Operace Carthage 1945: RAF zničila velitelství kodaňského gestapa. Cenou však byly životy 86 dětí

Dvoumotorová Mosquita proletěla 21. března 1945 nad Kodaní tak nízko, že jejich posádky rozeznávaly okna jednotlivých domů. Mířila na velitelství gestapa, jehož archivy ohrožovaly celý dánský odboj. Za několik minut měly z kancelářské budovy zbýt hořící trosky.

Jeden britský letoun však havaroval poblíž katolické školy Jeanne d’Arc. Kouř z jeho trosek svedl další piloty k osudnému omylu. Zatímco gestapo přicházelo o své dokumenty a vězni unikli na svobodu, pod sutinami školy umíraly desítky dětí.

Po krátkém boji obsadila německá armáda Dánsko 9. dubna 1940. Země si zprvu ponechala vlastní vládu, parlament i značnou část státní správy. Němci chtěli udržet klid a nerušené dodávky potravin a průmyslových výrobků, dánští politici se zase snažili zmírnit důsledky okupace pro obyvatelstvo.

Sílící odpor však podobu okupace změnil, sabotáže, ilegální tisk a stávky vyvolávaly stále tvrdší německé zásahy. Po rozsáhlých nepokojích v srpnu 1943 přestala dánská vláda vykonávat svou funkci a okupační úřady získaly kontrolu nad zemí. Odbojáři v rostoucí míře čelili zatýkání, mučení a stále rozsáhlejšímu sledování.

Gestapo si budovalo síť informátorů a zaměřovalo se na tajné radiostanice, sabotážní skupiny i spojení s britskou organizací Special Operations Executive (SOE). Z výslechů získávalo adresy, jména a kontakty, jediné zatčení mohlo rozkrýt celou skupinu a ti, kteří zůstávali na svobodě, museli měnit úkryty, přerušovat spojení a hledat náhradu za zatčené spolupracovníky.

Hlavním centrem německé bezpečnostní policie v Kodani se stal Shellhuset. Moderní administrativní budovu postavila společnost Dansk Shell v roce 1934 nedaleko nádraží Vesterport. Němci ji zabrali v roce 1944 a umístili do ní kanceláře gestapa, výslechové místnosti i cely. Archivy plnily zprávy o podezřelých osobách, fotografie, záznamy z výslechů a dokumenty zabavené při raziích.

Začátkem roku 1945 Němci zatkli několik důležitých členů odboje a hrozilo odhalení dalších ilegálních sítí v hlavním městě. Gestapo mohlo využít materiály shromážděné v Shellhusetu k porovnávání výpovědí a hledání dalších kontaktů.

Německo už válku prohrávalo. Rudá armáda se blížila k Berlínu, západní Spojenci bojovali na německém území. V Dánsku ale německá moc stále fungovala a odbojáři nevěděli, zda se osvobození dožijí. Únorové zatýkání je přimělo k neobvyklému rozhodnutí požádat Brity, aby bombardovali velitelství gestapa přímo v centru Kodaně.

Žádost předali prostřednictvím SOE, Dánové chtěli zničit spisy, které gestapo používalo k pronásledování odboje, a ochromit jeho činnost. Věděli, že v budově jsou drženi také jejich zatčení druhové. Britové s útokem váhali kvůli husté městské zástavbě a nebezpečí pro civilisty. Naléhání dánského odboje však pokračovalo a RAF nakonec připravila operaci pod krycím názvem Carthage.

Britové už podobný zásah provedli, v říjnu 1944 jejich letouny bombardovaly velitelství gestapa na univerzitě v Aarhusu. Zničily část německé dokumentace a pomohly tamnímu odboji, který čelil vlně zatýkání. Shellhuset byl ovšem těsně obklopen obytnými domy a rušnými ulicemi. Běžný nálet těžkých bombardérů by znamenal nepřijatelné nebezpečí pro okolí.

Volba tak padla na de Havilland Mosquito, rychlý dvoumotorový stroj, postavený z velké části ze dřeva, poháněly motory Rolls-Royce Merlin. Dokázal překročit rychlost 600 kilometrů za hodinu a zkušený pilot s ním mohl útočit v malé výšce. Dvoučlennou posádku tvořil pilot a navigátor. Stíhací bombardovací verze FB Mk VI nesla čtyři kanony, čtyři kulomety a zpravidla dvě pumy o hmotnosti 227 kilogramů.

