Článek
Ve svém řadovém domku bydlím sama šestým rokem.
Po smrti manžela jsem zvažovala, jestli ho neprodám. Nakonec jsem zůstala. Dům není velký a většinu místností stejně přes zimu téměř nepoužívám.
Nikdy jsem neměla pocit, že bych topila nějak přehnaně.
Syn Radek měl jiný názor.
Jednou v prosinci se zastavil na kávu a všiml si starého otočného termostatu v předsíni.
„Tohle ještě opravdu používáš?“
„Pořád funguje.“
„To není totéž jako fungovat dobře.“
Vysvětloval mi, že moderní termostat dokáže topení automaticky stáhnout v noci nebo ve chvíli, kdy nejsem doma. Navíc bych si mohla všechno nastavit z telefonu.
Přišlo mi to zbytečné.
Radkovi ne.
Pod vánočním stromkem jsem našla krabici s chytrým termostatem.
Hned druhý den ho přijel namontovat.
Do mého telefonu stáhl aplikaci, založil účet a asi dvacet minut mi vysvětloval, kam mám klepnout.
„Tady teplotu zvedneš, tady ji stáhneš a tady nastavíš úsporný režim.“
„A až zapomenu heslo?“
„Tak zavoláš mně. Já tam mám přístup taky.“
Tehdy jsem byla ráda.
Aspoň něco nebudu muset řešit sama.
Každé odpoledne bylo dvacet
První týdny jsem termostat všem chválila.
Večer se teplota automaticky snížila. Hodinu před vstáváním se dům začal zase vytápět. Když jsem odjížděla na celé dopoledne, jedním tlačítkem jsem zapnula úsporný režim.
Dokonce mě začalo bavit sledovat graf spotřeby.
Radek byl spokojený.
„Uvidíš na vyúčtování.“
Koncem ledna mi ale začala být odpoledne doma zima.
Jednou jsem šla kolem termostatu a všimla si čísla.
20,0.
Ráno jsem přitom nastavila 22,5.
Napadlo mě, že jsem omylem zapnula nějaký program. Teplotu jsem zvedla a pokračovala v úklidu.
Asi za hodinu jsem šla kolem znovu.
20,0.
Druhý den se to opakovalo.
Tentokrát jsem si záměrně vyfotila displej poté, co jsem nastavila 22,5 stupně.
Ve dvě odpoledne tam bylo opět dvacet.
Začínala jsem mít podezření, že je termostat porouchaný.
Zavolala jsem Radkovi.
„Asi budeme muset reklamovat ten tvůj dárek.“
„Proč?“
Vysvětlila jsem mu, co dělá.
Chvíli mlčel.
„On není rozbitý.“
„Tak proč mě neposlouchá?“
„Protože to občas upravuju já.“
Seděl v kanceláři a rozhodoval o mém obýváku
Nejdřív jsem jeho odpověď nepochopila.
Radek mi vysvětlil, že má aplikaci otevřenou i ve svém telefonu. Když vidí, že jsem přes den nastavila dvaadvacet nebo dvaadvacet a půl stupně, sníží mi to na dvacet.
„Proč?“
„Protože zbytečně přetápíš.“
„Mně je při dvaceti zima.“
„Tak si vezmi svetr.“
Podívala jsem se na sebe.
Svetr už jsem měla.
„Radku, ty mi během práce kontroluješ, kolik mám doma stupňů?“
„Nekontroluju. Občas se podívám.“
Pro mě v tom nebyl velký rozdíl.
Připomněl mi, že jsem si minulou zimu několikrát stěžovala na vysoké zálohy za plyn.
To byla pravda.
Právě proto mi termostat koupil.
Jen jsem si při rozbalování dárku nevšimla, že součástí balení je také syn, který bude rozhodovat, kdy ho používám správně.
„Když mi bude zima, zvýším si to,“ řekla jsem.
„Klidně.“
„A ty mi to zase snížíš.“
„Jenom když tam budeš mít nesmysl.“
To slovo mě naštvalo víc než samotná teplota.
„A kdo rozhoduje, co je u mě doma nesmysl?“
Radek chvíli mlčel.
Pak řekl, že z toho dělám zbytečný problém.
Začala jsem si změny zapisovat
Další dva dny jsem termostat nechala být.
Místo toho jsem si zapisovala časy.
V 8:30 jsem nastavila 22,5.
V 10:10 bylo 21.
V 13:45 přesně 20.
Večer jsem teplotu znovu zvedla a tentokrát zůstala.
Třetí den jsem aplikaci otevřela podrobněji.
Našla jsem historii.
Byly v ní vidět změny teploty i čas, kdy k nim došlo.
U některých bylo moje jméno.
U jiných Radkovo.
Za posledních deset dní změnil nastavení jedenáctkrát.
Jednou v 9:17 ráno.
Jednou v 11:43.
Jednou krátce po druhé hodině odpoledne.
V tu dobu seděl třicet kilometrů ode mě ve své kanceláři.
Najednou mi to připadalo absurdní.
Můj syn pracoval, vyřizoval telefony a mezi tím se podíval, kolik stupňů má jeho šestašedesátiletá matka v obýváku.
Zavolala jsem mu.
„Zítra přijeď, prosím.“
„Co je?“
„Potřebuju pomoct s termostatem.“
Zasmál se.
„Vidíš. Říkal jsem, že ta technika není úplně pro tebe.“
Neopravila jsem ho.
Termostat jsem si nechala
Druhý den přijel po práci.
Položila jsem telefon na stůl.
„Ukaž mi, jak změním heslo.“
Radek se přestal usmívat.
„Proč?“
„Protože chci, aby ten termostat ovládal jen člověk, který tady bydlí.“
„Mami, já ti jen pomáhám šetřit.“
„Tak mi poraď.“
„Vždyť ti radím.“
„Ne. Ty mi to rovnou nastavíš.“
Vysvětlila jsem mu, že termostat vracet nechci.
Líbí se mi.
Když odcházím na několik hodin pryč, topení stahuji. V noci také. A díky přehledu spotřeby jsem zjistila, že v pokoji pro hosty opravdu topím zbytečně.
Jen jedna funkce mi vadila.
Syn.
Radek se nakonec zasmál.
„Dobře. Tak mě smažeme.“
„Úplně nemusíme.“
Dohodli jsme se, že mu zůstane možnost vidět případné chybové hlášení kotle. Teplotu už měnit nemohl.
Heslo jsem zadala sama.
Radek mě při tom upozornil, že jsem použila příliš jednoduché.
Změnila jsem ho ještě jednou, aby byl spokojený.
Tentokrát jsem mu ho neřekla.
Vyúčtování ho zajímalo víc než moje teplota
Na jaře mi přišlo vyúčtování.
Spotřeba skutečně klesla.
Nebyla to žádná polovina, ale rozdíl byl dost velký na to, abych Radkovi napsala.
„Ten termostat fakt funguje.“
Za chvíli volal.
„Já ti to říkal. Kolik teď vlastně držíš přes den?“
Podívala jsem se na displej.
22,5.
„Akorát.“
„Kolik je akorát?“
„Tolik, abych nepotřebovala svetr.“
Radek se zasmál.
„Tak to radši nechci vědět.“
Od té doby se už neptal.
Termostat používám pořád. Když svítí slunce do oken, někdy mám nastaveno jen jednadvacet. Když přijdu promrzlá z venku, klidně si na chvíli přidám.
Radek už to v telefonu nevidí.
A já jsem zjistila, že právě to je na chytrém termostatu moje nejoblíbenější funkce.
