Článek
Své o tom ví také Lucie K. Její desetiletá dcera Tereza chodí do čtvrté třídy a ještě donedávna byla jednou z posledních dětí ve třídě bez vlastního chytrého telefonu.
„Nechtěla jsem, aby v deseti letech seděla celé odpoledne na TikToku nebo pořád něco sledovala. Když potřebovala někomu zavolat, mohla použít můj telefon. Připadalo mi to úplně normální,“ vysvětluje Lucie.
Její manžel byl v tomto směru benevolentnější. Tvrdil, že telefon stejně dříve nebo později přijde a bylo by lepší naučit dceru používat ho rozumně. Lucie ale nechtěla ustoupit.
Spolužáci se začali domlouvat bez ní
Problémy začaly ve chvíli, kdy si děti ze třídy založily společnou skupinu na WhatsAppu. Nejdříve tam podle Lucie řešily hlavně domácí úkoly nebo posílaly fotografie ze školy. Postupně se však skupina stala místem, kde se domlouvalo prakticky všechno.
Kdo půjde po škole na hřiště, kdo se staví na zmrzlinu nebo kdo přijde o víkendu k některému ze spolužáků. Tereza se o některých akcích dozvídala až druhý den ve škole.
„Říkala jsem si, že jí to přece kamarádky mohou normálně říct. Jenže děti takhle nepřemýšlí. Něco napíšou do skupiny a tím to pro ně končí,“ říká Lucie.
Poprvé ji situace výrazněji zarazila, když přišla dcera domů smutná. Několik dívek ze třídy šlo společně po vyučování do obchodního centra a Tereza o ničem nevěděla.
Podobná situace se opakovala ještě několikrát. Lucie se snažila dceři vysvětlovat, že skutečná kamarádka ji přece může oslovit osobně. Tereza však začínala mít pocit, že je ve třídě jiná.
Na oslavu dorazily všechny kamarádky kromě ní
Nejhorší chvíle přišla před narozeninami jedné z dívek, se kterou se Tereza znala už několik let. Oslavenkyně pozvala několik spolužaček a vše se domlouvalo právě přes WhatsApp.
Tereza o oslavě nevěděla.
„V pondělí přišla ze školy a rozbrečela se. Holky si ukazovaly fotky a vyprávěly, co všechno na oslavě dělaly. Bylo tam osm spolužaček a moje dcera jako jediná chyběla,“ vzpomíná Lucie.
Nejdříve se na oslavenkyni i její rodiče zlobila. Zavolala proto její mamince a chtěla vědět, proč Terezu nepozvali. Odpověď ji ale překvapila.
Dívka Terezu vynechat nechtěla. Pozvánku a informace o oslavě poslala do společné skupiny a vůbec ji nenapadlo, že Tereza mezi jejími členy není.
„Tehdy jsem poprvé opravdu zapochybovala. Do té doby jsem byla přesvědčená, že dělám správnou věc a chráním své dítě. Najednou mi došlo, že jí tím možná naopak ubližuji,“ přiznává Lucie.
Manžel jí znovu navrhl, aby dceři koupili levnější telefon. Mohli by nastavit omezení, zakázat některé aplikace a večer by Tereza telefon odevzdávala rodičům.
Lucie přesto stále váhala.
„Mami, já nechci být pořád ta divná“
Definitivně ji změnil až rozhovor s dcerou. Tereza se jednoho večera zeptala, proč jí telefon jako jediné ve třídě nedovolí.
Lucie jí znovu vysvětlovala, že nechce, aby trávila celé hodiny na sociálních sítích. Dcera jí ale odpověděla, že TikTok ani jiné aplikace nepotřebuje.
„Řekla mi: Mami, já jen nechci být pořád poslední, která nic neví. Už mě někdy ani nezvou, protože vědí, že mi stejně nemají kam napsat. Ve třídě jsem za divnou,“ popisuje Lucie.
Právě tato věta ji zasáhla nejvíce. Do té chvíle viděla především nebezpečí, která chytré telefony dětem přinášejí. Méně už přemýšlela nad tím, že pro dnešní děti představují také běžný způsob komunikace.
S manželem se proto nakonec dohodli, že Tereza vlastní telefon dostane. Nebude na něm mít volný přístup ke všem sociálním sítím, rodiče jí nastaví časový limit a budou vědět, jaké aplikace používá.
Lucie přesto dodnes přemýšlí, zda neustoupila příliš brzy.
„Pořád si myslím, že desetileté děti nepotřebují telefon ke všemu. Zároveň ale nechci, aby moje dcera doplácela na to, že svět kolem ní už funguje jinak, než když jsme byli děti my,“ dodává.
Najít hranici mezi ochranou dítěte a jeho vyčleňováním z kolektivu nemusí být jednoduché. Lucie proto věří, že nastavená pravidla budou lepší cestou než úplný zákaz.
