Článek
Představte si, že celé roky někomu vysvětlujete své rozhodnutí, a potom je uvidíte napsané přesně obráceně. Velkým písmem, vedle vlastní fotografie, připravené pro stovky cizích očí. Právě tak našla paní Marta svou vzpomínku na výstavním panelu v kulturním centru. České znění bylo správné. V anglickém však zůstala v malém městě kvůli příteli, přestože ve skutečnosti dala přednost práci před odjezdem za ním. Její dcera Hana si chyby všimla při zavěšování fotografií. Zavolala překladatelce a požádala ji, aby přišla. Simona seděla o dvě ulice dál nad přehledem plateb. Telefonát ji obtěžoval především tím, že odkládal vystavení konečné faktury. Netušila ještě, že z celé zakázky už mnoho účtovat nebude.
Její agentura zabírala dvě místnosti nad papírnictvím. Většinu práce obstarávala sama s kolegyní Klárou a několika externími překladateli. Klára vyřizovala objednávky, připravovala podklady a hlídala termíny. Simona překládala do angličtiny, sháněla zákazníky a rozhodovala, které zakázky si ještě mohou dovolit odmítnout. Dlouho mezi nimi platilo, že Klára může zapomenout koupit kávu a Simona může přijít pozdě na poradu, ale odevzdaný text musí být přečtený celý.
Na podzim jim odešel zákazník, který každý měsíc objednával katalogy. Přestěhoval část obchodu jinam a poslal zdvořilé poděkování za dosavadní spolupráci. V příloze nebyla další objednávka. Simona několik dní nechávala jeho zprávu označenou jako nepřečtenou, jako by ještě mohla znamenat něco jiného. Kláře řekla, že podobná výpadková období už zažily.
Potom přišla Hana s výstavou.
Připravovala pro kulturní centrum portréty místních žen. Fotografie, osobní výpovědi, několik předmětů ve vitrínách. Část návštěvníků měla přijet ze zahraničního partnerského města, a proto potřebovala české texty doplnit anglickými. Přinesla ukázku na kancelářském papíru. Byla to vzpomínka její matky, která si v mládí vybrala práci v místní továrně místo odjezdu za tehdejším přítelem. Hana nechtěla, aby se z vyprávění staly uhlazené životopisy. Záleželo jí i na rozporech, odbočkách a větách, v nichž se ženy opravovaly.
Simona jí vysvětlila, že mohou použít překladový nástroj jako první podklad, ale konečné znění projde osobní jazykovou a významovou kontrolou. Hana souhlasila právě s touto podmínkou. V objednávce ji potom zopakovala. Simona při potvrzení neváhala; šlo o práci, kterou uměla a kterou už mnohokrát dělala.
Cena byla čtyřicet osm tisíc korun. Polovina předem. Po přijetí zálohy se Simona poprvé za několik týdnů přestala bát příchodu dalšího pondělí. Klára už měla předvybrané levnější kanceláře, ale Simona ji požádala, ať prohlídky zatím odloží. Výstava jim zaplní mezeru. Mezitím se jistě ozve někdo další.
Zpočátku pracovala poctivě. U prvních dvou výpovědí porovnávala každou větu s českým originálem, škrtala zbytečně slavnostní obraty a vracela ženám jejich obyčejný způsob řeči. Jenže během stejného týdne přijala několik drobných zakázek s rychlým termínem. Dohromady jí zabraly večery vyhrazené na výstavu. O víkendu seděla v kanceláři s vychladlým čajem a přesvědčovala se, že další panel už bude snazší.
Nebyl. Podklady obsahovaly opravy a vsuvky, které Hana doplňovala po schválení jednotlivými ženami. Klára se nabídla, že změny alespoň porovná a označí. Simona odmítla; potřebovala ji na objednávkách a na telefonování zákazníkům s nezaplacenými fakturami. Hlavně však nechtěla, aby kolegyně viděla, kolik textů dosud čeká na první pořádné přečtení.
Ve středu přeskočila jeden odstavec.
Anglické věty působily hladce a nic v nich na první pohled nedrhlo. Simona opravila jméno firmy, sjednotila uvozovky a přešla dál. Večer měla hotových šest textů místo čtyř. Získané dvě hodiny jí připadaly jako důkaz, že pouze pracuje účelněji. Druhý den stejným způsobem prošla další výpověď. Tentokrát si už český originál vedle překladu vůbec neotevřela.
Ještě ve čtvrtek napsala externí překladatelce, zda by jí část textů nepomohla projít. Odpověď přišla za hodinu: mohla začít večer, potřebovala podklady a potvrdit odměnu. Simona částku odečetla od očekávaného doplatku a vyšlo jí méně, než potřebovala na nejbližší platby. Odpověděla, že už pomoc vyřešila jinak. Kolegyni v sousední místnosti o tom neřekla.
Klára se před odesláním první části zeptala, zda může do průvodního e-mailu napsat, že texty prošly závěrečnou kontrolou. Simona přikývla od monitoru. Když kolegyně odešla na oběd, chvíli sledovala prázdnou židli naproti. Na obrazovce ještě měla otevřenou nabídku výpomoci. Zavřela ji a vrátila se k rozpracovanému panelu.
Do konce týdne odevzdala všech osmnáct výpovědí. U některých opravila pouze začátky, u jiných zkontrolovala čísla a vlastní jména. Poslední dvě přečetla jen anglicky. Jazyk zněl sebejistě a upraveně, což ji uklidňovalo. Když Hana poděkovala za dodržení termínu, Simona jí nabídla ještě bezplatnou kontrolu krátké pozvánky. Klára ocenila, že na zákaznici myslí i nad rámec zakázky. Simona se usmála a převedla řeč na rozpracované objednávky.
V pondělí ráno jí Hana poslala fotografii prvního vytištěného panelu. Pod textem stála vitrína s pracovní zástěrou. Všechno vypadalo důstojně a hotově. Simona snímek ukázala Kláře. Měly radost, že jejich práce bude vidět také jinde než v příloze e-mailu. Odpoledne objednala Simona nové vizitky; na starých už byl neplatný telefon a odkládala je od léta.
Ve čtvrtek přišel telefonát kvůli větě paní Marty.
Hana na ni čekala přímo u panelu. Marta seděla na skládací židli, kabát měla stále na sobě a držela kelímek s nedopitou kávou. Nezlobila se hlasitě. Požádala dceru, aby Simoně přečetla český odstavec. Jeho poslední věta zněla: „Nezůstala jsem kvůli němu, ale kvůli práci.“ Anglické znění naopak říkalo, že zůstala kvůli příteli a práci si tam našla také. Z jejího rozhodnutí stát na vlastních nohou se stalo rozhodnutí podřízené vztahu. Simona při pohledu na oba texty okamžitě poznala chybu. Vzpomínka patřila k těm, které jen zběžně prošla.
Začala vysvětlovat, že podobná souvětí někdy vyžadují úpravu. Potom uviděla Hanin výraz a zarazila se. Vytáhla notebook a navrhla nový odstavec. Hana jej přečetla, porovnala s českým a přikývla. Simona nabídla, že zaplatí přetisk panelu. Už chtěla řešit, kam má tiskárna poslat opravený soubor a zda se stihne výměna před pátečním večerem.
Hana ji však nenechala odejít.
Požádala ji, aby se spolu podívaly také na sousední panel. Dosud překladatelce důvěřovala, teď potřebovala vědět, zda může výstavu otevřít. Simona navrhla, že zbývající texty projde v kanceláři. Hana přisunula ke stolku židli a řekla, že bude číst české znění nahlas. Marta odložila kelímek. V místnosti za nimi někdo zkoušel světla a jejich tváře se na okamžik ocitly ve tmě.
Ve třetí výpovědi chybělo, že žena nastoupila do zaměstnání až po odchodu dětí z domova. V angličtině tak vypadalo, že stejnou práci dělala po celou dobu, o níž vyprávěla. U dalšího textu se váhavé rozhodování změnilo v jasný plán. Jedna rodinná přezdívka byla přeložena jako obyčejná vlastnost. Žádná z těch chyb nevypadala tak nápadně jako obrácený důvod paní Marty. Společně však ukazovaly něco horšího než jediný nepovedený odstavec.
