Údajná mučírna u Kyjeva zaplavila sociální sítě. Čtyřicet mrtvých po ruském útoku téhož dne zapadlo

Na sociálních sítích se začátkem listopadu začaly šířit dramatické záběry z předměstí Kyjeva, kde se rozzuřený dav pokoušel proniknout do budovy využívané ukrajinskou Národní gardou. Podle informací kolujících na internetu zde měli být nezákonně zadržováni a mučeni mobilizovaní vojáci, některým údajně hrozila smrt a záběry násilných střetů, střelby a zásahu bezpečnostních složek rychle obletěly ukrajinské i zahraniční informační kanály.

Téhož pondělí 2. listopadu se v Záporožské oblasti odehrála jiná tragédie, ruské letectvo opakovaně bombardovalo školu a podzemní úkryt v obci Komyšuvacha, kde se shromáždili obyvatelé přicházející pro humanitární pomoc. Při útoku zahynuly desítky lidí včetně policistů a záchranářů, kteří dorazili pomáhat po prvních explozích. Ve středu 4. listopadu už počet mrtvých dosáhl čtyřiceti a pod troskami mohlo zůstávat více než třicet dalších osob.

Obě události spojuje především jejich načasování a způsob, jakým se o nich hovoří. Zatímco podezření na mučení u Kyjeva vyvolalo rozsáhlé diskuse, další ruský útok s desítkami civilních obětí se zařadil mezi zprávy, na které si veřejnost během téměř pěti let války postupně zvykla.

V obci Petropavlivska Borščahivka na západním okraji Kyjeva se 2. listopadu začaly shromažďovat desítky lidí, na internetu se bleskově objevila tvrzení, že v nenápadném domě za vysokou zdí jsou drženi ukrajinští vojáci, kteří čelí bití, mučení a dalšímu násilí. Některé příspěvky hovořily až o čtyřiceti zajatcích, zlomených páteřích a vážně zraněných mužích, k nimž se nemohou dostat zdravotníci.

Před budovou se postupně shromáždilo přibližně sto až dvě stě lidí, část demonstrantů se pokusila proniknout dovnitř, létaly kameny a další předměty, došlo k poškození policejních vozidel. Příslušníci Národní gardy použili slzný plyn a vypálili varovné výstřely a situace přerostla v jeden z nejviditelnějších případů občanských nepokojů na Ukrajině od začátku ruské invaze.

Na místo dorazil velitel Národní gardy Oleksandr Pivnenko a později také šéf prezidentské kanceláře Kyrylo Budanov. Ten osobně hovořil s lidmi před budovou a následně připustil, že incident odkryl hlubší problémy ukrajinské společnosti. Přestože podle něj existovaly známky záměrné provokace, uznal také skutečné napětí související s mobilizací a zacházením s vojáky.

Během následujících hodin se ukázalo, že budova sloužila k dočasnému ubytování příslušníků Národní gardy, nacházeli se zde nově mobilizovaní muži i vojáci zadržení po svévolném opuštění jednotek a celkem šlo o 22 osob, z nichž čtyři potřebovaly lékařskou pomoc. Okolnosti jejich zranění a zacházení s nimi začali prověřovat vyšetřovatelé a úřad vojenského ombudsmana.

Úřady odmítly tvrzení o existenci tajné mučírny, ukrajinská bezpečnostní služba současně oznámila, že vyšetřuje podezření na záměrně vyvolané nepokoje, jejichž cílem mělo být osvobození jednoho ze zadržovaných vojáků. Objevily se také pochybnosti o totožnosti ženy, která vystupovala jako zdravotnice a patřila k hlavním šiřitelům původních obvinění. Přímé zapojení Ruska do organizace celé události však nebylo prokázáno.

Podezření na zneužívání pravomocí ukrajinskými bezpečnostními složkami je bezesporu závažné, na místě byli skutečně nalezeni čtyři zranění muži a jejich případy vyžadují důkladné, objektivní a otevřené vyšetřování. Ukrajinská mobilizace je dlouhodobě doprovázena stížnostmi na násilí, korupci a svévolné jednání příslušníků náborových složek. A pokud se prokáže nezákonné zadržování, fyzické týrání vojáků a další zločiny, nemůže ho omluvit ani válka, ani potřeba doplňovat armádní stavy.

