Článek
Petře bylo devětatřicet a v menší brněnské firmě pracovala v marketingu téměř od jejího začátku.
Nastoupila původně jako projektová koordinátorka. Postupně převzala část komunikace s klienty, přípravu kampaní a nakonec vedla tříčlenný tým.
Nikdy neměla ambici stát se ředitelkou.
Práce jí vyhovovala, znala kolegy a po dvanácti letech měla ve firmě poměrně silnou pozici.
Její mladší sestra Lenka měla pracovní život mnohem méně klidný.
Vystudovala ekonomii, několik let pracovala v administrativě, potom přešla do menšího e-shopu, kde měla na starosti sociální sítě a newslettery.
Firma ale na jaře začala šetřit a její pozici zrušila.
Lenka zůstala bez práce.
První týdny to neřešila. Tvrdila, že si potřebuje odpočinout a potom si něco najde.
Po třech měsících už mluvila jinak.
„Všude chtějí tři roky zkušeností přesně s tím, co dělají oni. Když člověk dělal něco trochu jiného, ani ho nepozvou,“ stěžovala si jednou Petře.
Právě v té době se u Petry ve firmě otevřelo nové místo.
Hledali člověka na obsah a kampaně
Firma chtěla rozšířit marketing a hledala někoho, kdo by pomáhal s newslettery, přípravou obsahu a menšími kampaněmi.
Nebyla to vedoucí pozice.
Petra si hned vzpomněla na sestru.
Lenka uměla pracovat s grafikem, znala základní reklamní systémy a v předchozím zaměstnání připravovala několik kampaní ročně.
„Myslela jsem si, že by to pro ni mohlo být ideální. Něco uměla a zbytek bychom ji doučili.“
Nejdřív se zeptala svého šéfa Martina, jestli mu nebude vadit, že doporučuje vlastní sestru.
Martin se zasmál.
Řekl, že pokud splní stejné podmínky jako ostatní, nevidí problém.
Petra mu rovnou řekla, že Lenka není žádný zkušený marketingový specialista.
Má zkušenosti se sociálními sítěmi a e-maily, ale větší kampaně sama nevedla.
„To nevadí. Hledáme spíš někoho, kdo přemýšlí a chce se učit,“ odpověděl.
Petra večer Lence zavolala.
Sestra byla nadšená.
Ještě ten den poslala životopis.
Požádala ji o ukázky starších projektů
O několik dní později přišel Lence e-mail z firmy.
Pozvali ji k prvnímu pohovoru a požádali ji, aby pokud možno přinesla několik ukázek práce.
Lenka Petře zavolala.
Byla nervózní.
Ve svém předchozím zaměstnání prý většinu věcí dělali poměrně jednoduše. Několik příspěvků na Facebook, newsletter s akcí a jednou za čas soutěž.
Neměla žádné pěkné portfolio.
Petra jí vysvětlila, že to podle ní nevadí.
Ať vezme to, co opravdu dělala, a u každého projektu popíše svoji část práce.
Lenka ale chtěla vidět, jak profesionální portfolio vůbec vypadá.
Petra měla doma na soukromém disku několik starších prezentací.
Byly ještě z doby, kdy kromě zaměstnání příležitostně pomáhala dvěma menším firmám s marketingem.
Jednou z nich byla regionální síť pekáren, pro kterou před sedmi lety připravovala uvedení nové řady výrobků.
Druhou byl malý český výrobce dětského nábytku.
Petra tehdy řešila návrh kampaně, harmonogram, newslettery a část textů.
Klienti už dávno používali jiné materiály a Petra měla projekty uložené hlavně jako připomínku vlastní práce.
Vybrala tři prezentace.
Smazala z nich rozpočty a několik interních údajů a poslala je Lence.
Do zprávy napsala, že jsou pouze pro inspiraci.
„Koukni hlavně na to, jak je to poskládané. Úvod, cíl, co se dělalo a výsledek. Udělej si něco podobného ze svých věcí.“
Lenka jí poděkovala.
O portfoliu už spolu nemluvily.
Pohovor dopadl podle všeho výborně
Pohovor se konal ve středu dopoledne.
Petra u něj nebyla.
Seděl na něm Martin, personalistka a kolega, který měl nového člověka přímo vést.
Lenka jí asi hodinu po skončení napsala.
„Myslím, že dobrý.“
Petra jí poslala palec nahoru a dál to neřešila.
Odpoledne za ní přišel Martin.
