Článek
S manželem jsme se rozvedli před šesti lety a od té doby žiji s osmnáctiletou dcerou Terezou sama. Pracuji jako uklízečka na střední škole, kterou navštěvuje i ona.
Když tam Tereza nastupovala, bála se, že jí to spolužáci budou připomínat. Slíbila jsem jí, že se k ní ve škole nebudu hlásit a nebudu ji před ostatními zastavovat.
Většinou jsem to dodržovala. Jednou jsem na ni ale zavolala přes celou chodbu, protože si doma zapomněla peněženku. Tereza mi potom řekla, že se na ni spolužáci celý den vyptávali, proč její máma ve škole uklízí.
Nikdy jsem se za svou práci nestyděla. Vím ale, že v osmnácti člověk řeší i věci, které dospělým připadají hloupé.
Tereza má letos maturitní ples. Několik měsíců jsme spolu vybíraly šaty, boty a účes. Šaty stály skoro pět tisíc korun a další peníze jsem dala za vstupenky, fotografa a příspěvek třídě.
Musela jsem si vzít několik směn navíc, ale nevadilo mi to. Chtěla jsem, aby měla hezký večer.
Počítala jsem s tím, že přijdu s mojí sestrou. Tereza mi dokonce nejdříve řekla, že nám sežene místa blízko parketu.
Minulý týden si ale sedla ke mně do kuchyně a řekla, že by byla raději, kdybych na ples nešla.
Nejdříve jsem si myslela, že žertuje.
Tereza mi vysvětlila, že někteří spolužáci zjistili, že ve škole uklízím. Jeden kluk se jí prý před ostatními zeptal, jestli po plese přijdu rovnou vytřít sál.
„Nechci celý večer poslouchat další poznámky,“ řekla.
Zeptala jsem se, jestli se za mě stydí. Začala tvrdit, že ne. Prý jí moje práce nevadí, jen nechce být středem pozornosti právě na plese.
To mě hodně zabolelo. Celé roky jsem brala směny navíc, aby měla všechno, co potřebuje. Teď mám zůstat doma, protože se někdo ve třídě neumí chovat.
Tereza se rozbrečela a řekla, že vůbec nechápu, jaké to pro ni je. Připomněla mi také tu situaci na chodbě a moje sliby, že ji před spolužáky nebudu oslovovat.
Jenže přijít na maturitní ples vlastní dcery mi nepřipadá stejné jako na ni volat ve škole s mopem v ruce.
Moje sestra tvrdí, že bych na ples měla přijít. Podle ní musím Tereze ukázat, že se před vlastní matkou nemá proč stydět.
Já si tím nejsem jistá. Pamatuji si, jak moc jsem v jejím věku chtěla zapadnout. Možná bych jí celý večer opravdu pokazila, i kdybych jen seděla u stolu.
Zároveň mi připadá nespravedlivé, že jsem zaplatila skoro všechno kolem plesu, ale sama na něj nemám chodit.
Nejvíc mě mrzí, že se Tereza nepokusila vymyslet jiné řešení. Mohla bych sedět dál od její třídy, nepřijít na fotografování nebo odejít dřív. Pro ni je ale nejjednodušší, abych zůstala doma.
Ples je za dva týdny. Vstupenku mám pořád v obálce v kuchyňské zásuvce. Každý den si říkám něco jiného a stále nevím, jestli ji mám použít.
