Článek
Rozchod po dlouhém vztahu bývá těžký i bez společných dětí. Ví to i Jana M., která se dodnes nedokázala smířit s tím, jak dopadl spor o jejich psa Bena.
S partnerem Tomášem si ho pořídili krátce poté, co se sestěhovali. Ben se rychle stal pevnou součástí jejich života.
„Když jsem přišla z práce, byl první, kdo mě vítal. Osm let jsem podle něj plánovala rána, víkendy i dovolené. Byl prostě pořád s námi,“ popisuje Jana.
O psa se starala hlavně ona
Když si Bena pořizovali, kupní smlouvu podepsal Tomáš. Také čip a většina dokladů byly vedené na jeho jméno. Jana tehdy vůbec nepřemýšlela nad tím, že by to jednou mohlo něco znamenat.
V běžném životě se ale o psa starala převážně ona. Chodila s ním ráno ven, objednávala veterináře, kupovala granule a řešila hlídání, když někam odjížděli.
„Tomáš ho měl samozřejmě taky rád. Nechci tvrdit, že se o něj nestaral. Jen většina běžných věcí kolem Bena byla na mně,“ říká.
Když se jejich vztah začal po letech rozpadat, několik měsíců se ještě snažili všechno zachránit. Nakonec se dohodli, že se Jana odstěhuje z domu, který patřil Tomášovi.
O Benovi podle ní zpočátku téměř nemluvili. Jana automaticky předpokládala, že se na kontaktu s ním nějak domluví.
Tomáš měl jinou představu.
Bývalý jí oznámil, že pes zůstává u něj
Při jednom z posledních rozhovorů jí řekl, že Ben zůstane v domě s ním. Argumentoval tím, že pes je zvyklý na zahradu a na své prostředí a stěhování do menšího bytu by pro něj nemuselo být dobré.
Jana připouští, že na tom něco bylo.
„Vím, že u Tomáše má zahradu a všechno tam zná. Nechtěla jsem ho za každou cenu odvézt do bytu. Myslela jsem ale, že si ho budu moct brát na procházky nebo třeba na víkend,“ vysvětluje.
Tomáš to odmítl. Připomněl jí, že psa kdysi koupil on a také všechny doklady jsou vedené na jeho jméno.
„Řekl mi, že žádná střídavá péče o psa nebude. Že Ben zůstává tam, kde je doma. Úplně mě to položilo,“ vzpomíná Jana.
První týdny po rozchodu jí ještě dvakrát dovolil psa vyzvednout. Potom ale přišla další hádka a Tomáš změnil názor.
Tvrdil, že návštěvy psa udržují mezi bývalými partnery zbytečný kontakt a komplikují jejich snahu začít každý svůj nový život.
„Napsal mi, že si mám zvyknout a přestat hledat důvody, proč se k němu vracet. Přitom mně vůbec nešlo o něj,“ říká Jana.
Nejhorší bylo vidět Bena za plotem
Několik měsíců po rozchodu se Jana potřebovala vrátit k bývalému domu pro poslední krabici věcí. S Tomášem se domluvila, že jí ji nechá připravenou před garáží.
Když přijela, Ben byl na zahradě.
„Jak mě uviděl, okamžitě běžel k plotu. Kňučel, skákal a snažil se ke mně dostat. Já jsem tam stála a brečela jako malé dítě,“ popisuje Jana.
Tomáš nakonec vyšel z domu a požádal ji, aby odešla. Podle něj psa pouze zbytečně rozrušovala.
Právě tehdy Jana pochopila, že pravidelný kontakt s Benem jí bývalý umožnit nehodlá.
Od té doby už k domu nejela.
Jana neví, zda má ještě bojovat
Od rozchodu uplynulo téměř půl roku. Jana si zvyká na nový byt a snaží se začít znovu. Ztráta psa ji ale stále bolí.
Její přátelé jí radí, aby si časem pořídila jiného. Ona to zatím odmítá.
„Nejde přece o to nahradit jednoho psa druhým. Ben byl osm let součást mého každodenního života,“ říká.
Zároveň připouští, že se u Tomáše má dobře. Bývalý partner se o něj podle všeho stará a Jana už ani netrvá na tom, že by měl pes žít s ní.
Mrzí ji především to, že ho nesmí vůbec vidět.
„Kdyby mi ho jednou za dva týdny dovolil vzít na hodinu ven, úplně by mi to stačilo. Nechci mu Bena vzít. Jen nechápu, jak se po osmi společných letech dá rozhodnout, že už ho nikdy neuvidím,“ dodává.