Řekl, že její sestra působila sympaticky a připraveně.
„A to portfolio mě docela překvapilo. Říkala jsi, že větší kampaně moc nedělala.“
Petra odpověděla, že podle svých informací ne.
Martin otevřel na notebooku PDF, které mu Lenka po pohovoru poslala.
„Tak se podívej. Třeba tohle je podle mě moc dobrý.“
Petra poznala první stránku ještě dřív, než si přečetla text.
Béžové pozadí, fotografie pečiva a uprostřed název kampaně.
Byla to její stará prezentace pro pekárny.
Jen vypadala trochu jinak.
Zmizelo původní logo klienta.
Na spodní straně bylo napsáno:
Lenka K. – návrh kampaně a obsahová strategie.
Petra několik vteřin nic neřekla.
Martin mezitím překlikl na další stránku.
Byl tam její harmonogram.
Potom její návrhy newsletterů.
Dokonce i věta, kterou si Petra pamatovala, protože ji tehdy klient několikrát nechával přepracovat.
„Tohle jsem dělala já,“ řekla nakonec.
Martin se na ni podíval.
Nejdřív si myslel, že žertuje.
Nebyl tam jen jeden projekt
Petra požádala, jestli může vidět celé portfolio.
Mělo čtrnáct stran.
První projekt byl její.
Druhý pocházel z předchozího zaměstnání Lenky a podle Petry pravděpodobně skutečně její byl.
Třetí ale Petra poznala znovu.
Tentokrát šlo o kampaň pro výrobce dětského nábytku.
Lenka změnila fotografie a odstranila jméno firmy.
Struktura, texty a návrh e-mailové série ale zůstaly téměř stejné.
Na poslední stránce byla Lenka uvedená jako člověk odpovědný za obsah a koordinaci.
Petře se udělalo špatně.
Nešlo jen o to, že sestra použila její práci.
Petra ji do firmy doporučila.
Martin ji na pohovor pozval mimo jiné proto, že věřil jejímu úsudku.
„První, co mě napadlo, bylo, že teď budu vypadat, jako bych o tom věděla a pomáhala jí.“
Martin se jí zeptal, jestli Lence prezentace poskytla.
Petra řekla pravdu.
Ano.
Poslala jí je jako ukázku toho, jak může portfolio sestavit.
Nečekala, že z nich odstraní jména klientů a představí je jako vlastní práci.
Martin pohovor dál nekomentoval.
Řekl jen, že zatím nikoho nevybrali a že si má Petra nejdřív promluvit se sestrou.
„Potřebovala jsem se jen dostat do druhého kola“
Lenka telefon zvedla okamžitě.
Petra se jí zeptala přímo.
Proč použila její projekty?
Na druhé straně bylo chvíli ticho.
Potom Lenka řekla, že to není tak, jak to vypadá.
Vysvětlovala, že žádný celý projekt nevydávala za svůj.
Prezentace prý použila pouze jako ukázku toho, jak by podobnou kampaň dokázala připravit.
Petra jí připomněla, že pod projektem je její jméno a formulace „návrh kampaně a obsahová strategie“.
„Co si podle tebe měli myslet?“
Lenka namítla, že u pohovoru několikrát říkala, že pracovala v týmu.
Podle ní je běžné, že portfolio neobsahuje jen práci jednoho člověka.
Petra se jí zeptala, kdo další z toho údajného týmu na kampani pracoval.
Lenka odpověděla podrážděně.
„Prosím tě, já jsem jen potřebovala ukázat, že chápu, jak se taková věc dělá. Kdybych tam dala tři facebookové příspěvky z bývalé práce, vůbec by mě nebrali vážně.“
Právě to byl podle Petry problém.
Sestra se snažila dokázat, že něco umí, tím, že ukázala práci někoho, kdo to uměl místo ní.
Sestra očekávala, že ji Petra podrží
Lenka nejdřív předpokládala, že se nic zásadního nestane.
Petře řekla, ať Martinovi vysvětlí, že jí s portfoliem pomáhala.
Podle ní by tím byla celá věc vyřešená.
„Vždyť jsme sestry. Ty jsi mi dala podklady, já jsem je upravila. Nikomu jsem nic neukradla z internetu.“
Petra nesouhlasila.
Nešlo o to, odkud soubory získala.
Šlo o to, co o nich při pohovoru tvrdila.
Navíc některé texty byly doslova Petřiny.
Lenka začala být naštvaná.