Úkol dostalo 140. křídlo britského 2. taktického letectva: 21. peruť RAF, australská 464. peruť a novozélandská 487. peruť. Osmnáct útočných Mosquitů mělo přiletět ve třech vlnách po šesti strojích, další dvě měla nálet fotografovat a filmovat. Doprovod zajišťovalo osmadvacet Mustangů, které měly čelit případným německým stíhačkám a protiletadlové obraně.

Posádky dostaly letecké snímky a informace shromážděné dánským odbojem a Britové připravili model budovy a okolních ulic, podle něhož piloti studovali závěrečný přístup. Rozlišit správný objekt bylo zásadní, při rychlém letu několik desítek metrů nad střechami by k opravě chybného kurzu zbývalo jen několik sekund.

Plánování komplikovala přítomnost vězňů, gestapo je drželo v horních patrech Shellhusetu, zřejmě také jako ochranu proti bombardování. Britové proto zamýšleli zasáhnout především nižší části budovy, kde sídlily kanceláře a nacházely se archivy. Pumy se zpožděnými zapalovači měly prorazit do stavby a explodovat, až budou útočící letadla v bezpečné vzdálenosti. Zničení spodních pater ovšem mohlo přivodit zřícení celého domu, a tím zabít i vězně nahoře.

Útok vyžadoval přesné časování, mezi vlnami musely být takové rozestupy, aby výbuchy předchozích pum neohrozily další posádky. Letadla měla většinu cesty absolvovat nízko nad mořem a pevninou, čímž by ztížila německým radarům včasné varování. Poslední přípravy proběhly na letišti Fersfield v anglickém Norfolku. Odtud se posádky vydaly nad Severní moře a přes ostrov Sjælland ke Kodani.

Ráno 21. března 1945 se na Fersfieldu sešly posádky k závěrečné instruktáži, ještě jednou si prošly fotografie Shellhusetu, trasu přiblížení a rozestupy mezi skupinami. Krátce po půl deváté začala Mosquita odstartovala. Nad Severním mořem klesla jen několik metrů nad vlny, aby je německé radary zachytily co nejpozději. Let v této výšce přinášel obtíže, na čelních sklech letounů ulpívala sůl a mořská voda, což zhoršovalo výhled. Piloti museli neustále hlídat výšku, kurs i ostatní stroje. Po přeletu pobřeží přešla formace nad pevninu a pokračovala k hlavnímu městu.

U jezera Tissø na západě Sjællandu se tři útočné vlny rozdělily. Každá dostala vlastní časový odstup, aby nad městem nevznikl zmatek. Mosquita pak přeletěla dánskou krajinu a blížila se ke Kodani, kde tou dobou pokračoval běžný denní provoz. Lidé na ulicích vzhlíželi k letadlům přelétávajícím těsně nad střechami.

První šestice se dostala k Shellhusetu, piloti rozeznali velkou kancelářskou budovu a navedli stroje na její průčelí. Pumy pronikly do nižších pater a po krátkém zpoždění explodovaly. Výbuchy rozmetaly kanceláře, prorazily zdi a vyrazily okna. Na několika místech vypukl požár, který se rychle šířil mezi vybavením a dokumenty.

Zasažení úředníci a příslušníci gestapa hledali cestu ven, v patrech obsazených vězni se ozývaly výbuchy a části stavby se hroutily. Zvenčí bylo vidět kouř stoupající z domu a zásah hlavního cíle se podařil, jenže jeden z britských strojů první vlny už ke gestapáckému velitelství nedoletěl.

Mezi útočícími letadly byl Mosquito FB Mk VI se sériovým číslem SZ977 a písmenem T na trupu, přezdívaný „Tommy“. Pilotoval ho podplukovník Peter Andrew Kleboe, navigátorem byl poručík letectva Reginald John Ward Hall. Oba patřili ke zkušeným letcům, ale jejich stroj se při přiblížení ke Kodani dostal do vážných potíží.

Nedaleko železniční stanice Enghave narazilo Mosquito vysokou rychlostí do osvětlovacího stožáru vysokého přibližně třicet metrů. Náraz poškodil křídlo a letoun se stal obtížně ovladatelným a následně se zachytil o část domu. Při těchto srážkách se uvolnily dvě pumy, které dopadly do obytné zástavby a zabily několik civilistů.

Poškozené Mosquito pokračovalo nad čtvrtí Frederiksberg, Kleboe s Hallem se pokoušeli udržet ho ve vzduchu, ale stroj se zřítil do areálu garáží a autodílen Alleenberg nedaleko katolické školy Institut Jeanne d’Arc. Oba muži zahynuli, z paliva a hořících trosek vystoupal nad střechy mohutný sloup černého kouře.