Zatímco se u Kyjeva protestovalo, obyvatelé Komyšuvachy v Záporožské oblasti prožívali mnohem tragičtější události. Obec leží přibližně sedmnáct kilometrů od nejbližších ruských pozic a její obyvatelé jsou dlouhodobě vystaveni ostřelování. Místní škola už neslouží výuce, ale stala se centrem humanitární pomoci, administrativním zázemím a místem, kde lidé mohli vyhledat úkryt před bombardováním. Každé pondělí se zde rozdávaly potraviny a další základní potřeby. Také na 2. listopadu byl výdej předem oznámen prostřednictvím místního informačního kanálu, který sledovalo téměř pět tisíc lidí. Humanitární pomoc se měla vydávat mezi desátou a dvanáctou hodinou a civilisté proto přicházeli ke škole v předem známém čase.

Ruské letectvo během dopoledne zaútočilo na obec klouzavými leteckými pumami a podle místních úřadů dopadlo v prostoru Komyšuvachy ve dvou vlnách devět bomb. První exploze zasáhly školní areál a okolní budovy a na místo dorazili policisté a záchranáři, kteří začali vyprošťovat zraněné a pomáhat lidem ukrytým v poničených prostorách.

Vzápětí následovalo další bombardování. Mezi použitými zbraněmi byla podle ukrajinských úřadů také třítunová letecká puma FAB vybavená naváděcím modulem. Tato bomba obsahuje přibližně 1,4 tuny výbušniny a její exploze dokáže způsobit rozsáhlé poškození železobetonových konstrukcí. Podzemní kryt, v němž obyvatelé hledali ochranu, utrpěl ničivý zásah.

Poslední okamžiky před jednou z explozí zachytila kamera na uniformě policisty, který při útoku zahynul. Záznam později zveřejnila ukrajinská policie a jeho pravost ověřila agentura Reuters. Na videu jsou vidět poškozené budovy, trosky a skupina přibližně patnácti až dvaceti civilistů u vstupu do podzemního úkrytu. Policejní vysílačka následně varuje před dalšími přilétajícími ruskými bombami.

Lidé okamžitě sestupují po schodech do podzemí, policista s kamerou vstupuje do místnosti, kde se nacházejí další osoby, vzápětí přichází mohutná exploze a záznam končí. Mezi oběťmi ruského bombardování byli také čtyři policisté a dva záchranáři, kteří se účastnili pomoci po prvních úderech.

Ve středu 4. listopadu oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, že počet mrtvých vzrostl na čtyřicet. Některá těla se dosud nepodařilo identifikovat a pod troskami mohlo zůstávat dalších více než třicet osob. Regionální představitelé současně evidují až 59 pohřešovaných. Záchranné práce komplikuje nebezpečí dalších ruských útoků a přítomnost dronů nad postiženou oblastí.

Ruské ministerstvo obrany útok prezentuje jako vojenskou operaci a tvrdí, že v prostoru Komyšuvachy a dvou dalších obcí zasáhlo ukrajinské vojenské jednotky a zabilo až pětadvacet příslušníků ukrajinských ozbrojených sil. Na proruských informačních kanálech se šířily záběry bombardování spolu s tvrzeními, že cílem bylo vojenské stanoviště. Zveřejněné záběry z policejní kamery však zachycují především civilisty, policisty a pracovníky záchranných složek. Humanitární využití školy potvrdila také organizace World Central Kitchen, která do oblasti dodává potraviny a vodu. Rovněž její představitelé popisují zasažený objekt jako centrum pomoci místním obyvatelům.

Na okolnosti bombardování upozornila také Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině. Její vedoucí Danielle Bellová zdůraznila, že místo i čas výdeje pomoci byly veřejně oznámeny. Ruské ozbrojené síly tedy o shromáždění civilistů buď věděly, nebo před provedením útoku nedokázaly odpovídajícím způsobem ověřit, kdo se v cílové oblasti nachází. Podle mise OSN útok zřejmě porušil základní principy mezinárodního humanitárního práva, které zakazuje úmyslné útoky na civilisty, bombardování prováděné bez rozlišování cílů i údery způsobující nepřiměřené civilní ztráty. Opět proběhlo také opakované bombardování místa, kam po prvních explozích přijeli záchranáři a policisté.

Komyšuvacha přitom představuje další případ z dlouhé řady útoků ruskými řízenými leteckými pumami. Podle údajů OSN tyto zbraně od začátku roku 2026 do konce října zabily na Ukrajině nejméně 478 civilistů a dalších 2 667 zranily a to ještě bez obětí listopadového bombardování školy.