Připomněla Petře, že sama říkala, jak jednoduchá ta pozice je a že většinu věcí se dá naučit.
„Tak proč je teď tak důležité, jestli jsem přesně tuhle prezentaci udělala já?“
Petra na okamžik nevěděla, co odpovědět.
Pak jí došlo, že právě tím sestra vystihla celý problém.
Firma opravdu nehledala člověka, který už všechno umí.
Lenka vůbec nemusela předstírat zkušenosti, které neměla.
Mohla ukázat tři obyčejné newslettery a říct, že se chce posunout dál.
Petra se za ni zaručila právě proto, že věřila, že bude ochotná se učit.
Místo toho se pokusila vytvořit dojem, že už práci někoho zkušenějšího dávno zvládá.
Nechtěla rozhodnout za ni
Petra další den zašla za Martinem.
Nechtěla sestru před šéfem shazovat, ale zároveň nechtěla lhát.
Řekla mu přesně, jak prezentace Lence poslala a k čemu měly sloužit.
Martin se jí zeptal, co by udělala na jeho místě.
Petra odmítla rozhodovat.
„Je to moje sestra. Právě proto bych neměla říkat, jestli ji máte přijmout.“
Martin souhlasil.
Zároveň Petře řekl, že její vlastní pozici ve firmě to nijak neohrožuje. Bylo mu zřejmé, že o použití materiálů nevěděla.
Pro Petru to byla úleva.
Pořád ale nevěděla, co bude s Lenkou.
Večer jí sestra znovu zavolala.
Tentokrát už nebyla rozzlobená.
Ptala se, jestli ji z výběrového řízení vyřadili.
Petra odpověděla, že neví.
A pak jí navrhla jedinou věc.
Ať Martinovi napíše sama.
Ne kvůli ní.
Kvůli sobě.
Druhé portfolio mělo jen pět stran
Lenka nakonec e-mail odeslala ještě ten večer.
Petra ho neviděla.
Sestra jí později řekla, že v něm přiznala, že dvě ukázky práce vytvořila na základě materiálů své sestry a že jejich podíl při pohovoru nevysvětlila správně.
Současně nabídla, že pošle nové portfolio složené pouze z věcí, na kterých sama skutečně pracovala.
Mělo pět stran.
Nebyla v něm žádná velká kampaň.
Byly tam dva newslettery, série příspěvků na sociální sítě a jednoduchá akce, kterou připravovala pro bývalý e-shop.
Podle Lenky vypadalo vedle původního portfolia skoro směšně.
Martin jí přesto nabídl ještě jedno praktické zadání.
Měla během dvou hodin připravit návrh malé kampaně na nový produkt.
Tentokrát úplně sama.
Do dalšího kola se dostala.
Práci ale nakonec nezískala.
Firma vybrala uchazeče s větší praxí.
Lenka to nejprve nesla těžce.
Petře několik týdnů připomínala, že kdyby celou věc s portfoliem neotevřela, možná mohla mít místo.
Petra si tím také nebyla jistá.
Možná měla pravdu.
O několik měsíců později si našla jinou práci
Sestry se kvůli pohovoru nepřestaly vídat, ale nějakou dobu mezi nimi panovalo napětí.
Petra už Lence další práci nehledala.
Když jí sestra poslala nabídku jiné firmy a zeptala se, co si o ní myslí, pouze jí poradila, co v životopisu lépe popsat.
Žádné vlastní materiály už neposílala.
Asi po třech měsících Lenka nastoupila do malé výrobní firmy jako marketingová asistentka.
Součástí pohovoru byl praktický úkol.
Tentokrát neměla žádné cizí portfolio.
Dostala zadání, dvě hodiny času a musela ukázat, co opravdu umí.
Místo získala.
Jednou pak Petře řekla, že na první pohovor zpětně myslí jinak.
Tehdy měla pocit, že potřebuje vypadat zkušeněji, než ve skutečnosti byla.
„Asi jsem se bála, že když ukážu jen to svoje, nebude to dost dobré.“
Petra jí na to odpověděla, že právě to měli posoudit lidé u pohovoru.
Ne ona.
A ne Lenka tím, že svoje zkušenosti nahradí zkušenostmi někoho jiného.
Petra jí chtěla pomoct získat šanci.
Nakonec ale zjistila, že doporučení má jednu nepříjemnou vlastnost.
Když za někoho dáte vlastní jméno, nepůjčujete mu jen kontakt na správného člověka.
Půjčujete mu na chvíli také kus své pověsti.