Ke skutečnému cíli zbývaly od místa havárie přibližně dva kilometry, posádky druhé vlny však při přiblížení spatřily požár přímo na trase svého letu. Věděly, že první šestice měla v tu chvíli bombardovat Shellhuset. Některé piloty proto kouř zmátl a měli za to, že jdou o napadenou budovu gestapa poškozenou první vlnou náletu. Ve vysoké rychlosti nebylo snadné ověřit polohu podle ulic a budov, výhled navíc komplikovala znečištěná čelní skla. Část letadel pokračovala ke správnému cíli, další stroje však začaly klesat k hořícím garážím. Chybu zopakovaly také posádky třetí vlny, z níž většina zamířila do stejného prostoru.

Jedno z filmovacích Mosquitů pilotoval Bob Kirkpatrick, před sebou zahlédl čtyři britské letouny mířící ke sloupu kouře a také na okamžik zapochyboval o své poloze. Jeho záznam patří k důležitým podkladům pro rekonstrukci tragédie. Zachytil okamžiky, kdy se z požáru havarovaného stroje stal falešný orientační bod pro další útočníky. Na školu Jeanne d’Arc dopadly čtyři bomby, další zasáhly sousední domy, garáže a okolní ulice. Některé budovy se zřítily, jiné zachvátil požár, který silný vítr rychle rozdmýchával.

Katolický Institut Jeanne d’Arc, kterému obyvatelé Kodaně říkali také Francouzská škola, sídlil na Frederiksberg Allé 74. Budovu otevřeli v roce 1924 a školu vedly řeholní sestry kongregace svatého Josefa společně s civilními učitelkami, navštěvovalo ji přibližně 550 žáků, převážně dívek. Součástí areálu byla mateřská škola i internát, v němž bydlely zhruba čtyři desítky dětí.

Když se vedle školy zřítilo Mosquito, výbuch a požár vyvolaly poplach a učitelky a řeholní sestry začaly odvádět žáky do úkrytů. Část dětí už sestupovala po schodištích, další se teprve shromažďovaly na chodbách. Nikdo netušil, že o několik okamžiků později přiletí další britské stroje a shodí pumy přímo na školní budovu.

Jedna z pum zasáhla hlavní schodiště, kterým děti sestupovaly do sklepů. Konstrukce se zřítila a pohřbila pod sebou mnoho žáků i dospělých. Další zásahy poškodily stropy, učebny a vnitřní zdi. Výbuchy přerušily únikové cesty, takže se některé skupiny dětí ocitly uvězněné v místnostech, odkud nebylo možné dostat se ven.

Protiletecké kryty naštěstí úder vydržely a lidé, kteří se do nich včas dostali, přežili. Mnoho obětí však zastihly pumy na cestě k nim, část dětí zůstala pod zhroucenými schodišti a stropy, jiné uvěznily trosky v prostorách, kam začaly pronikat plameny, kouř a voda z poškozených rozvodů a mnohé děti utrpěly těžké popáleniny a opařeniny.

První lidé z okolí přibíhali ještě před příjezdem hasičů. Rodiče, sousedé a náhodní kolemjdoucí se pokoušeli dostat dovnitř, odnášeli lehčí sutiny a vynášeli děti, ke kterým se dokázali protáhnout. Z poškozených místností se ozývalo volání o pomoc. Řeholní sestry se snažily své svěřence chránit a některé zahynuly přímo mezi nimi. Pod troskami byly nalezeny také děti, které se před padajícími konstrukcemi pokoušely ukrýt pod těly dospělých.

Mnoho dětí bylo také z šoku z události a jejich chování zaskočilo záchranáře na místě. Jedna malá dívka si stěžovala, že je celá špinavá, a chtěla, aby ji před odchodem domů někdo očistil. V té chvíli ještě nechápala, co se kolem ní stalo. Jiné děti plakaly, volaly rodiče nebo nedokázaly mluvit. Ty, které mohly chodit, odváděli zachránci do sousedních domů a na volná prostranství. Těžce zraněné odnášeli na nosítkách nebo v náručí. Mezi raněnými byly děti s rozdrcenými končetinami, popáleninami a poraněními hlavy. Záchranáři museli pracovat rychle, protože zdivo stále padalo a požár se blížil do míst, kde mohli být další přeživší.

Situaci zhoršoval silný vítr, plameny z garáží, školy a zasažených obytných domů se šířily do dalších ulic a hasiči proto museli rozdělit síly mezi vyprošťování lidí a ochranu sousedních budov. Některé vodovodní rozvody byly poškozeny, takže požární jednotky neměly všude dostatečný tlak vody. Posily přijížděly z celé Kodaně a měst Roskilde a Gentofte.

Ani příjezd dalších hasičů neznamenal, že se podaří dostat ke všem uvězněným. Stav budovy bránil vstupu do části místností a rozebírání sutin trvalo celé hodiny. Dobrovolníci pracovali bez ochranných pomůcek. Kdykoliv se mohla zřítit další část zdiva nebo stropu a mezi mrtvými byli také dva příslušníci frederiksberského hasičského sboru Oscar Herman Dalby a Svend Aage Hansen a dva další dobrovolníci, kteří přišli pomáhat.

Do záchranné akce zasahovali rovněž členové Hipo, dánského pomocného policejního sboru sloužícího Němcům. Někteří hlídali uzavřené ulice, jiní pomáhali u trosek. Jejich přítomnost vyvolávala napětí, protože tento sbor byl mezi Dány nenáviděn pro svou účast na represích.

Rodiče hledali své děti mezi evakuovanými a v nemocnicích. Často nevěděli, zda jejich syn či dcera přežili, protože zraněné rozváželi na různá místa a jejich totožnost nebylo vždy možné ihned zjistit. Někteří čekali u trosek dlouho do večera a o osudu svých dětí se dozvěděli až po vyproštění posledních těl.

Přímo ve škole zahynulo 86 dětí a 18 dospělých, mezi nimi deset řeholních sester a čtyři učitelky. Další oběti si bombardování vyžádalo v přilehlých ulicích, kde byly zničeny či vážně poškozeny další budovy. Přibližně 900 obyvatel přišlo o střechu nad hlavou a celková bilance náletu na Kodaň, včetně Shellhusetu, dosáhla přibližně 250 mrtvých.

V Shellhusetu mezitím panoval chaos, pumy zničily velkou část kanceláří a požár zachvátil archivy, v nichž gestapo shromažďovalo výsledky výslechů a údaje o odbojových skupinách. Němečtí zaměstnanci se snažili uniknout z hořících pater, mnozí však zahynuli pod troskami nebo v plamenech. Mezi mrtvými bylo přibližně sto příslušníků německé bezpečnostní policie a jejích dánských spolupracovníků.

V horních patrech zůstali uvězněni také odbojáři. Někteří zemřeli hned při zásahu, jiní se pokoušeli dostat z cel a najít cestu kolem poškozených schodišť, zatímco oheň pronikal do dalších místností.

Jedním ze zachráněných byl lékař Mogens Fog, přední osobnost dánského odboje. Gestapo ho zatklo kvůli jeho činnosti proti okupantům a drželo jej v Shellhusetu. Bombardování mu otevřelo cestu ven. Jiní vězni se ocitli v bezvýchodné situaci. V jedné z místností vysoko nad ulicí zůstali čtyři muži, schodiště bylo neprůchodné a kouř zaplňoval okolní prostory. Rozhodli se pokusit o sestup po vnější straně budovy. Našli dva německé opasky, které spojili a upevnili ke kovové konstrukci oken. Wedell-Wedellsborg se po nich spustil do nižšího patra a pomáhal ostatním. Čtveřice se tak dostala o patro níž, ale další cesta byla přerušená. Muži nakonec riskovali skok na ulici. Dva jej nepřežili, další utrpěl těžká zranění, ale zůstal naživu. Při útoku zemřelo osm dánských vězňů, osmnáct dalších se dostalo na svobodu.

Shellhuset utrpěl tak rozsáhlé škody, že přestal sloužit jako velitelství gestapa. Ztráta personálu, kanceláří a dokumentace ochromila práci německé bezpečnostní policie v Kodani a gestapo už do osvobození nedokázalo obnovit původní rozsah svých operací. Odboj přišel o část svých lidí, ale vyhnul se nebezpečí, že Němci podle zachovaných archivů rozkryjí další skupiny.

Za zásah zaplatila také RAF, během operace ztratila čtyři Mosquita a dva Mustangy. Devět letců zahynulo a jeden padl do zajetí. Kleboe s Hallem, jejichž stroj havaroval u školy, byli pohřbeni na kodaňském hřbitově Bispebjerg. Dánské odbojové vedení po náletu Britům poděkovalo za zničení gestapáckých archivů. Dopad operace na německé vyšetřování byl okamžitý a zachráněným vězňům se dostalo svobody v době, kdy do konce války zbývalo jen několik týdnů.

