seniory vyžaduje další znalosti a často i jazykovou přípravu. Izrael tak není konkurentem pouze pro úzkou skupinu špičkových specialistů, ale uchází se i o zaměstnance podobných profesí, jaké dlouhodobě hledají firmy a zařízení sociálních služeb v Česku.

Další změna probíhá v zemích, které byly po desetiletí zdrojem emigrace. Po vstupu Polska do Evropské unie odcházely miliony jeho obyvatel za prací na Západ, rostoucí ekonomika však začala sama potřebovat cizince a po roce 2016 se Polsko změnilo v zemi s pozitivním migračním saldem. V roce 2024 získalo zhruba 180 tisíc občanů států mimo EU nové povolení k pobytu delšímu než rok, téměř tři čtvrtiny kvůli práci. Podobně Rumunsko, odkud dříve odcházely statisíce lidí do západní Evropy, dnes zaměstnává rostoucí počty pracovníků z Nepálu, Srí Lanky nebo Indie. Vláda stanovila pro rok 2025 kvótu 100 tisíc nových zahraničních zaměstnanců.

Příkladem jiného trendu je Turecko, odkud po desetiletí odcházeli lidé pracovat zejména do Německa. V roce 2025 se do země přistěhovalo téměř 394 tisíc osob, z toho asi 302 tisíc cizinců, vystěhovalo se ovšem více než 403 tisíc obyvatel. Celkové migrační saldo proto zůstalo mírně záporné, samotný směr pohybu obyvatel se však výrazně rozrůznil.

Turecko hostí početnou populaci syrských uprchlíků, vedle nich i pracovníky a další přistěhovalce z Turkmenistánu, Ázerbájdžánu nebo Ruska. V říjnu 2024 upravilo pravidla zaměstnávání cizinců a některým skupinám usnadnilo přístup na pracovní trh. Vedle pokračujícího vystěhovalectví vlastních občanů tak aktivně přitahuje i pracovní sílu ze zahraničí. Proměna Turecka ukazuje, že v jedné zemi mohou současně existovat oblasti s nezaměstnaností, odchod kvalifikovaných domácích pracovníků masivních příchod pracovníků ze zahraničí.

I kdyby se podařilo najít země s dostatečně početnou mladou generací, nebudou pravděpodobně představovat řešení problémů českých firem. Otázkou zůstává kvalifikace mladých lidí v zemích, kde bude jejich počet nadále rostě. Největší demografické rezervy zůstávají v subsaharské Africe, zároveň je zde přístup ke vzdělání stále omezený. V roce 2024 získalo úplné středoškolské vzdělání pouze 28 procent příslušné věkové skupiny, přitom celosvětový průměr činí 61 procent.

Mezi africkými zeměmi jsou samozřejmě obrovské rozdíly, Jihoafrická republika, Keňa, Ghana nebo Nigérie mají univerzity a technické školy, které vzdělávají budoucí generace a tyto odborníky lze teoreticky získat pro českou ekonomiku, otázkou však zůstává jejich počet. Země, které obtížně zajišťují střední vzdělání pro vlastní mladou generaci, sotva mohou uspokojovat rostoucí poptávku po kvalifikovaných pracovnících ve všech vyspělých regionech současně.

Část míst lze obsadit po relativně krátkém zaškolení, u jiných profesí trvá příprava měsíce nebo roky. Vedle odborných dovedností musí zvládnout bezpečnostní předpisy, pracovní postupy a zákonitě i český jazyk. I proto vždy zůstane otázkou, proč by měli zvolit Česko, když stejné odborníky hledá Německo, Rakousko, Kanada nebo Japonsko? Bohatší země nabídnou vyšší mzdy, lepší kariérní možnosti a zavedené krajanské komunity. Nemluvě o přenositelnosti jazykových dovedností v případě větších států nebo už předchozí znalosti jazyka z důvodu například koloniální minulosti zdrojových států.

Ani dosažen formální úrovně vzdělání v případě takových zemí nestačí, patrné to je obzvláště ve zdravotnictví. Lékaři vystudovaní mimo Evropskou unii musí absolvovat aprobační proces, který zahrnuje odborné testy, praktickou část a zkoušku v češtině a podobné požadavky platí pro další regulovaná zdravotnická povolání. Těžko si představit zástupy doktorů ochotných učit se češtinu, když stejně tak mohou čas věnovat jiným, globálně rozšířeným jazykům.

Z Afriky či jižní Asie samozřejmě můžeme získávat kvalifikované odborníky i schopné pracovníky, které si české firmy vyškolí. Zásadní otázkou je rozsah, zda jich dokážeme každý rok přivést a připravit tolik, aby nahradili odcházející generace a pokryli potřeby tak rozdílných oborů, jako jsou strojírenství, stavebnictví, doprava nebo zdravotnictví.

Pracovní migrace může pomáhat jednotlivým podnikům i celým odvětvím. Představa, že bude po desetiletí nahrazovat přirozenou generační obměnu celé ekonomiky, však předpokládá dostupnost velkého množství pracovníků ochotných a schopných přestěhovat se do Česka.

