Článek
V posledních několika dnech se ve zpravodajství objevily informace o ruských tankerech původně mířících do Indie, které bezcílně krouží po moři a hledají kupce pro svůj náklad. Tato situace měla nastat důsledkem nové obchodní dohody mezi USA a Indií, jejíž součástí je údajně také indický souhlas se zastavením dovážení ruské ropy.[1]Nebylo by to ovšem poprvé, co se podobné zprávy objevují, již například v říjnu minulého roku oznamoval Trump, že Indie souhlasí se zastavením dovozu, ovšem nakonec se ukázalo, že situace měla k tomuto tvrzení daleko a indické rafinérie pokračovaly v odběru ruské ropy i nadále.[2]
Americká snaha o omezení ruského vývozu se však neomezovala pouze na ekonomický tlak na Indii či další ruské obchodní partnery, ale zaměřila se také přímo na ruské společnosti zabývající se vývozem této komodity jako jsou firmy Rosněft a Lukoil. Tyto společnosti tak byly nuceny uzavřít nebo odprodat některé své aktiva v zahraničí a utrpěly tím výraznou ztrátu.[3]
Dalším krokem Američanů byly zásahy proti tankerům tzv. stínové flotily. První případy se objevily v souvislosti s blokádou Venezuely. Postupně přibývaly další případy, a nakonec se k tvrdšímu postupu rozhodla přidat také Francie, a ještě o něco později 14 evropských států okolo Baltského moře, které vyhlásily přísnější postup vůči tankerům obcházejícím sankce či nedodržujícím mezinárodní předpisy.[4]
I přesto dokázalo Rusko v lednu 2026 vyvézt po moři rekordní objem ropy. Hlavním odběratelem zůstala nepřekvapivě Čína. Námořní vývoz dosáhl 1,86 milionu barelů denně a pokračoval tak nastoleném trendu, když navázal na již tak rekordní leden 2025. Více než 50 % objemů bylo naloženo v Kozminu poblíž Vladivostoku a v Sachalinu. Navíc poprvé od listopadu 2024 směřovalo 100 % ruského vývozu ropy ESPO (ropovod Eastern Siberia–Pacific Ocean) do Číny. Rusko tak ve vývozu ropy po moři překonala Saudskou Arábii, přičemž Rijád v lednu dodal „pouze“ 1,2 milionu barelů denně, a to i přes své dlouhodobé postavení nejdůležitějšího námořního dodavatele Číny.
Paradoxně k tomuto rekordu přispěly výše uvedené kroky, a především pak pokračující americká konfrontační politika vůči dalším čínských obchodním partnerům. V průběhu loňského roku dodával Írán v průměru okolo 1,2 milionů barelů ropy denně. Venezuela pak dokázala dodávat přibližně polovinu tohoto objemu. Americké akce v podobě blokování tankerů směřujících k venezuelským břehům, únosem Madura a dalšími operacemi vyřadili tuto možnost. Akcemi proti iránským jaderným zařízením a přesunem americké flotily poblíž Perského zálivu pak zdůraznili možná rizika pro Čínu i v případě íránské ropy.[5]
Naopak v případě dodávek ruské ropy z přístavů na Dálném východě tyto problémy odpadají. Zatímco v případě dodávek ropy z Latinské Ameriky se doba dodání měří v týdnech, v případě íránské ropy pak trasy vedou přes několik možných úzkých hrdel, dodávky z přístavu v Kozminu trvají pouze 5 až 6 dní. Náklady spojené s dovozem, politická a sankční rizika na sebe navíc v tomto případě bere Rusko, respektive ruští dodavatelé. Ve spojení s nabízenými slevami to představuje velmi atraktivní volby pro čínské zpracovatele.
Tomu odpovídá také výstavba nové infrastruktury na čínském pobřeží, specificky orientované na zvýhodněné ruské dodávky. Příkladem může být Shandong Yulong Petrochemical, jeden z nejnovějších zpracovatelských závodů s kapacitou 400 000 barelů denně. Tato společnost pokračuje v odběru ruské ropy ESPO, ale i přes nové evropské a americké sankce pokračovala v nákupu dalších ruských produktů jako je Ural a sachalinský Sokol.[6]
Možná nestabilita dodávek vede Čínu k ještě dalšímu kroku, ve kterém ji levnější ruská ropa výrazně pomáhá. Aby předešla nestabilitě v dodávkách, hromadí Čína v poslední době značné množství ropy ve svých strategických zásobách. Stává se nejen určitým stabilizátorem na trhu s ropou, které je momentálně na světových trzích nadbytek, ale zároveň také zmírňuje dopady sankcí na Rusko samotné a jistí si svou pozici v geopolitickém střetu se soupeři jako jsou USA a Indie.
Tomu by odpovídaly také komentáře ze strany indického ministerstva zahraničí. To nevyvrátilo ani nepotvrdilo poslední zprávy o zastavení odběru ruské ropy. Podle indického ministra obchodu jsou hlavními otázkami při rozhodování o nákupech černého zlata především ekonomické otázky s ohledem na globální situaci a nutnost zajistit stabilní dodávky ropy pro více než 1,4 miliardy obyvatel Indie. Pokles či navýšení odběru od konkrétních dodavatelů pak dal do souvislosti se snahou o diversifikaci zdrojů.[7]
Je tak otázkou, zda skutečně v tomto případě dojde k opět hlasitě ohlašovanému zastavení dodávek ruské ropy do indických rafinérií nebo zda, tak jako už vícekrát předtím, je současné pozastavení odběru ruské produkce pouze dočasná záležitost, než se situace uklidní a za pár dnů budou opět ruské tankery vplouvat do indických přístavů bez omezení. Lze totiž jen těžko předpokládat, že bude Indie nečině přihlížet posilování rusko-čínských vztahů a nebude mít zájem na pro ni enormně výhodném obchodu.
Zdroje:
[1] https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-tankery-s-ruskou-ropou-bloumaji-v-asijskych-vodach-indie-ztraci-zajem-40561506
[2] https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-indie-prestane-dovazet-ruskou-ropu-40544150
[3] https://freepolicybriefs.org/2025/12/08/eu-russia-oil-sanctions/
[4] https://militarnyi.com/en/news/european-states-claim-control-over-russia-s-shadow-fleet-in-the-baltic-sea/
[5] https://oilprice.com/Energy/Crude-Oil/China-Steps-In-as-India-Wavers-in-Russias-Oil-Trade.html
[6] https://www.reuters.com/business/energy/china-refiner-yulong-boosts-russian-oil-imports-after-sanctions-sources-say-2025-10-28/
[7] https://www.hindustantimes.com/india-news/india-acting-on-market-conditions-evolving-global-dynamics-says-mea-on-russia-oil-us-trade-deal-101770513112730.html
