Článek
Závist leží nad pravým břehem Vltavy u Zbraslavi, na vrchu Hradiště a v okolí dnešní Lhoty u Dolních Břežan. Kopec vystupuje asi dvě stě metrů nad řeku. Na západě padá k vltavskému kaňonu, na severovýchodě do Břežanského údolí a z jihu ho obtéká Lhotecký potok. To nebylo místo vybrané náhodou.
Kdo držel Závist, měl přehled o řece, cestách a krajině kolem soutoku Vltavy s Berounkou. Kopec se dal opevnit a zároveň nebyl odříznutý od světa. Přes Vltavu a okolní údolí byl pravidelný pohyb lidí, zboží i zpráv.
Lidé tu nebyli jen v době Keltů. Archeologické stopy sahají do pozdní doby kamenné, do doby bronzové i do starší doby železné. V mladší a pozdní době bronzové tu stálo rozsáhlé hradiště. Opevněný byl i protější kopec Šance na straně Točné.
První keltští osadníci v širším smyslu se ve vrcholové partii usadili v první polovině 6. století př. Kr. Nejdřív opevnili asi 27 hektarů. Pak přibývaly další linie, příkopy, palisády a valy. Před polovinou 5. století př. Kr. už tu vznikla kamenná hradba s vnitřní dřevěnou konstrukcí. Bylo to centrum, které nemělo v tehdejších Čechách obdoby.
Svatyně na akropoli
Nejvíc se zkoumala akropole na temeni Hradiště. Právě tam se našly stopy staveb, které archeologové označují jako svatyně. Nešlo jen o pár kůlových jamek v zemi. Na ploše akropole byl postupně budován systém kamenných konstrukcí a úprav, který vyrovnával nepravidelný terén.
V jedné fázi vznikl posvátný okrsek o rozměrech asi 80 krát 90 metrů, později vyvýšená pravoúhlá terasa o rozměrech zhruba 105 krát 80 metrů. Kamenný sokl jedné ze staveb byl vysoký více než čtyři metry. V sakrálním okrsku stály stavby, které podle odborníků připomínaly svatyně.
Jedna z nejvýraznějších staveb měla podobu kamenného podia o půdorysu 27 krát 11 metrů. Další, trojboká stavba, měla rozměry přibližně 9 krát 10 krát 11 metrů. Areál měl podle archeologů vazby na středomořské, konkrétně etruské chrámové okrsky, označované pojmem temenos.
Pak první mocenské centrum na přelomu 5. a 4. století př. Kr. náhle skončilo a místo bylo opuštěno. Závist ale nezmizela navždy.
Druhý vzestup
Nový rozkvět přišel kolem poloviny 2. století př. Kr. Na troskách staršího hradiště začalo vznikat oppidum. To slovo se používá pro velká opevněná sídla pozdní doby železné. Nebyla to města v římském smyslu, ale v keltském světě plnila podobnou roli: soustředila moc, řemesla, obchod a správu.
Závist se postupně rozrostla. Centrální část měla nejdřív kolem 35 hektarů. Pak se do opevnění zahrnulo jihozápadní podhradí nad řekou a další sídelní čtvrti. Celková plocha dosáhla 118 hektarů. Pokud se počítají i přilehlé části, předhradí a podhradí, některé odborné přehledy mluví téměř o 200 hektarech. Rozsah byl obrovský.
Uvnitř nebyl jeden souvislý shluk domů jako dnešní město. Zástavbu tvořily dvorce s obytnými domy a hospodářskými stavbami. Byly tam dílny, sýpky, stáje, cesty a studny. Na předhradí se našla i budova označovaná jako výrobna mincí.
Hlavní brána D procházela několika stavebními fázemi. V jejím okolí se nejspíš soustředil běžný provoz. Obchod, řemesla, pohyb lidí, zvířat a vozů. Archeologové tam našli stopy opakovaných přestaveb od starší doby železné až do pozdního laténu.
Devět kilometrů opevnění
Opevnění Závisti nebyla jedna hradba kolem kopce. Systém valů, příkopů, palisád a bran se během staletí měnil. Část příkopů byla vylámaná do skály. Některé brány byly klešťovité, s průchodem svíraným bočními zdmi. Celková délka opevnění dosahovala podle krajských podkladů asi devíti kilometrů. To znamenalo obrovskou spotřebu dřeva, kamene, hlíny a práce.
Na kopci museli být tesaři, kováři, hrnčíři, obchodníci, lidé, kteří stavěli hradby, hlídali brány, obdělávali okolní půdu a nosili vodu. Byly tu kontakty se západní Evropou, Itálií i Řeckem. Závist nebyla konec světa v lesích nad Vltavou. Byla součástí širší keltské Evropy.
Ve druhé polovině 1. století př. Kr. začala oppida v Čechách zanikat. Ne všude stejně a ne nutně v jeden okamžik. Výzkum pořád řeší, jakou roli hrály války, příchod germánských skupin, vnitřní změny společnosti nebo rozhodnutí opustit nákladné pevnosti. Na Závisti jsou ale stopy násilí a požáru.
Nálezy podle odborných přehledů dokumentují ničivý požár a útok. Rozvoj oppida se zastavil někdy v letech 90–85 př. Kr. a plocha sídla se zmenšila asi na 63 hektarů. Požárem zničená hlavní brána byla obnovena už jen ve zjednodušené podobě.
Pak přišla další destrukce. Po dalším napadení už hlavní brána D obnovena nebyla. Vstup byl zatarasen a ke vstupu do oppida se začaly používat jiné brány. Tím se změnil celý infrastrukturní systém lokality.
Systematický archeologický výzkum začal v roce 1963 a trval do roku 1990. Po výzkumu zůstaly některé konstrukce odkryté. Jenže odkrytá archeologie trpí. Déšť, mráz, kořeny, lidé a čas ničí kamenné základy rychleji, než když leží pod zemí. Proto byla velká část naleziště na začátku 21. století znovu zasypána.
Na první pohled to působí zvláštně. Největší keltské oppidum v Čechách a člověk na místě často vidí hlavně terénní vlny a les.
Zdroje:
