Článek
S bratrem Michalem bydlíme asi patnáct minut od sebe.
Oba máme dům a oba na něm pořád něco děláme.
Rozdíl je hlavně v tom, že já jsem si během let nakoupil většinu nářadí, které potřebuji.
Michal dlouho nepotřeboval.
Věděl totiž, kde bydlím.
První byla vrtačka
Začalo to nevinně.
Krátce po nastěhování potřeboval příklepovou vrtačku.
„Na dvě hodiny.“
Půjčil jsem mu ji.
Večer ji přivezl zpátky a bylo hotovo.
Příště potřeboval žebřík.
Potom brusku.
Pak kotoučovou pilu.
Nevadilo mi to.
Většinu týdne nářadí stejně leželo v garáži.
Připadalo mi zbytečné, aby si bratr kupoval vlastní pilu kvůli třem prknům.
Jen vracení nebylo jeho silná stránka
Časem se objevila jediná komplikace.
Michal vracel věci podle trochu jiného kalendáře než já.
„V neděli ti to přivezu.“
V úterý byla věc pořád u něj.
Jednou jsem potřeboval brusku a zjistil, že ji má bratr už skoro tři týdny.
Zavolal jsem mu.
„Ty ji potřebuješ?“
„Proto volám.“
„Já myslel, že na ni nespěcháš.“
Večer ji přivezl.
Byla celá od jemného prachu.
Otřel jsem ji a uklidil.
Nehádali jsme se.
Z půjčování se stal zvyk
Manželka se mi občas smála, že provozuju rodinnou půjčovnu.
Mně to nevadilo.
Jsme bratři.
Kdybych něco potřeboval já a Michal to měl, automaticky jsem předpokládal, že by mi to také půjčil.
Jenže taková situace dlouho nenastala.
Bratr měl svoje běžné nářadí, ale větší věci si raději bral ode mě.
Potom si koupil tlakovou myčku.
Z nové myčky byl nadšený
Stála přes deset tisíc.
Michal vybíral několik týdnů a nakonec koupil model s delší hadicí, několika nástavci a čističem na dlažbu.
První víkend umyl auto.
Druhý terasu.
Pak plot.
Posílal mi fotografie před a po.
Musím uznat, že výsledek vypadal dobře.
Asi o měsíc později jsem se podíval na svoji dlažbu před garáží.
Po zimě byla špinavá a ve spárách začínala zelenat.
Vzpomněl jsem si na Michala.
„Půjčil bys mi tu wapku?“
Zavolal jsem mu.
Chtěl jsem ji jen na sobotu.
Čekal jsem něco jako „jasně, vyzvedni si ji“.
Místo toho se nejdřív zeptal, co s ní budu dělat.
„Dlažbu.“
„Aha.“
Pak chvíli mlčel.
„Já ji moc nepůjčuju.“
Myslel jsem, že si dělá legraci.
„Komu jinému bys ji půjčoval?“
Nezasmál se.
Drahé věci se nepůjčují
Začal mi vysvětlovat, že tlaková myčka není obyčejná vrtačka.
Musí se správně připojit voda, nesmí běžet nasucho a čerpadlo může člověk špatným používáním poškodit.
To všechno byla pravda.
Jen mi pořád nedocházelo, proč mi to vysvětluje.
„Tak mi ukážeš, jak se používá.“
„Víš, jak to je. Stálo to přes deset tisíc.“
Pak přidal větu, kterou jsem si zapamatoval.
„Drahé věci prostě nepůjčuju.“
Nic jsem mu nevyčítal
Na chvíli mě napadlo vyjmenovat všechno, co měl za poslední roky v mojí garáži.
Neudělal jsem to.
Řekl jsem jen:
„Dobře.“
Michal se ještě začal obhajovat.
Prý nejde o mě osobně.
Myčku by nepůjčil skoro nikomu.
„V pohodě.“
Rozloučili jsme se.
Tlakovou myčku jsem si nakonec půjčil od souseda.
Měl ji několik let a jediná instrukce zněla:
„Hlavně mi neztrať ten žlutý nástavec.“
Neztratil jsem.
Večer jsem mu všechno vrátil.
Za dva týdny potřeboval vrtačku
Michal volal v sobotu ráno.
Chtěl kotvit police do betonové stěny a jeho obyčejná vrtačka na to nestačila.
Potřeboval moji příklepovou.
