Článek
Jana s Petrem vychovali dvě děti a poslední roky si konečně začali užívat trochu klidu. Dcera už pracovala, syn studoval vysokou školu a manželé si plánovali, že budou více cestovat.
Jana proto nechápala, proč se Petr náhle tolik změnil.
Telefon, který dříve nechával běžně ležet na stole, si začal nosit všude s sebou. Když mu přišla zpráva, displej okamžitě otočil. Několikrát odešel telefonovat ven a jednou si vzal mobil dokonce do sprchy.
„Připadala jsem si jako hlupačka. Člověka hned napadne, že má ženskou. On mi samozřejmě tvrdil, že řeší věci z práce,“ popisuje Jana.
Začal také častěji zůstávat večer vzhůru. Seděl v obývacím pokoji s mobilem v ruce a ráno býval podrážděný.
Když se ho Jana zeptala, jestli se něco děje, pokaždé odpověděl stejně. Prý je jen unavený.
V autě našla další mobil
Jednoho sobotního dopoledne si Jana půjčila manželovo auto, protože její bylo v servisu. V přihrádce hledala nabíjecí kabel a pod několika papíry nahmátla starší telefon.
Nebyl to ten, který Petr běžně používal.
„V tu chvíli jsem měla jasno. Myslela jsem si, že druhý telefon má kvůli nějaké ženě. Bylo mi špatně, ale zároveň jsem ho okamžitě zapnula,“ přiznává.
Telefon nebyl zamčený.
Jana začala hledat zprávy a očekávala ženské jméno, fotografie nebo domluvené schůzky. Místo toho na displeji viděla upozornění ze sázkových aplikací.
Nejdříve tomu nepřikládala velký význam. Petr si občas vsadil na fotbal a nikdy to před ní netajil.
Pak otevřela SMS zprávy.
Byly mezi nimi upomínky ke splátkám, potvrzení o půjčce a několik zpráv o neuhrazených částkách.
„Seděla jsem v autě snad dvacet minut a četla to pořád dokola. Najednou jsem pochopila, že nejde o pár stovek na fotbal,“ vzpomíná.
Dlužil skoro 380 tisíc korun
Když se Petr vrátil domů, položila Jana telefon na kuchyňský stůl.
Nejdříve prý zbledl. Potom se rozčílil, že mu prohledávala osobní věci.
Teprve po dlouhé hádce začal přiznávat pravdu.
Sázel více než rok.
Zpočátku šlo o malé částky. Několikrát vyhrál a začal být přesvědčený, že dokáže vydělávat pravidelně. Když přišly první větší prohry, snažil se peníze získat zpět dalšími sázkami.
Nakonec si začal půjčovat.
„Pořád jsem se ho ptala, kolik dluží. Nechtěl mi to říct. Začal na padesáti tisících, potom přiznal sto padesát a nakonec z něj vypadlo, že je to skoro 380 tisíc korun,“ popisuje Jana.
To ale nebylo všechno.
Manželé měli stranou přibližně 160 tisíc korun, které si šetřili na rekonstrukci koupelny a dovolenou. Jana zjistila, že na účtu zůstalo něco přes 30 tisíc.
Petr většinu peněz prosázel.
Jeho vysvětlení ji rozčílilo ještě víc
Jana se ho zeptala, jak jí mohl celý rok lhát.
Petr prý odpověděl, že jí nic neřekl, protože pokaždé věřil, že další výhra všechno napraví. Chtěl peníze vrátit dříve, než si manželka čehokoliv všimne.
Pak dodal větu, která Janu rozčílila snad ze všeho nejvíc.
„Řekl mi: ‚Aspoň jsem ti nebyl nevěrný. Myslel jsem, že se ti uleví.‘ V tu chvíli jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet,“ píše.
Neulevilo se jí.
Jana několik dní spala v pokoji po dceři a s manželem mluvila jen minimálně. Petr jí slíbil, že už sázet nebude a všechny dluhy postupně splatí.
Problém je, že Jana mu už nevěří.
Do sporu se navíc vložily i jejich dospělé děti. Dcera je přesvědčená, že by měla otce opustit, syn naopak tvrdí, že Petr potřebuje pomoc a rodina by ho neměla nechat samotného.
Jana zatím neví, co udělá.
„Kdyby měl milenku, asi bych věděla, jak se zachovat. Tohle je zvláštní. Pořád ho mám ráda, ale pokaždé, když vezme telefon do ruky, přemýšlím, jestli zase nesází,“ uzavírá.
Petr tvrdí, že tentokrát už skutečně skončil. Jana však přemýšlí, zda může po roce lhaní jeho slibům ještě věřit.
Dokázali byste partnerovi něco takového odpustit?
