Článek
Když mi po letech zavolal Radek, myslela jsem, že shání lidi na třídní sraz. Místo toho se zeptal, jestli ještě tlumočím z němčiny. Ve firmě, kde měl na starosti komunikaci se zaměstnanci, potřebovali někoho na setkání s ředitelem. Zrovna jsem měla nezvykle volný měsíc a potěšilo mě, že si na mě vzpomněl. Ještě večer jsem mu poslala termíny, kdy můžu. Nakonec jsem od něj dostala i větu, kterou jsem vůbec neměla vyslovit.
Radek mi nabídl práci na čtyři odpoledne
Nešlo jen o jedno setkání. Po něm měla následovat další tři, zvlášť pro jednotlivé provozy. Za ta čtyři odpoledne jsem si měla vydělat skoro tolik jako obvykle za dva týdny. Odložila jsem kvůli tomu překlad katalogu, na který se mi nechtělo ani podívat. Radek mi navíc řekl, že kdybychom si sedli, čekají je na jaře další akce.
Z podkladů jsem věděla, že továrna přišla o velkou zakázku a od ledna se bude pracovat jen na ranní a odpolední směny. Co to znamená pro lidi, v prezentaci nebylo. Zeptala jsem se na to Radka před začátkem. Prý se ještě počítá, kolik lidí se na ty dvě směny vejde. Řekl mi, ať se držím toho, co zazní od ředitele.
Seděla jsem u stolku vedle pódia. Při zkoušce zvuku mi technik ukázal, jak si stáhnout hlasitost sluchátka. Radek mi přes něj měl hlásit, komu v hale podají mikrofon, protože od stolku nebylo za první řady pořádně vidět. Jednou mi do něj taky ochotně řekl číslo zakázky, které ředitel při čtení spolkl.
Ve sluchátku jsem slyšela jinou odpověď než od ředitele
Samotné oznámení proběhlo klidně. Ředitel ukázal nový rozpis, já ho po něm vysvětlila a lidé si fotili datum, od kterého měl platit. Pak se v uličce postavil muž v montérkách. Mobil si ani neschoval, pořád na něm měl otevřený foťák. „A budeme mít všichni práci?“ zeptal se.
Přetlumočila jsem otázku. Ředitel se na muže podíval a řekl německy, že po zrušení nočních směn nebude ve firmě práce pro všechny. Domluvil a já se nadechla. Vtom se mi ve sluchátku ozval Radek: „Začni: Nemusíte se bát.“ Řekl to stejným hlasem, jakým mi před chvílí nadiktoval číslo té zakázky.
„Nemusíte se,“ řekla jsem do mikrofonu. Muž v uličce trochu povolil ramena. Teprve v tu chvíli jsem uslyšela, jak uklidňujícím hlasem jsem to řekla, a zastyděla jsem se. „Promiňte, přeložím to od začátku,“ řekla jsem. „Po zrušení nočních směn nebudeme mít práci pro všechny.“
Muž zhasl displej a zeptal se, kdy se dozví, koho se to týká. Tentokrát jsem na Radka nečekala. Ředitel odpověděl, že seznam ještě nemají. Přeložila jsem to, ale muž se už nedíval na mě. Díval se přímo na ředitele, přestože na českou odpověď musel počkat ode mě.
Doma jsem si vzpomněla na mámu
Máma předloni končila v balírně, když odtamtud odvezli jednu linku. O tom, že ji nevezmou na druhou, se dozvěděla až po kolegyni ze stejné směny. Pár dní předtím odmítla místo ve školní jídelně, kam by od nás dojela jedním autobusem. Když potom zavolala zpátky, už tam měli někoho jiného.
Dlouho jsem si myslela, že ji z toho všeho nejvíc mrzela právě ta jídelna. Jenže když o tom mluvila, vždycky se vrátila k úterku, kdy se mistra ptala, jestli si má začít něco hledat. Prý jí řekl, že ještě není proč plašit. Od ní jsem tu větu slyšela tolikrát, že jsem si ji doma vybavila i s tím, jak u ní napodobovala jeho hlas.
Na další setkání už mě firma nepozvala
Druhý den mi Radek zavolal, že zbývající termíny ruší. První odpoledne mi proplatí, ale na další prý chtějí někoho, s kým se domluví na způsobu komunikace. Připomněla jsem mu, že podle domluvy jsem měla tlumočit ředitele. Chvíli mlčel. „Chtěl jsem, abys je uklidnila a odkázala na personalistku. Měla s nimi mluvit jednotlivě, ne před celou halou.“ Nakonec tam prý po skončení stejně šla a všichni se na ni sesypali.
Překlad katalogu mezitím dostal někdo jiný a v kalendáři mi po firmě zůstala tři prázdná odpoledne. Pořád mě to mrzí. Nevím ani, jestli ten muž v továrně zůstane. Vybavuje se mi hlavně, jak se ode mě obrátil rovnou k řediteli. Na jeho místě bych po těch dvou slovech taky nevěděla, čí odpověď vlastně poslouchám.