„Stavím se kolem desáté.“
Tentokrát se ani nezeptal, jestli mu ji půjčím.
Spíš mi oznámil, kdy si ji vyzvedne.
Řekl jsem:
„Já ji moc nepůjčuju.“
Na druhé straně bylo ticho.
Nejdřív nechápal
„Cože?“
„Vrtačku.“
„Ty ji potřebuješ?“
„Ne.“
„Tak v čem je problém?“
Odpověděl jsem, že stála několik tisíc a člověk ji může špatným používáním poškodit.
Michal už věděl.
„Tohle je kvůli té wapce?“
„Ne. Jen jsem si říkal, že máš asi pravdu.“
„V čem?“
„Drahé věci se nepůjčují.“
Tentokrát už ticho trvalo déle.
Najednou byla vrtačka něco jiného
Michal začal vysvětlovat, že moje vrtačka je stará.
Měla v té době asi šest let.
„Takže po kolika letech se věc může začít půjčovat?“ zeptal jsem se.
To ho naštvalo.
Řekl, že to překrucuji.
Tlaková myčka je podle něj mnohem citlivější a dražší než vrtačka.
Možná byla.
Jenže o cenu mi ani tak nešlo.
Moje věci byly celé roky automaticky k dispozici.
Jeho první věc, kterou jsem jednou potřeboval já, měla najednou úplně jiná pravidla.
Do hobby marketu jel sám
Vrtačku jsem mu nepůjčil.
Nebyl z toho nadšený.
Odpoledne mi poslal fotku nové příklepové vrtačky.
Napsal:
„Tak už tě nebudu otravovat.“
Odpověděl jsem:
„Super.“
Manželka se mě ptala, jestli mám radost, že jsem ho donutil koupit si vlastní.
Neměl jsem.
Kdyby mě Michal poprosil o vrtačku před rozhovorem o myčce, půjčil bych mu ji bez přemýšlení.
Vadilo mi jen to automatické očekávání.
O týden později potřeboval žebřík
Tentokrát už zavolal trochu jinak.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
Potřeboval vyčistit okap.
Pak dodal:
„Jestli nechceš půjčovat věci, tak si něco vymyslím.“
Právě tahle věta pro mě celý problém skoro vyřešila.
Nešlo mi o to, aby si Michal koupil vlastní kopii všeho, co mám v garáži.
Chtěl jsem jen, aby půjčení nebylo automatické právo.
Žebřík jsem mu půjčil.
Vrátil ho ještě ten večer.
Myčku už jsme neřešili
Několik měsíců jsem ji nepotřeboval.
Michal mezitím začal některé věci kupovat sám.
Vrtačku už měl.
Pořídil si i malou brusku.
Občas si pořád něco půjčil ode mě, ale pokaždé se normálně zeptal.
Jednou dokonce napsal, že pokud nářadí potřebuji, koupí si svoje.
To bylo nové.
Pak přišlo další jaro
Po zimě byla dlažba znovu špinavá.
Tentokrát jsem automaticky napsal sousedovi.
Když jsme byli o pár dní později u rodičů, zmínil jsem, že si od něj zase půjčím myčku.
Michal se na mě podíval.
„Proč si nevezmeš moji?“
„Ty ji půjčuješ?“
„Tobě jo.“
Chvíli jsem čekal, jestli dodá nějakou instrukci.
Dodal.
„Jen ji nepouštěj bez vody.“
„To bych asi zvládl.“
Přivezl mi ji sám
V sobotu ráno přijel.
Ukázal mi dva nástavce, vysvětlil, který použít na dlažbu, a odjel.
Dlažbu jsem vyčistil za pár hodin.
Pak jsem myčku opláchl, smotal hadici a večer ji odvezl zpět.
Michal ji krátce prohlédl.
„Přežila.“
„Dokonce pořád funguje.“
Zasmál se.
Minulý měsíc si zase půjčil moji pilu
Potřeboval zkrátit několik prken.
Tentokrát napsal:
„Mohl bych si na sobotu půjčit pilu? Jestli ji nepotřebuješ.“
Odepsal jsem, že může.
V sobotu večer ji přivezl.
Byla očištěná a kabel měl smotaný lépe, než ho obvykle motám já.
Když mi ji podával, řekl:
„Drahé věci se mají vracet v pořádku.“
Na tom jsme se konečně shodli.
