Článek
Rodinný kanál stále vydělával kolem 28 tisíc korun měsíčně a rodiče z těch peněz spláceli část hypotéky.
První video se mnou natočila máma, když mi bylo šest.
Pekly jsme cukroví.
Já převrhla misku s moukou a začala se smát.
Video mělo několik tisíc zhlédnutí.
Pak přišlo další.
A další.
Výlety.
Narozeniny.
První školní den.
Když se narodila moje mladší sestra, začali nás lidé sledovat ještě víc.
Mámin koníček se postupně změnil v práci.
Ve dvanácti mě poznávali cizí lidé
Nejdřív se mi to líbilo.
Ve škole jsem byla ta holka z internetu.
Občas nám nějaká firma poslala oblečení nebo hračky.
Později začala máma dostávat peníze.
Jednou jsme celé odpoledne natáčely reklamu na nový dětský pokoj.
Bylo mi jedenáct a musela jsem několikrát zopakovat, jak moc se mi líbí nový stůl.
Nevadilo mi to.
Horší to bylo o dva roky později.
Spolužáci našli staré video, kde brečím u zubaře.
Pak další, ve kterém máma vypráví historku o tom, jak jsem se na školním výletě v noci počůrala.
Video bylo několik let staré.
Mně ale třináct bylo právě tehdy.
Prosila jsem ji, aby ho smazala.
Udělala to.
„Ale nemůžeme mazat všechno pokaždé, když se ti něco přestane líbit,“ řekla.
Tehdy jsem poprvé začala přemýšlet, komu vlastně moje videa patří.
Některé měsíce vydělala přes 40 tisíc
O penězích jsem dlouho nic nevěděla.
Až v sedmnácti jsem zahlédla na mámině počítači tabulku.
Příjmy z reklam.
Placené spolupráce.
Provize z odkazů.
V jednom měsíci přes 43 tisíc korun.
Zeptala jsem se jí, jestli část peněz z videí odkládá mně a sestře.
Nechápala proč.
„To jsou peníze za moji práci.“
Připomněla mi, že ona videa natáčela, stříhala a vyjednávala spolupráce.
Byla to pravda.
Jenže bez nás by většina obsahu neexistovala.
Máma měla také svůj argument.
Když bylo mně deset, táta přišel na několik měsíců o práci.
Příjmy z kanálu tehdy zaplatily část hypotéky.
Později z nich rodiče financovali dovolené, kroužky a rekonstrukci kuchyně.
Pro mámu to nebylo vydělávání na dětech.
Byla to práce, která pomáhala celé rodině.
V osmnácti jsem chtěla videa pryč
Před maturitou jsem se hlásila na první brigádu.
Spolužák mi ukázal, co se objeví po zadání mého jména do vyhledávače.
Mezi prvními výsledky bylo video, kde jako dvanáctiletá brečím kvůli špatné známce.
Další z návštěvy zubaře.
Pak prohlídka mého pokoje.
Stovky hodin života, které jsem dnes sama nikdy nezveřejnila.
Po osmnáctých narozeninách jsem mámě řekla:
„Chci, abys videa se mnou stáhla.“
Chvíli mlčela.
Pak řekla:
„Všechna určitě ne.“
Zeptala jsem se proč.
Tehdy poprvé řekla přesnou částku.
Starší videa spolu s novějšími pořád přinášela kolem 28 tisíc korun měsíčně.
„Z toho platíme skoro půlku hypotéky.“
Najednou už nešlo o rodinné vzpomínky.
Šlo o příjem.
„Ale tys před kamerou chtěla být“
Máma tvrdila, že mě nikdy nenutila.
A měla pravdu.
V osmi letech jsem před kamerou chtěla být.
V deseti také.
Možná i ve dvanácti.
Jenže jako dítě jsem netušila, že souhlas s jedním videem znamená, že mě bude možné najít na internetu ještě o deset let později.
„Díky tomu kanálu jsi měla věci, které jiné děti neměly,“ řekla máma.
Dovolené.
Lyžování.
Telefon.
Kroužky.
„Takže jsem si je zaplatila tím, že se na mě můžou cizí lidé dívat, jak brečím u zubaře?“ zeptala jsem se.
Naštvala se.
Do té doby mlčel táta.
Pak se jí zeptal:
„Kdyby ta videa už nevydělávala, nechala bys je tam?“
Máma řekla, že to není fér otázka.
Táta položil jinou.
„Kdyby v nich Karolína nebyla, vydělával by ten kanál stejně?“
Tentokrát neodpověděla.
Některá videa zmizela
Nakonec jsme u počítače seděly skoro celý víkend.
Stáhly jsme videa z nemocnice.
Ta, kde jsem brečela.
Videa o pubertě a některé rodinné hádky.
U dalších máma vypnula reklamy.
Ne všechno zmizelo.
Ani jsem na tom nakonec netrvala.
Nechtěla jsem vymazat celé dětství.
Chtěla jsem poprvé rozhodovat o tom, která jeho část patří mně a která může zůstat veřejná.
Máma mi dodnes připomíná, že rodinný kanál nám v těžkých letech hodně pomohl.
Má pravdu.
Jenže skutečný problém nezačal ve chvíli, kdy mě jako malou natáčela.
Začal v den, kdy jsem jí jako dospělá řekla, že už před kamerou být nechci.
A ona místo odpovědi začala počítat, kolik by ji moje soukromí stálo.