Znovu dodávám, kauza u Kyjeva si zaslouží důkladné vyšetření, pokud byli mobilizovaní muži nebo zadržení vojáci vystaveni násilí, nezákonnému omezování svobody či odpírání lékařské péče, musí být viníci pohnáni k odpovědnosti. Válečný stav nemůže poskytovat beztrestnost těm, kteří zneužívají své pravomoci. Ukrajinská a světová veřejnost má právo vědět, co se za zdmi podobných zařízení odehrává, a požadovat nápravu.

Zároveň stojí za zmínku, že ukrajinští občané dokázali proti podezření z takového jednání veřejně vystoupit. Jejich protest přiměl k reakci vrcholné představitele státu a vedl k zahájení vyšetřování. Násilné útoky některých účastníků na policisty a vojáky si zaslouží samostatné posouzení, stejně jako postup zasahujících bezpečnostních složek. Samotná možnost otevřeně zpochybnit jednání vlastní armády a požadovat odpovědi představuje důležitý znak fungující občanské společnosti.

Ukrajina vede obrannou válku proti agresorovi, jehož ozbrojené síly se dopouštějí válečných zločinů, mučení zajatců, násilí na civilním obyvatelstvu a útoků na civilní infrastrukturu. Pokud by se podobné praktiky objevovaly také v ukrajinském týlu, zaslouží si stejně důsledné odsouzení a potrestání. Obrana vlastní země nedává nikomu právo zacházet s bezbrannými lidmi jako s nepřáteli, které lze beztrestně týrat.

Je to právě ochota vyšetřovat vlastní selhání, která patří k rozdílům mezi Ukrajinou a Ruskem. Na Ukrajině může podezření na týrání vojáků vyvolat veřejný skandál, protesty a požadavky na vysvětlení. Nezávislí novináři přitom mohou zkoumat také problematické okolnosti mobilizace a kritizovat postup státních institucí, byť mnohé iniciativy stále nepřinášejí kýžený výsledek a často narážejí na nezájem či rovnou odpor zodpovědných úřadů. Na druhou stranu Rusko své bombardování Komyšuvachy představilo jako vojenský úspěch, přestože při něm zahynuly desítky lidí přicházejících pro humanitární pomoc. A případná kritika tohoto útoku nebo žádost o vyšetření by s největší pravděpodobností vedla k potrestání stěžovatele.

Je tu však ještě jeden rozdíl, který vypovídá o tom, jak dlouhá válka mění vnímání násilí. Podezření na mučení několika ukrajinských vojáků dokázalo během několika hodin zaplnit sociální sítě, lidé sdíleli videa, komentovali zásah bezpečnostních složek a požadovali vysvětlení. Zpráva o čtyřiceti mrtvých civilistech po ruském bombardování sice pronikla do zpravodajství, ale srovnatelný rozruch nevyvolávají.

Další zničená škola, mrtví civilisté a záchranáři zabití při pokusu pomoci raněným. Podobných zpráv přichází z Ukrajiny tolik, že každá nová tragédie musí soupeřit s desítkami předchozích. Ruské útoky na ukrajinská města a vesnice se postupně staly každodenní součástí zpravodajství a veřejnost vůči jejich následkům otupuje.

V tom spočívá nejspíš nejznepokojivější rozdíl mezi oběma událostmi. Podezření na mučení u Kyjeva vzbudilo pobouření, jaké si podobné jednání zaslouží, a ukrajinské úřady nyní musí objasnit, co se skutečně stalo. Ruské bombardování Komyšuvachy si vyžádalo čtyřicet lidských životů a další desítky rodin stále čekají na zprávy o svých blízkých. Zatímco údajná mučírna u Kyjeva se stala mimořádným skandálem, čtyřicet mrtvých po ruském útoku se pro velkou část veřejnosti stalo jen dalším číslem ve válečných statistikách.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

https://www.reuters.com/world/europe/dozens-dead-missing-after-russian-strike-ukrainian-aid-centre-officials-say-2026-11-04/

https://ukraine.ohchr.org/en/node/588

https://www.internazionale.it/ultime-notizie-reuters/2026/11/03/ukraine-probes-clashes-at-military-recruitment-dorm

https://kyivindependent.com/what-really-happened-during-the-clash-at-a-national-guard-facility-near-kyiv/

https://ukraine.un.org/en/325644-flagrant-attack-2-november-killed-civilians-and-first-responders-relief-distribution-site