Článek
S manželem Petrem jsme spolu devatenáct let a máme dvě děti. Starší Kláře je sedmnáct a chodí do druhého ročníku gymnázia. Vždy měla dobré známky, a tak jsme automaticky počítali s maturitou a později i s vysokou školou.
Poslední rok se ale hodně změnila. Ráno nechtěla vstávat, ze školy chodila protivná a často říkala, že už to nezvládá. Myslela jsem, že jde jen o náročnější období.
Asi před třemi měsíci začala Klára péct dorty. Nejdříve pro nás, potom pro kamarádku a sousedku. Koupila si zdobicí sáčky, barvy a několik forem.
Když mluví o pečení, úplně se rozzáří. Takovou ji ze školy skoro neznám.
Minulou neděli položila při večeři na stůl vytištěné informace o učebním oboru cukrář. Řekla, že by chtěla od září nastoupit znovu do prvního ročníku.
„Už nechci chodit někam, kde jsem každý den nešťastná,“ řekla.
Petr se na papíry podíval a odstrčil je stranou. Podle něj je pečení jen nový koníček, který ji za půl roku přestane bavit.
Musím přiznat, že z toho mám strach také. Klára nikdy nebyla na praxi v cukrárně, nevstávala ve čtyři ráno a zatím peče jen tehdy, když má náladu.
Petr sám na vysokou školu jít nemohl. Jeho rodiče mu tehdy řekli, že musí co nejdříve začít vydělávat. Od chvíle, kdy se Klára dostala na gymnázium, všem opakoval, že jednou půjde studovat medicínu nebo práva.
„Nebudu se dívat, jak zahodíš všechno, na co máš,“ řekl jí.
Klára se rozbrečela a odešla do pokoje. Petr potom řekl, že přestup v žádném případě nepodepíše. Prý jí jednou dojde, že jsme ji zachránili před hloupostí.
Večer mi Klára ukázala několik cukrářských škol a řekla, že si domluví návštěvu i praxi. Zároveň ale přiznala, že přesně neví, kolik cukrář vydělává ani jak těžké by pro ni později bylo dodělat si maturitu.
Petr očekává, že ho podpořím. Klára se zase ptá, jestli se jí před otcem zastanu.
Nechci jí cestu k maturitě a vysoké škole zbytečně zkomplikovat. Zároveň ale vidím, jak se každý večer trápí nad učením, které jí vůbec nedává smysl.
Možná je její nápad ukvapený a za pár měsíců by ho litovala. Jenže možná Petr nebojuje za její budoucnost, ale za tu, kterou jí sám naplánoval.
Nejhorší je, že rozhodnutí musíme udělat brzy. Ať ale podpořím kohokoliv, ten druhý bude mít pocit, že jsem ho zradila.
