Článek
Když Mordechaj Maisel zemřel, pražské ghetto pohřbívalo jednoho ze svých nejmocnějších mužů. V Praze na začátku 17. století to nebyla žádná obyčejná smrt. Maisel nebyl šlechtic ani křesťanský velmož. Byl židovský obchodník, bankéř a představený pražského Židovského města.
Maisel pomáhal Rudolfovi II. financovat války s Osmanskou říší, obchodoval se šlechtou, půjčoval peníze a získal postavení, které běžný židovský obyvatel tehdejší Prahy mít nemohl. Císař mu dával privilegia, protože ho potřeboval. A Maisel své peníze vracel do ghetta. Stavěl.
Nechal vydláždit ulice, financoval radnici, nemocnici, Vysokou synagogu, klausy a nakonec i vlastní Maiselovu synagogu. Když dnes člověk projde Josefovem kolem Staronové synagogy, Židovské radnice nebo Maiselovy ulice, chodí místy, která nesou jeho stopu i po několika staletích. Jenže pár dní po jeho smrti se ukázalo, jak vratká byla přízeň císaře. Rudolf II. nechal jeho majetek zabavit.
Rudolf potřeboval peníze
Mordechaj Maisel se narodil roku 1528. Nebylo to v době, kdy by Židé mohli žít v Praze volně mezi ostatními. Židovské město bylo oddělené, přelidněné a zvenčí sledované. Křesťanská většina potřebovala židovské obchodníky a finančníky, ale zároveň je držela v právním a společenském postavení, které se mohlo rychle změnit podle vůle panovníka, města nebo davu.
Maisel se poprvé výrazněji objevuje v pramenech jako obchodní partner svého tchána Izáka Rofeho, zvaného také Lékař. Právě přes obchod a půjčky postupně rostl. Nebylo to bohatství z jednoho šťastného obchodu. Maisel půjčoval peníze, obchodoval a pohyboval se mezi lidmi, kteří potřebovali kapitál. Šlechtici, úředníci i císařský dvůr mohli mít tituly, půdu a erby, ale hotové peníze často hledali jinde. U lidí jako Maisel.
Rudolf II. přesunul svůj dvůr do Prahy a město za jeho vlády přitahovalo učence, umělce, astrology, alchymisty, obchodníky i diplomaty. Praha byla císařským sídlem, ale s velkým dvorem přicházely i velké výdaje. Habsburská monarchie zároveň vedla dlouhé boje s Osmanskou říší. Válka potřebovala žoldnéře, zásoby, dopravu, výzbroj a hotové peníze.
Maisel uměl dodat právě to, co se dvorským účtům často nedostávalo. Za služby Rudolfovi získával výjimky, které mu dávaly silnější postavení než ostatním. Směl půjčovat peníze proti směnkám, zástavám a nemovitostem. Získal mimořádná obchodní privilegia a možnost nakládat se svým majetkem způsobem, který byl pro židovského obyvatele tehdejší monarchie neobvyklý.
Jako člen rady starších a později představený Židovského města nebral své bohatství jen jako soukromou věc. V ghettu se tehdy žilo namačkaně. Domy stály těsně u sebe, ulice byly úzké, bláto a špína se v nich držely snadno a požár mohl během krátké chvíle zničit celé bloky.
Maisel nechal na vlastní náklady vydláždit hlavní ulice. To zní dnes jako drobná technická úprava. V 16. století to ale v takovém prostředí znamenalo zásadní změnu každodenního života. Po dlažbě se líp chodilo, lépe se vozilo zboží, ulice byly čistší a ghetto začalo vypadat jinak.
Peníze šly investoval i do lidí, kteří nebyli bohatí. Maisel podporoval řemeslníky, vědu, umění a půjčoval menší částky za výhodných podmínek.
Jednou z nejdůležitějších staveb byla Židovská radnice. Stála u Staronové synagogy, v samotném středu Židovského města. Vedle ní vznikla Vysoká synagoga. Sloužila hlavně židovským konšelům a soudu. Kdo tam vstupoval, nešel do prostoru pro celé ghetto, ale do místa spojeného se správou obce.
Maisel financoval také nemocnici. Vedle toho nechal postavit i klausy, tedy menší studijní a modlitební prostory. Právě s nimi se pojí jméno rabína Jehudy Löwa, Maharala, jedné z nejvýraznějších postav pražských židovských dějin.
Na konci života si Maisel postavil vlastní synagogu. Rudolf II. mu k tomu udělil privilegium. Stavba vznikla v letech 1590 až 1592. Plán vytvořil Juda Tzoref de Herz a stavbu provedl Josef Wahl. Na svou dobu šlo o neobvyklý trojlodní renesanční chrám, velký a honosný. Slavnostní otevření proběhlo o svátku Simchat Tóra v roce 1592.
Pro Židovské město to musela být velká událost. V přelidněném ghettu vznikla stavba, která nebyla jen praktickou modlitebnou. Byla viditelným dokladem toho, kam až se mohl jeden muž z obce dostat. Maisel ji vybavil cennými rituálními předměty.
Dnes vypadá Maiselova synagoga jinak než v jeho době. Po požáru ghetta v roce 1689 byla těžce poškozena, později se přestavovala a na přelomu 19. a 20. století dostala novogotickou podobu. Původní renesanční chrám se ztratil pod opravami a časem. Jméno zůstalo.
Sto tolarů pro Salvátora
V roce 1581 daroval sto tolarů na stavbu kostela U Salvátora. Byl to křesťanský kostel u hranice ghetta. Židovský mecenáš na něj přispěl v době, kdy se v Praze za Rudolfa II. na chvíli vytvořila zvláštní atmosféra. Nebyla to rovnost v moderním smyslu. Židé pořád žili s omezeními. Ale Maisel byl zdatný diplomat a věděl, kde je dobré investovat.
Maisel zemřel 13. března 1601. Neměl žádné děti. Za života získal od Rudolfa privilegium, že smí nakládat se svým majetkem. Bez přímých potomků mohlo po smrti vzniknout nebezpečí, že se po jeho penězích natáhne panovnická moc. A přesně to se stalo.
Rudolf II. krátce po jeho smrti nechal jeho jmění zabavit. Majetek byl obrovský. Uvádějí se částky kolem půl milionu zlatých. Závěť a odkazy, které měly směřovat do rodiny a obce, se dostaly do sporu s císařskou pokladnou.
Mordechaj Maisel je pohřben na Starém židovském hřbitově v Praze. Mezi hustě stojícími náhrobky má tumbu, která připomíná, že nešlo o běžného obyvatele ghetta. Jeho náhrobek patří k výrazným místům starého hřbitova. I po staletích ukazuje, jakou moc měl člověk, který byl vlastně osobní bankéř císaře.
Zdroje:
