Hlavní obsah

Iveta (42): Sestra mi zaplatila lekci plavání. Celou hodinu jsem chodila po mělčině

Foto: grok.com

Iveta se po operaci prsu těšila zpátky do bazénu, jen se zatím neodvážila do společné sprchy. Sestra jí proto zaplatila soukromou lekci. Až u vody Iveta zjistila, co dalšího za ni s instruktorkou domluvila.

Článek

Na bazén jsem chodila i ve dnech, kdy se mi nechtělo vůbec nic. Ve čtvrtek jsem po práci vystoupila o zastávku dřív, uplavala svých dvacet délek a domů přijela až na večeři. Občas se přidala moje sestra Katka. Ve vodě jsme se každá držela svého tempa a povídaly jsme si až u fénů. Po operaci prsu jsem se těšila, až tohle všechno zase budu dělat bez přemýšlení. Jenže i když už jsem směla plavat, plavky mi ještě několik týdnů ležely v tašce pod věšákem.

Přes společnou sprchu jsem se nedostala

Doma už jsem si na jizvu docela zvykla. Když jsem si ale představila, že se svlékám pod ostrým světlem vedle cizích ženských, pokaždé jsem si našla důvod, proč jít až příští týden.

Katce jsem to přiznala, když mi zase jednou nabídla, že mě po práci vyzvedne. Za pár dní mi přeposlala potvrzení o zaplacené lekci. V menším bazénu na druhém konci města prý budu s instruktorkou sama a u šatny je sprcha, která se dá zamknout. Měla jsem radost. Líbilo se mi i to, že už je zaplaceno a já nemůžu tak snadno couvnout.

Na lekci jsem se těšila do vody

Katka mě odvezla na lekci a u recepce mě představila instruktorce. Věděla jsem, že zařídila soukromou sprchu, a tak mi nepřišlo divné, že ještě zůstala u pultu a něco s instruktorkou probírala. Poděkovala jsem jí za odvoz a šla se převléknout.

V bazénu bylo teplo a přes sklo bylo vidět na parkoviště, kde na mě Katka čekala v autě. Na schůdcích jsem si nejdřív opatrně namočila ramena. Pak jsem se pustila zábradlí a došlo mi, jak moc mi chyběl i ten obyčejný pocit, že mám vodu až po bradu. Řekla jsem instruktorce, že bych zkusila jednu délku.

Katka ji požádala, ať mě nechá na mělčině

„Sestra mě prosila, abychom dnes zůstaly na mělčině. Ale jestli chcete plavat, řekněte,“ odpověděla instruktorka. Zaskočilo mě, že se na tom domluvily beze mě. Zároveň mi bylo hloupé před cizí ženskou shazovat Katčinu snahu, když to celé zaplatila. Řekla jsem tedy, že zatím zůstaneme tady. Nakonec jsem celou hodinu chodila od schůdků k modré čáře na dně a zpátky. Ani jednou jsem si nenamočila vlasy.

V autě se mě Katka zeptala, jestli mi má zaplatit další hodinu. „Vždyť ty ses se mnou ani nedomluvila, co jí můžeš říct,“ vyjela jsem na ni. Překvapilo ji to. Připomněla mi, jak jsem jí po operaci jednou volala z koupelny, protože jsem si sama nedokázala přetáhnout tričko přes hlavu. Pamatovala jsem si to taky. Jenže já už si teď tričko oblékala sama a mrzelo mě, že jí to musím připomínat.

Poprvé jsem zůstala v šatně

Příští úterý měla Katka odpolední směnu. Cestou z práce jsem vystoupila u našeho bazénu a koupila si obyčejný vstup. Došla jsem až ke dveřím sprch, ale jakmile jsem zevnitř zaslechla hlasy, vrátila jsem se k lavičce. Ještě chvíli jsem předstírala, že hledám něco v tašce. Pak jsem se převlékla a šla na autobus.

Domů jsem jela s úplně suchým ručníkem. Mrzelo mě, že jsem utratila peníze za vstup, a už jsem si v duchu chystala výmluvu pro Katku. Pak mi došlo, že vůbec neví, kde jsem byla. Poprvé mi nevadilo přiznat si, že jsem to ten den nezvládla. Klidně jsem to mohla zkusit znovu, aniž bych někomu musela slíbit, že tentokrát vlezu do vody. Další úterý jsem vystoupila na stejné zastávce.

Katce jsem poslala čas druhé délky

Tentokrát jsem se ve sprše otočila ke zdi a pak vyšla k bazénu. Dráha u okna byla prázdná. První délku jsem uplavala bez měření a u protější stěny se dlouho držela žlábku. Na cestu zpátky jsem si zapnula stopky na hodinkách. Chtěla jsem vědět, jak dlouho mi to vlastně trvá.

V šatně jsem Katce napsala: „Byla jsem plavat sama. Dvě délky. Ta druhá za 58 vteřin.“ Chvíli se na displeji objevovaly a mizely tři tečky. Pak napsala: „Promiň, že jsem to s ní domluvila bez tebe. Ve čtvrtek mám volno. Chceš jít spolu?“ Odepsala jsem, že jo, ale že možná vylezu dřív než ona. „Tak já tě pak najdu u fénů.“

Od té doby ve čtvrtek zase chodíme obě. Já pořád plavu míň než dřív a ve sprše se většinou otočím ke zdi. Katka si dává svých dvacet délek. Sejdeme se až u fénů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz