Článek
Když v září vypadl proud ve třech panelácích, v komunitním centru za hlavní ulicí se dál svítilo. Správkyně Klára se tehdy s kolegy dohodla, že při příštím výpadku otevřou sál i mimo program. Přes den býval prázdný, v pět ho toho dne měl převzít pěvecký sbor.
V listopadu vypadl proud krátce po sedmé ráno. K poledni už se lidé ve skupině sídliště ptali, kdy se zase rozběhne topení, a odhad opravy se posunul na večer. Klára odemkla sál a oznámení s fotkou volných stolů dala do veřejné skupiny celého města, aby ho mohli snadno poslat dál i lidé mimo sídliště. Kolegu nechala u vchodu a sama obcházela dotčené domy s papírovým oznámením. V posledním vchodě zazvonila na pana Rýdla. O výpadku věděl, o nabídce ne.
Místa u oken
Když se Klára po hodině vrátila, šel s nimi ještě Rýdlův soused Adam s dcerou. Nesli v látkové tašce pastelky a rozdělaný obrázek. Sál už byl skoro plný. Podél oken seděli lidé v řadě u zásuvek a mluvili do sluchátek. Židle vedle nich zabíraly brašny. Ze tří volných míst byla dvě na opačných koncích sálu a třetí mezi lidmi, kteří právě telefonovali. Adam se s dcerou zastavil u dveří; samotnou ji k cizímu stolu posadit nechtěl.
Klára se nejdřív domnívala, že si lidé ze sídliště přišli dobít notebooky. Muž u dveří jí ale ukázal zprávu z pracovního chatu. Jeden z kolegů mu krátce po poledni přeposlal fotku sálu s poznámkou, že se tu dnes dá pracovat bez rezervace. Text o výpadku u snímku nebyl. Muž přijel z druhého konce města, kde mu doma měnili okna, a stihl tu už dvě krátké porady. Když se dozvěděl, k čemu měl sál sloužit, sundal brašnu ze židle a přisunul ji Rýdlovi.
Klára požádala i ostatní, aby dali brašny ze židlí. Adam si konečně sedl vedle dcery a položil jí obrázek na stůl. Když v plechové krabičce hledala modrou pastelku, žena naproti si přitiskla sluchátko k uchu. „Mohla bys chvilku nešustit? Já je neslyším.“ Hned se omluvila, ale Adam už krabičku zaklapl a zeptal se Kláry, jestli si mohou sednout na chodbě.
Co se vejde do učebny
Klára u dveří počkala, až žena domluví, a požádala ji, aby další hovor vzala na chodbě. Žena ukázala na notebook připojený k zásuvce. Baterie byla skoro vybitá a za deset minut měla kolegům sdílet obrazovku. Bydlela v prostředním z domů bez proudu a od rána pracovala z telefonu, dokud se nevybil i ten. Klára už ji chtěla požádat, ať poradu odloží, ale za ní se právě připojoval k hovoru někdo další. Přesun jedné ženy by u stolu nic nezměnil.
Za dveřmi na konci chodby měla Klára připravenou učebnu na vlastní večerní kurz práce s fotografiemi v mobilu. Na stolech ležely různé výřezy z téhož snímku dvora. Kurz naplnila až napodruhé a z výtěžku chtěla zaplatit servis kola. Teď učebnou provedla muže od dveří. Míst k sezení bylo dost, jen při hovorech by se lidé navzájem rušili. Muž se proto v sále nejdřív zeptal, kdo ještě musí mluvit. Zbývaly tři delší porady, dvě se ale časově nepřekrývaly. Žena od pastelek si vzala místo u nejvzdálenější zásuvky a ostatní jí přenechali i sousední stůl. Klára rozeslala přihlášeným zprávu o zrušení kurzu a v rezervačním systému zadala vrácení vstupného.
Stoly na druhé straně
Dva rozběhnuté hovory ještě doběhly v sále. Jedna žena si pak raději sbalila počítač a odešla, ostatní přešli do učebny. Muž, který přijel kvůli oknům, se vrátil pro nabíječku zapomenutou pod židlí jeho sousedky. Jakmile vytáhl kabel u druhého stolu, mohli ho Adam s Rýdlem přenést k radiátorům. Přidali k němu první stůl a židle postavili i z čela. U okna nechali jeden stůl se zásuvkou na dobíjení telefonů.
Rýdl si konečně svlékl kabát a přidržel Adamově dceři papír, který se na stole stáčel do ruličky. Znovu otevřela krabičku a vysypala pastelky na desku. Klára mezitím přepsala první větu příspěvku tak, aby v ní byly rovnou adresy domů bez proudu. Vedoucí sboru jí po telefonu potvrdil, že zkoušku může pro jednou přesunout do klubovny v knihovně. Sál tak mohl zůstat otevřený i po páté.
Po návratu proudu
Proud naskočil po šesté. Rýdl zavolal sousedovi, jestli už v jejich vchodě svítí světlo, ale zůstal sedět, než Adamova dcera dokreslila střechu. V učebně zaklapli notebooky poslední dva lidé. Když Klára sbírala výtisky pro zrušený kurz, našla na rubu jednoho z nich časy porad a vedle nich dvě šipky, kdo si s kým vymění místo.
Druhý den uložila výtisky do skříně, ale stoly v sále u radiátorů nechala. Do provozního kalendáře doplnila k zářijové dohodě dva řádky. Při příštím výpadku se má odemknout i učebna. V sále má zůstat volný stůl pro příchozí, i kdyby ostatní místa už byla obsazená.