Pohřby obětí školy Jeanne d’Arc se konaly v době, kdy už byla německá porážka na obzoru. Rodiče a příbuzní procházeli kolem vypálených domů a snažili se přijít na to, kde budou dál žít. Mnoho lidí z okolních ulic zůstalo bez střechy nad hlavou. Školní budova byla zničena a přeživším žákům muselo být zajištěno jiné místo k výuce. Část dětí a učitelů přešla do katolického Institutu Sankt Joseph v kodaňské čtvrti Østerbro.

Psychologická pomoc dětem, které zažily podobnou katastrofu, byla tehdy velmi omezená. Rodiče se často snažili o bombardování nemluvit, aby děti mohly žít dál. Někteří přeživší proto své zkušenosti veřejně popsali až po mnoha desetiletích

Německá okupace Dánska skončila 5. května 1945. Ulice Kodaně zaplnily vlajky, lidé vítali osvobození a slavili konec pěti let německé nadvlády. Od bombardování Shellhusetu uplynulo pouhých 45 dní. Rodiče dětí ze školy Jeanne d’Arc prožívali oslavy jinak. Zatímco se město radovalo, oni stále oplakávali své mrtvé.

Nabízela se otázka, zda byl tak riskantní úder v březnu 1945 nezbytný. Dánští odbojáři měli pro jeho vyžádání naléhavý důvod, gestapo zatýkalo jejich členy a chtělo z výslechů získat jména dalších spolupracovníků. Britský úder tuto hrozbu podstatně omezil.

Po válce se řešila také odpovědnost za průběh záchranných prací a odškodnění rodin. Poškozené domy bylo nutné opravit či zbourat a úřady zajišťovaly náhradní bydlení. Někteří obyvatelé si stěžovali na pomalé vyřizování pomoci, další vedli dlouhá jednání o majetkových škodách. Poslední případy odškodnění byly uzavřeny až v roce 1960.

Na místě zničené školy vznikly nové budovy, ale rodiny obětí požadovaly také vznik památníku. V soutěži se objevilo několik návrhů. Památník odhalený v roce 1953 zobrazuje řeholní sestru Edith, která chrání dvě děti. Socha stojí na Frederiksberg Allé nedaleko místa, kde se tehdy učily a hrály.

Kongregace svatého Josefa dodnes připomíná deset sester, které při bombardování zahynuly. Na jejich hrobě na hřbitově Assistens Kirkegård stojí kříž zachráněný ze střechy jedné z budov zničené školy. Přežil výbuchy, které usmrtily ženy, jež tam pracovaly jako vychovatelky a učitelky. Památku náletu uchovávají také snímky RAF a dokumenty dánských archivů. Filmové záběry zachycují britská Mosquita, hořící Shellhuset i následky bombardování.

Mezi přeživšími a jejich rodinami se vzpomínka na 21. březen předávala po generace. Někteří lidé v pamětnických rozhovorech mluvili o strachu z letadel i desítky let po válce, jiní se vraceli ke jménům spolužaček, které už nikdy neviděli. Ve veřejném prostoru se mezitím vedly debaty o přesnosti britského útoku, jeho vojenském významu a o tom, zda bylo možné omylu předejít.

Při osmdesátém výročí 21. března 2025 se na Frederiksbergu konala vzpomínková bohoslužba za účasti bývalé dánské královny Margrethe II. Setkala se také s někdejšími žáky školy, mezi nimi s dvaadevadesátiletou Inge Monbergovou. Ta jí při příjezdu předala květiny. U památníku položil věnec starosta Frederiksbergu Michael Vindfeldt.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

Operation Carthage – The Shell House Raid, 21st March 1945 – The People's Mosquito

https://www.peoplesmosquito.org.uk/2013/12/06/operation-carthage-the-shell-house-raid-21st-march-1945/

The Last Carthaginian – Vintage Wings of Canada

https://www.vintagewings.ca/stories/last-carthaginian

Operation Carthage: Precise Inaccuracy – Defense.info

https://defense.info/williams-foundation/2019/07/operation-carthage-precise-inaccuracy/

The Shell House Raid – Journeyman Pictures

https://www.journeyman.tv/film/5618/the-shell-house-raid

Operation Carthage – British Modern Military History Society

https://bmmhs.org/bmmhs-evening-talk-14th-april-david-drew-operation-carthage/

The Shell House Attack – RAF Memorial, Airmen.dk

https://www.airmen.dk/sh3.htm