Zahraniční pracovníci mohou Česku v příštích letech výrazně pomoci, firmy získají zaměstnance, stát daňové poplatníky a důchodový systém nové přispěvatele. Úspěšná migrace může zmírnit důsledky stárnutí na desetiletí, možná na generace. Potom však bude potřeba získávat další lidi, tentokrát za mnohem méně příznivých podmínek.

Jenže také přistěhovalci stárnou a migranti, kteří dnes přijdou do Česka, budou sami jednou v důchodovém věku. Pokud zůstane porodnost nízká a způsob fungování ekonomiky se zásadně nezmění, bude třeba nahrazovat jak domácí pracovníky, tak lidi přistěhovalé v předchozích desetiletích a potřeba nových zaměstnanců bude ještě větší než dnes.

Zachycuje to i původní analýza Tomáše Fialy, mezi lety 2051 a 2075 by podle jeho modelu Česko potřebovalo čistý migrační přírůstek 135 tisíc lidí ročně, pokud by pokračovalo zvyšování důchodového věku. Při zastropování na 65 letech by šlo dokonce o 231 tisíc osob. Sám autor považuje takové počty za nerealistické.

Pokud budeme pokračovat jako doposud, za třicet nebo čtyřicet let budeme znovu hledat nové pracovníky, tentokrát v podstatně starším světě. Země, odkud dnes lidé odcházejí, budou potřebovat zaměstnance pro své vlastní ekonomiky. A o ty, kteří budou ochotni vycestovat, se znovu bude ucházet rostoucí počet států.

Pokud příchod migrantů využijeme jen k odložení změn, budeme později čelit ještě horší situaci. Hospodářství zůstane závislé na každoročním přílivu nových pracovníků a jejich získávání bude stále obtížnější. Současně budeme financovat důchody a zdravotní péči pro početnější skupinu seniorů včetně přistěhovalců z minulých desetiletí.

Jak z této závislosti ven? Možná pomůže rozsáhlejší robotizace průmyslu, automatizace služeb a využití umělé inteligence. Možná bude nutné zásadně zvýšit produktivitu práce, aby menší počet zaměstnanců dokázal vytvářet dostatek hodnot pro celou společnost. Změny se nejspíš dotknou také důchodového systému, zdravotnictví a podpory rodin s dětmi.

Robotizace může zvýšit výkon průmyslu, jen obtížně však nahradí lidskou práci v péči o nemocné a seniory. Umělá inteligence převezme část administrativních i odborných úkolů, sama ale nezajistí zdravotní sestry, pečovatele nebo stavební dělníky. Vyšší produktivita také automaticky nezaručí více peněz pro důchody a veřejné služby. Každá cesta má své možnosti i omezení.

Migrace může zůstat důležitou součástí řešení, nemůže však být jediným dlouhodobým plánem. Jestliže se spokojíme s tím, že nám každoroční příchod dalších desetitisíců lidí umožní překlenout dvacet či třicet let, předáme dalším generacím tentýž problém. A to i v případě, že by neexistovaly negativní jevy doprovázející masovou migraci.

Jiné odpovědi musíme hledat už dnes, dokud máme čas se přizpůsobit. Až budou desítky zemí současně shánět miliony mladých zaměstnanců, žádná vláda nezaručí, že je právě Česká republika dokáže získat. Na předpokladu, že nám chybějící lidi vždycky pošle někdo jiný, se budoucnost české ekonomiky stavět nedá.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

Novinky.cz – Bez migrace to nepůjde

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-bez-migrace-to-nepujde-cesko-bude-muset-prijmout-desitky-tisic-cizincu-rocne-rika-analyza-40604089

Tomáš Fiala – Kdo zaplatí náklady na důchody

https://statistikaamy.csu.gov.cz/kdo-zaplati-naklady-na-duchody

OSN – World Population Prospects 2024

https://population.un.org/wpp/

Český statistický úřad – Počet cizinců a demografické údaje

https://csu.gov.cz/pocet-cizincu-demograficke-udalosti

Eurostat – Porodnost v Evropské unii v roce 2024

https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/w/ddn-20260306-1

UNFPA – Situace na Ukrajině

https://eeca.unfpa.org/en/publications/unfpa-regional-response-ukraine-emergency-situation-report-27-5-august-2025

Vietnamská vláda – Vývoj porodnosti ve Vietnamu

https://en.baochinhphu.vn/fertility-rate-in-children-per-woman-in-viet-nam-slightly-increases-111251218151003649.htm

Česká národní banka – Zaměstnanci z ciziny na českém trhu práce

https://www.cnb.cz/cs/o_cnb/cnblog/Zamestnanci-z-ciziny-stale-vyznamnejsi-prvek-na-tuzemskem-trhu-prace/

OECD – Israel: International Migration Outlook 2025

https://www.oecd.org/en/publications/international-migration-outlook-2025_ae26c893-en/full-report/israel_d12b9fdb.html

UNESCO – Údaje o dokončeném vzdělání

https://www.unesco.org/en/education/view/completion

Hospodářská komora ČR – Nedostatek pracovníků v českých firmách

https://www.businessinfo.cz/clanky/ceskym-firmam-chybeji-lide-do-vyroby-remeslnici-ale-i-manazeri-a-vyzkumnici/

Ministerstvo zdravotnictví ČR – Aprobační zkoušky

https://mzd.gov.cz/aprobacni-zkousky/