Hana se zeptala, kdo dělal slíbenou kontrolu. Simona odpověděla, že ona. Tentokrát už nedokázala přidat nic dalšího. Před sebou měla otevřený text, v němž si pamatovala vlastní opravu pomlčky. Na zbytek odstavce žádnou vzpomínku neměla, protože jej nečetla.
Nakonec přiznala, jak odevzdání proběhlo.
Hana vstala a začala obcházet místnost. U každého panelu se zastavila, jako by přepočítávala něco, co už jednou zaplatila. Potom požádala technika o zakrytí anglických částí. Simona nabídla, že do rána všechno znovu projde. Hana odmítla. Výstava se otevře pouze česky, zahraniční hosté dostanou omluvu a anglické texty převezme jiný překladatel. Simona už neprotestovala. Dívala se, jak technik zvedá první pruh papíru k panelu.
Než odešla, Marta ji požádala o vytištění správného anglického odstavce pro vnučku, která žila v cizině. Nechtěla další nabídku zdarma ani ujištění, že obvykle odvádějí dobrou práci. Chtěla ten jeden odstavec. Simona jej poslala Haně k odsouhlasení ještě z chodby a slíbila, že schválený výtisk druhý den přinese. Venku zjistila, že drží notebook pod paží bez zavřené brašny. Celou cestu do kanceláře si představovala, jak začne rozhovor s Klárou.
Kolegyně právě připravovala konečnou fakturu. Simona ji zastavila a všechno jí řekla. Klára otevřela odeslaný e-mail, v němž sama potvrzovala provedenou kontrolu. Dlouho se na něj dívala. Potom se zeptala, proč jí Simona nedala alespoň přečíst české a anglické texty vedle sebe. Nebyla překladatelka, ale mohla upozornit na chybějící věty. Simona začala mluvit o penězích a o tom, že chtěla udržet obě místa. Klára ji přerušila: na rozhodnutí, jaké riziko kvůli své práci přijmou, se jí nikdo nezeptal.
V pátek Simona donesla do centra slíbený výtisk. Hana zkontrolovala schválenou verzi a odložila ji pro matku do obálky. Přes místnost přenášeli květiny na večerní zahájení. Simona se nezdržela. Pozvánku měla stále v telefonu, ale večer zůstala doma.
Během dalších dnů se domluvilo finanční vypořádání. Centrum zaplatilo jen za malou část použitelných textů. Ze zálohy Simona vrátila zbytek a uhradila také zbytečný tisk. Nešlo už jen o doplatek, s nímž počítala. Musela sáhnout do osobních úspor a nabídnout k prodeji vybavení druhé místnosti. Nové vizitky dorazily v krabici, kterou nechala neotevřenou pod stolem.
Další větší objednávka nepřišla. Simona si s Klárou sedla nad skutečné příjmy a oznámila jí, že její místo musí zrušit. Prošly termíny, rozpracované zakázky a peníze, které zbývaly vyplatit. Klára si začala hledat práci jinde. Do konce zůstala věcná a zákazníkům nic nevysvětlovala za Simonu. Když někdo zavolal kvůli výstavě, přepojila ho do vedlejší místnosti.
O několik týdnů později, poslední pátek svého působení v agentuře, odnesla z parapetu vlastní květinu. Simona jí chtěla říct, že bez té zakázky by se do stejné situace možná dostaly také. Ta věta jí už stála na jazyku, připravená zmírnit to, co mezi nimi zůstalo. Nakonec ji nevyslovila. Zaplatila Kláře, co jí náleželo, převzala klíče a nechala ji odejít bez dalšího vysvětlování.
Agentura dál existovala, ale druhá židle zůstala prázdná. Simona přišla o zakázku, o rezervu i o kolegyni, jejíž práci chtěla podle vlastních slov zachránit. Nedokázala změnit, že Hana musela zakrýt hotové panely a Marta znovu obhajovat význam své vzpomínky. Nejhorší bylo, že věděla, kdy se tomu ještě dalo zabránit. Nemusela tehdy pracovat rychleji ani umět lépe anglicky. Stačilo nepotvrdit kontrolu textu, který nepřečetla.
