Článek
Když produkční Marek ukončil listopadové vysílání z malé dílny v Jihlavě, popruh ležel vedle batohu stejně jako na začátku. Jediný rozdíl byl uvnitř: batoh měl o několik centimetrů víc otevřenou podšívku.
O týden dřív přinesl Marek do dílny telefon se zkušebním videem. Na něm stačilo přitáhnout uvolněnou přezku, dvakrát zabrat za popruh a bylo hotovo. Výrobce chtěl podobně předvést, že jeho letošní modely nemusí po první závadě do odpadu. Alena měla dodat stůl, ruce a čtyři středeční odpoledne. Odměna za sérii by pokryla prosincový nájem provozovny.
Přislíbila účast s tím, že jí předem pošlou fotku závady. Ve středu dopoledne přišel snímek popruhu sklopeného přes záda batohu. Pod ním byla vidět šedá látka, ale ne místo, odkud se popruh vytrhl. Na prosbu o druhou fotku Marek odpověděl, že batoh už veze. Majitelku pozval taky, aby si ho mohla na konci pořadu převzít.
Druhý batoh pod stolem
Majitelka dorazila rovnou z práce v drogerii. Z boční kapsy ještě vytáhla pomačkanou jízdenku a zeptala se, jestli má vyndat i drobné z přední kapsy. Na vysílání kývla hlavně proto, že jí výrobce nabídl opravu zdarma. Když jí Marek ukázal židli těsně mimo záběr, položila si pod ni prázdnou nákupní tašku, v níž batoh přinesla.
Teprve na stole bylo vidět, že s popruhem povolila i látka, v níž držel. Alena batoh odsunula od lampy a řekla Markovi, že za šest minut může nanejvýš ukázat, kudy se k tomu místu dostane. Marek vytáhl z krabice druhý batoh, ve stejné zelené. Ten už měl popruh přišitý. Postavil ho pod stůl mezi Aleninu židli a nohu šicího stroje.
Až telefon namíří na jehlu, měla Alena batohy vyměnit. Po vysílání by Marek poškozený kus odvezl do servisu výrobce. Alena mu ukázala černý půlměsíc pod kapsou, podle kterého majitelka svůj batoh pozná. Marek navrhl vzít závěr z druhé strany a výměnu jí vysvětlit až potom. Alena se podívala na rozepsaný prosincový rozpis zakázek, ve kterém měla zatím víc volných dní než plných, a na výměnu kývla.
Záběr dovnitř
První minutu běželo všechno podle domluvy. Alena ukázala utržený popruh a Marek přešel s telefonem ke stroji. Ze židle se ozvalo, jestli si pak majitelka může za popruh před kamerou sama zatáhnout. Minule prý povolil cestou do práce, když v batohu měla jen svačinu. Alena už měla ruku u hrany stolu. Místo aby sáhla pod něj, přitáhla si poškozený batoh zpátky a požádala Marka, ať zabere dovnitř.
Marek stočil telefon od stroje k otevřenému batohu. Alena ho obrátila naruby, uvolnila pár stehů podšívky a odhrnula ji. V záběru se ukázal roztřepený otvor. Alena přiložila konec popruhu k jeho okraji. V místě původního švu už skoro nebylo do čeho šít. Podšívku bude muset otevřít dál, řekla směrem k telefonu. Do konce přenosu to hotové nebude.
Majitelka se zeptala, jestli si pro batoh může přijít nazítří po směně. Marek zpoza telefonu řekl, že jestli ho vezme do servisu, dostane ho zpátky nejdřív příští týden. Majitelka se sehnula pro nákupní tašku, ale Alena ji zastavila. „Nechte ho tady. Zítra bude hotový a platit nic nebudete.“ Marek ještě držel v záběru rozpáranou podšívku. Pak poděkoval divákům a přenos ukončil.
Maketu zasunul zpátky do krabice. Než odešel, zrušil zbývající tři středy a potvrdil, že první díl výrobce zaplatí. Na další vysílání na počkání už Alenu potřebovat nebudou.
Druhý den
Ráno zabralo nejvíc času dostat batoh pod stroj tak, aby se při šití nikde neshrnul. Popruh byl zpátky dřív než podšívka. Tu Alena zašívala ještě v době, kdy už měla mít na stole dvě bundy na výměnu zipu. Odpoledne vystavila fakturu za natáčení. Honorář za jediný díl na prosincový nájem nestačil. Na zakázkový lístek k batohu napsala do kolonky k úhradě nulu.
Majitelka se stavila po směně. Otevřela batoh, přejela prstem po zašité podšívce a přendala dovnitř z nákupní tašky krabičku od svačiny a dvě láhve vody. Pak vzala batoh jen za opravený popruh. Nechala ho chvíli viset těsně nad stolem, než si ho přehodila přes rameno.





