Článek
Ve firmě jsem pracovala devět let. Začínala jsem jako asistentka, ale postupně jsem dostala větší klienty a nakonec i vedení malého týmu.
Když jsem odcházela na mateřskou, šéf mi řekl, že se nemusím bát.
„Tvoje místo na tebe počká,“ slíbil.
Neměla jsem důvod mu nevěřit.
Můj stůl už patřil někomu jinému
Po třech letech jsem se vracela ráda. Se šéfem jsme se předem domluvili, že první měsíc budu pracovat čtyři dny v týdnu a potom přejdu zpět na plný úvazek.
Když jsem ráno přišla do kanceláře, u mého původního stolu seděl Tomáš.
Nastoupil rok po mém odchodu. Byl o sedm let mladší a během mé nepřítomnosti převzal většinu klientů, které jsem dříve vedla já.
Moje osobní věci byly v krabici ve skladu. Pro mě připravili místo v zadní části kanceláře vedle kopírky.
Šéf mi vysvětlil, že firma se za tři roky změnila a že se nejdřív musím znovu zapracovat.
Dostala jsem tabulky, kontrolu podkladů a odpovídání na běžné e-maily.
Práci, kterou jsem dělala před odchodem, měl Tomáš.
Pracovali dál podle mého systému
Během prvních dnů jsem zjistila, že oddělení pořád používá tabulky a postupy, které jsem před mateřskou vytvořila.
Stejné byly i vzory nabídek, smluv a e-mailů. Jen moje jméno z dokumentů zmizelo.
Tomáš se mě začal ptát, proč jsou některé zakázky nastavené určitým způsobem. U složitějších klientů nevěděl, co jim bylo slíbeno a kde hledat starší dohody.
Ze začátku jsem mu odpovídala.
Nechtěla jsem hned po návratu působit jako někdo, kdo odmítá spolupracovat. Doufala jsem, že až šéf uvidí, že práci stále zvládám, moje původní pozice se začne řešit.
Po týdnu si mě zavolal do kanceláře.
Tomáš měl připravit nabídku pro našeho největšího klienta. Šlo o složitější zakázku a nevěděl, jak spočítat cenu ani nastavit termíny.
„Potřebuju, abys ho tím provedla. Ty toho klienta znáš nejlépe,“ řekl šéf.
Zeptala jsem se, jestli klienta znovu převezmu.
„Ne. Tomáš ho vede. Ty mu jen pomůžeš.“
Měla jsem zaučit svého nástupce
Šéf chtěl, abych s Tomášem strávila několik odpolední. Měla jsem mu vysvětlit cenotvorbu, projít staré smlouvy a připravit s ním celou nabídku.
Tomáš by ji potom odeslal pod svým jménem.
Řekla jsem šéfovi, že to není běžná pomoc kolegovi. Chtěl po mně, abych dělala práci vedoucí zaměstnankyně, přestože mi dal pomocnou pozici.
„Tomáš tu byl poslední tři roky,“ odpověděl. „Ty jsi tu nebyla.“
Tři roky jsem byla doma s dítětem. Za tu dobu jsem ale nezapomněla práci, kterou jsem předtím dělala devět let.
Šéf ještě dodal, že bych měla ocenit, že mi firma umožnila postupný návrat.
V tu chvíli mi došlo, že na žádné vrácení původního místa nečeká. Chtěl moje zkušenosti, ale nechtěl mi za ně vrátit funkci ani plat.
Tomášovi jsem předala složku s dokumenty, ke kterým měl jako vedoucí přístup.
Další školení jsem odmítla.
Začala jsem hledat jinou práci
Šéf mi řekl, že nejsem týmový hráč.
Odpověděla jsem mu, že ráda budu dělat práci odpovídající své současné pozici. Pokud mám školit vedoucího oddělení a připravovat jeho nabídky, měla bych mít také odpovídající pracovní zařazení.
Nic se nezměnilo.
Tomáš nabídku několikrát opravoval a klient se začal ptát na věci, které jsem dříve řešila já. Šéf po mně chtěl, abych mu pomáhala alespoň neoficiálně.
Odmítla jsem.
Místo toho jsem začala hledat novou práci. Trvalo to skoro dva měsíce, ale našla jsem firmu, která mi nabídla podobnou pozici, jakou jsem měla před mateřskou.
Když jsem podala výpověď, šéf se divil.
Řekl, že se mnou do budoucna počítal a že jsem měla být trochu trpělivější.
Během výpovědní doby po mně chtěl, abych Tomášovi sepsala kompletní postupy ke všem důležitým klientům.
Připomněla jsem mu, že podle něj se po třech letech musím nejdřív znovu zapracovat.
Nakonec jsem mu předala běžné pracovní podklady. Nic víc.
Ve firmě pak tvrdili, že jsem po mateřské čekala, že dostanu všechno automaticky zpět.
Já nic automaticky nečekala.
Jen jsem nechtěla znovu dokazovat, že umím práci, kterou po mně současně chtěli naučit člověka, jenž seděl na mém místě.
