Hlavní obsah

Nemocnému kamarádovi nechával nákup u dveří. Jednou tam našel jejich nedohranou šachovou partii

Foto: gemini.com

Pro Jirkův nákup jezdil Martin ochotně. Ke dveřím ho donesl i po schodech, když výtah dlouho nejel. Jen těch pár vteřin, než kamarád odemkne, tam nedokázal počkat.

Článek

V klubovně nad knihovnou se v úterý večer nemuselo držet místo. Kdo přišel dřív, rozložil si šachy, kde bylo volno. Jen stůl u okna býval Jirkův a Martinův. Ostatní k němu chodili pro náhradní tužku nebo se podívat, kdo má navrch. Na výsledek většinou nečekali. Ti dva dohrávali, ještě když správce v přízemí vyjížděl výtahem nahoru s klíči.

Poslední říjnové úterý se od okna zvedl první Jirka. Zapnul si bundu, zatímco Martin ještě přemýšlel nad tahem, a řekl, že dneska už musí domů. Martina to mrzelo. Na hodinách měl o jedenáct minut víc a zrovna našel tah, nad kterým by se Jirka nejspíš zdržel. Vyfotil šachovnici i s hodinami a poslal mu snímek s poznámkou, že příští týden mu těch jedenáct minut jen tak nedaruje.

O týden později se v klubové skupině objevila omluvenka. Jirka napsal, že je vážně nemocný a do klubu teď nějakou dobu chodit nebude. Předseda se zeptal, jestli ho má odhlásit i z prosincového turnaje. Jirka odpověděl, že ano. Martin měl rozepsanou delší zprávu, ale po téhle výměně ji celou smazal. Zeptal se jen, jestli Jirka nepotřebuje něco přivézt. Obratem dostal odkaz na objednávku v supermarketu.

Bez předání

Výdejnu měl Martin cestou z práce a k Jirkovi to odtud bylo deset minut. Poprvé postavil tašky na rohožku, protože Jirka napsal, že si pro ně dojde, až vstane. Podruhé už škvírou pod dveřmi prosvítalo světlo z předsíně. Martin zazvonil, ohlásil se a seběhl o patro níž. Odtamtud slyšel, jak Jirka odemyká. Stačilo chvíli počkat. Místo toho Martin zmáčkl tlačítko výtahu, ačkoli do přízemí zbývalo jediné patro.

Dřív se uměli cestou z klubu pohádat o to, jestli má cenu měnit pekařství kvůli horším rohlíkům. Kdyby teď Jirka otevřel v pyžamu, Martin by se ho nejspíš zeptal, jak mu je. Bál se, že Jirka odpoví po pravdě a jeho už žádná druhá otázka nenapadne. V telefonu se tomu dalo předejít. Tam spolu řešili, jestli má vzít žitný chleba, když v objednávce zase nahradili kmínový.

Druhé listopadové úterý si Martin u okna zahrál se studentem, který chodil do klubu teprve od září. Doma mu pak přišla od Jirky zpráva: „Jak jste hráli?“ Odpověděl, že jedna jedna. Až po odeslání ho napadlo, že se Jirka možná neptal na výsledek. Dopsal, že správce konečně nechal vyměnit žárovku nad jejich stolem. Jirka mu obratem napsal, že o ni správce prosil už v září.

Židle na chodbě

Při další donášce stála na rohožce kuchyňská židle se šachovnicí. Martin ji nejdřív chtěl odsunout, aby měl kam položit nákup. Pak si všiml bílého jezdce u kraje a dvou pěšců před černým králem. Byla to říjnová pozice. Pro jistotu si otevřel fotku v telefonu. Sedělo všechno, dokonce i ten bílý pěšec na kraji desky, kterého si v klubovně po většinu večera ani jeden nevšímal.

Dveře nebyly dovřené. Martin položil tašky vedle židle a zevnitř se ozvalo: „Jestli to bereš, chyť to zespoda. Ta deska se uprostřed překlápí.“ Šachovnici donesl do kuchyně oběma rukama. Jirka seděl u stolu v mikině, kterou si v klubu odkládal na opěradlo, protože mu v ní bývalo horko. Teď měl rukávy přetažené až přes klouby. Na stole udělal místo mezi hrnkem a rozloženým letákem.

Martin se vrátil pro nákup a od lednice se zeptal, kam dát jogurty. „Ty vydrží. Hraješ,“ řekl Jirka. Martin se rozhlédl po hodinách, spíš ze zvyku než kvůli výhodě, kterou si pamatoval. Jirka žádné nepřipravil. Když se Martin posadil, zeptal se ho jen, jestli v klubovně pořád přetápějí. Martin řekl, že ano, a přesunul jezdce.

Po čtvrtém tahu

Jirka mu ho vzal. V klubovně by po takovém tahu vstal a obešel stůl, aby viděl pozici z druhé strany. Tentokrát zůstal sedět. Martin čekal, že ticho bude nepříjemné, ale po chvíli zjistil, že už zase přemýšlí, kudy dostat do hry druhého jezdce. Jirka ukázal na nákup a zeptal se, jestli zase nedali jiné rohlíky. Martin jeden vytáhl a podal mu ho. Byl to ten správný, jen se pod mlékem zploštil.

Martin nakonec místo jezdce posunul pěšce před věží. Jirka po chvíli odpověděl střelcem. Byl to druhý tah každého z nich. Jirka odložil nedojedený rohlík na talířek a opřel se. Když Martin zvedl hlavu od desky, měl kamarád zavřené oči. Na oslovení jen zamumlal a spal dál. Martin ztlumil telefon a vyfotil pozici ze židle, šikmo přes talířek, aby se nemusel nad Jirkou naklánět. Fotku tentokrát neposlal. Uložil jogurty do lednice, přinesl židli z chodby a tiše za sebou zavřel.

Příští nákup

V neděli přišla další objednávka. Jirka k ní připsal, že chce chleba vcelku, protože krájený mu osychá. Martin tentokrát nepsal, v kolik nechá tašky u dveří, ani se neptal, jestli má zůstat. Zazvonil a počkal. Jirka po chvíli otevřel a ustoupil mu z cesty. Šachovnice byla na kuchyňském stole složená napůl a figurky ležely v misce. Jirka potřeboval místo na oběd a celou pozici už si nevybavil.

Martin položil nákup na linku, otevřel fotku a začal stavět. Když byl hotový, Jirka si přitáhl misku k sobě. Zbyl v ní jeden bílý pěšec. Na fotografii ho zakrýval okraj talířku, ale Jirka věděl, kam patří. Postavil ho na políčko u kraje desky a šel nakrájet chleba. Bílý byl na tahu. Martin ještě chvíli seděl, pak vstal a podržel Jirkovi prkénko, které po lince klouzalo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz