Článek
Do firmy jsem nastoupila krátce po třicítce. Začínala jsem na objednávkách a postupně jsem převzala reklamace, fakturaci i několik větších zákazníků. Nebyla jsem vedoucí, ale když někdo nevěděl, jak něco vyřešit, většinou skončil u mého stolu.
Plat jsem měla čtyřicet tisíc hrubého. Nezdál se mi vysoký, ale práce byla deset minut od domu, kolektiv jsem znala a několikrát jsem si říkala, že pohodlí má také svou cenu.
O přidání jsem žádala naposledy na jaře. Šéf mi tehdy řekl, že firma má slabší rok a že se k tomu vrátíme po prázdninách.
Nová kolegyně seděla vedle mě
V červnu nastoupila Petra. Bylo jí osmadvacet a měla převzít část objednávek a komunikaci se zákazníky.
První týdny seděla vedle mě. Ukazovala jsem jí program, vysvětlovala, kterým zákazníkům stačí napsat a kterým je lepší rovnou zavolat. Dostala ode mě i vlastní poznámky, které jsem si za roky vytvořila.
Petra byla šikovná. Neměla jsem s ní žádný problém. Naopak jsem byla ráda, že budu mít méně práce.
Jednou se mě při obědě zeptala, jestli je ve firmě běžné dostávat po zkušební době přidáno.
Řekla jsem jí, že nevím. Já na větší zvýšení čekala už několik let.
Pak jsme se bavily o něčem jiném.
Šéf poslal špatnou přílohu
Začátkem srpna mi šéf poslal e-mail s podklady k cenám pro jednoho zákazníka. V příloze měl být nový ceník.
Místo něj tam byla excelová tabulka s názvem Mzdy_srpen.
Otevřela jsem ji dřív, než jsem si všimla názvu.
Byla tam jména zaměstnanců, jejich pozice a částky. Svoje jméno jsem našla skoro okamžitě.
40 000.
O několik řádků níž byla Petra.
52 000.
Tabulku jsem zavřela. Ještě chvíli jsem seděla před monitorem a přemýšlela, jestli jsem něco nepochopila špatně.
Pak přišel další e-mail.
„Prosím předchozí přílohu ignorujte, omylem jsem poslal interní dokument.“
Ignorovat už ale nebylo co.
Za čtyřicet bychom dnes nikoho nesehnali
Druhý den jsem šla za šéfem.
Neptala jsem se na Petru. Řekla jsem mu jen, že jsem tabulku viděla a chci vědět, proč po patnácti letech beru výrazně méně než člověk, kterého zaučuji.
Nejdřív mi vysvětloval, že mzdy jsou individuální a že bych je neměla porovnávat.
Pak řekl větu, kterou si pamatuji dodnes.
„Musíte pochopit, že za čtyřicet bychom dnes kvalitního člověka nesehnali.“
Chvíli jsem čekala, jestli mu dojde, co právě řekl.
„Ale mě za čtyřicet máte,“ odpověděla jsem.
Řekl, že to tak nemyslel. Na zvýšení o dvanáct tisíc prý firma nemá rozpočet. Nabídl mi tři tisíce od příštího měsíce.
Tentokrát jsem mu nepoděkovala.
Inzerát mě pobavil nejvíc
Ještě ten večer jsem si aktualizovala životopis. Po patnácti letech jsem vůbec netušila, kolik se za moji práci platí jinde.
Během měsíce jsem absolvovala tři pohovory. Nakonec jsem přijala nabídku za padesát tisíc korun hrubého s možností práce dva dny z domova.
Když jsem podala výpověď, šéf se mě zeptal, jestli se opravdu vyplatí odcházet kvůli penězům.
O dva týdny později jsem na pracovním portálu viděla inzerát na svou pozici.
Nabízená mzda byla 48 až 55 tisíc korun.
Poslala jsem odkaz bývalé kolegyni a pak jsem ho zavřela. Firma nakonec peníze našla.
Jen je nechtěla dát člověku, kterého už měla.
