Článek
Jitce bylo sedmačtyřicet let a pracovala jako účetní v menší stavební firmě. V kanceláři seděla s kolegyní Martinou, která byla o devět let mladší.
Každá měla své klienty a povinnosti, ale během dovolených se musely vzájemně zastupovat. Vedoucí proto každý rok trvala na tom, aby v kanceláři zůstala alespoň jedna z nich.
Jitčiny děti už byly dospělé a bydlely samostatně. Martina měla osmiletou dceru a jedenáctiletého syna ve střídavé péči s bývalým manželem.
Předchozí roky si Martina pravidelně vybírala druhou polovinu srpna. Tvrdila, že jiný termín kvůli dětem a jejich otci nedokáže domluvit. Jitce to většinou nevadilo, protože s manželem jezdili na dovolenou v červnu nebo začátkem září.
Tentokrát ale chtěli odjet s přáteli, kteří měli volno pouze ve druhé polovině července. Už v lednu si proto rezervovali apartmán nedaleko Zadaru a zaplatili zálohu osmnáct tisíc korun.
Jitka termín nahlásila několik měsíců dopředu. Martina si vybrala první dva srpnové týdny a vedoucí obě dovolené schválila.
Koncem května ale Martina přišla do práce rozrušená. Řekla, že se s bývalým manželem nepohodla na rozdělení prázdnin.
Původně měl mít děti v červenci a Martina s nimi měla být v srpnu. Bývalý manžel však údajně dostal v práci jiný termín dovolené a chtěl si děti vzít právě v srpnu.
Martině tak podle jejích slov zůstala jediná možnost odjet s nimi ve druhé polovině července. Jinak by s dětmi celé léto nikam nejela.
„Říkala, že syn se už několik měsíců těší k moři a dcera ještě nikdy nebyla v zahraničí. Bylo mi jich líto,“ vzpomíná Jitka.
Martina ji požádala, zda by si nemohly termíny vyměnit. Jitka by odjela v srpnu a ona by dostala její červencovou dovolenou.
Jitka jí vysvětlila, že už má zaplacený apartmán a přátelé termín změnit nemohou.
Martina několikrát řekla, že pochopí, pokud odmítne. Zároveň ale připomínala, že Jitka může jet s manželem téměř kdykoliv, zatímco rodiče školních dětí mají možnosti omezené.
Kvůli výměně přišla o devět tisíc
Jitka to doma probrala s manželem. Ten nejprve změnu odmítal. Na společnou dovolenou s přáteli se těšil a vadilo mu, že mají řešit problém cizí rodiny.
Jitka si ale vzpomněla, jak složité bylo plánování prázdnin, když byly jejich děti malé. Nakonec ho přesvědčila, aby Martině vyšli vstříc.
Původní pobyt zrušili. Majitel apartmánu jim část zálohy vrátil, devět tisíc korun si ale ponechal jako storno poplatek.
Na srpen si Jitka s manželem našli kratší pobyt v jižních Čechách. Už nejeli s přáteli, ale Jitka si říkala, že alespoň pomohla Martině a jejím dětem.
V práci si termíny oficiálně vyměnily. Martina jí děkovala a slíbila, že jí to někdy oplatí.
Několik dní před odjezdem se Jitka zeptala, kam se s dětmi chystají. Martina odpověděla, že ještě vybírá mezi Chorvatskem a Itálií a čeká na nabídku na poslední chvíli.
Během její dovolené měla Jitka v kanceláři hodně práce. Kromě svých povinností vyřizovala i Martininy e-maily a připravovala podklady pro několik zakázek.
Ve čtvrtek za ní přišla jiná kolegyně a zeptala se, zda ví, že je Martina na wellness na jižní Moravě. Ukázala jí fotografii, kterou na sociální síť přidal Martinin nový partner.
Na snímku seděli spolu u bazénu se sklenkami vína. Na jeho profilu byly i další fotografie z romantické večeře a výletu na elektrokolech. U jedné napsal, že si užívají první společnou dovolenou ve dvou.
Děti na žádném snímku nebyly.
„Nejdřív jsem si říkala, že možná přijedou později. Pak jsem ale viděla, že celý pobyt byl naplánovaný jen pro ně dva,“ popisuje Jitka.
Rozhodla se počkat, až se Martina vrátí do práce.
Plány se prý změnily
První den po návratu se Jitka zeptala, kde byly děti.
Martina odpověděla, že nakonec odjely s otcem. Jeho pracovní povinnosti se znovu změnily a mohl si je vzít v původně plánovaném červencovém termínu.
Protože už měla Martina dovolenou schválenou, rozhodla se ji nepřesouvat. Partner mezitím našel výhodný wellness pobyt, a tak odjeli spolu.
Jitka se jí zeptala, proč jí nedala vědět. Kdyby se o změně dozvěděla včas, mohla zkusit zachránit původní rezervaci.
Martina tvrdila, že se všechno změnilo jen několik dní před odjezdem. Předpokládala, že Jitka už má srpnovou dovolenou zařízenou a další výměna by byla zbytečně složitá.
„Řekla mi, že mi přece nelhala. Když mě o termín žádala, opravdu věřila, že pojede s dětmi,“ říká Jitka.
Připomněla jí devět tisíc korun, o které kvůli zrušení pobytu přišla.
Martina odpověděla, že výměnu přijala dobrovolně a nikdo ji k ní nenutil. Nabídla jí dva tisíce korun jako příspěvek na storno poplatek.
Jitka peníze odmítla. Nešlo jí jen o částku. Vadilo jí, že kolegyni ani nenapadlo ozvat se ve chvíli, kdy důvod výměny přestal platit.
Několik týdnů spolu mluvily pouze o práci. Martina měla pocit, že Jitka celou věc zbytečně dramatizuje. Podle ní šlo o schválenou výměnu termínů, která už byla vyřízená.
Jitka ji naopak chápala jako pomoc kvůli dětem. Právě proto souhlasila se zrušením vlastní dovolené.
Další léto už neustoupila
Na začátku následujícího roku začaly znovu plánovat letní dovolené. Jitka si vybrala první dva srpnové týdny. S manželem chtěli vzít vnoučata na chalupu a jiný termín jejich dceři nevyhovoval.
Martina požádala o stejné období. Děti měla mít právě tehdy a tvrdila, že jinak s nimi nemůže odjet.
Vedoucí jim řekla, aby se mezi sebou domluvily.
Martina připomněla, že Jitka nemá školní děti a může si vybrat jiný termín. Očekávala, že jí znovu ustoupí.
Jitka tentokrát odmítla. Vysvětlila, že má vlastní rodinný plán a dovolenou nahlásila jako první.
Martina se urazila a tvrdila, že Jitka trestá její děti za spor z minulého roku. Jitka ale své rozhodnutí nezměnila.
Nakonec si kolegyně domluvila dovolenou v červenci. S bývalým manželem si upravili termíny péče a s dětmi skutečně odjela k moři.
Jejich pracovní vztah se později uklidnil, ale už si nebyly tak blízké. Jitka jí dál pomohla s pracovními povinnostmi, své plány už ale kvůli jejím osobním problémům neměnila.
„Dřív jsem měla pocit, že člověk bez malých dětí musí rodičům automaticky ustupovat. Dnes vím, že i moje dovolená a moje rodina mají stejnou hodnotu,“ uzavírá Jitka.
Od té doby kolegům ráda vyjde vstříc, pokud jí to nezpůsobí velké problémy. Už ale nepovažuje jejich důvody automaticky za důležitější než své vlastní.
