Článek
Stačí jeden špatný krok. Písek pod nohama povolí, svah se rozjede a drobné tělo sjede o kus níž. Mravenec se otočí, zabere nohama a snaží se dostat zpátky nahoru. Jenže stěna trychtýře nedrží. Čím víc se hýbe, tím víc se mu půda sype pod nohama. Dole čeká larva mravkolva.
Není skoro vidět. Je zahrabaná v písku a ven jí trčí hlavně silná zahnutá kusadla. Když se kořist dostane až na dno, larva vyrazí a sevře ji. Když se mravenec drží výš a pořád má šanci uniknout, začne po něm ze dna házet písek.
Zrnka narážejí do těla, berou nohám oporu a spouštějí další sesuv. Mravenec se snaží šplhat nahoru, ale celá past pracuje proti němu. Stěna se drolí, písek ujíždí a dole čekají čelisti.
Když ho larva chytí, kusadly do kořisti vpraví trávicí šťávy a potom nasává tekutý obsah. Z mravence zůstane vysátý obal. Ten pak larva vyhodí z pasti ven, opraví sesypané stěny a znovu se zahrabe. Zvenku je zase vidět jen malý důlek.
Malý kráter smrti
Mravkolev není lev. Není velký, hlučný ani nebezpečný pro člověka. Většinu života je to drobný tvor, který se schovává u země a čeká v suchém písku. Právě larva je na něm nejzajímavější.
Pohybuje pozpátku, opisuje kruhy a hlavou s kusadly vyhazuje zrnka ven. Postupně vzniká nálevkovitý důlek. Nahoře širší, dole úzký. Stěny nejsou pevné. A právě v tom je trik.
Kdyby byly pevné, kořist by po nich mohla vylézt. Mravkolev potřebuje opak. Potřebuje svah, který se při útěku začne rozpadat.
Mravenec se dostane na okraj, písek povolí a on sklouzne níž. Ještě není ztracený. Zkusí se otočit, najít pevnější oporu a vyšplhat nahoru. Jenže svah je příliš prudký a zrnka se pod nohama hýbou.
Každý pokus o útěk může zhoršit jeho polohu. Když zabere, utrhne si pod nohama další materiál. Když změní směr, strhne další malou lavinu. Larva dole přitom vnímá pohyb v písku. Otřesy a sesuvy jí prozradí, že se v trychtýři něco děje. Písek je pro ni zároveň úkryt, podlaha, čidlo i zbraň.
Tohle je na mravkolvovi jedna z nejpodivnějších věcí. Larva jen pasivně nečeká, až k ní kořist sklouzne. Když se mravenec drží na svahu, začne ze dna vyhazovat písek.
Není to náhodné hrabání. Spršky zrnek míří ke kořisti a narušují jí oporu. Mravenec dostává zásahy, svah pod ním se drolí a další písek se sesouvá dolů. V lidském měřítku by to vypadalo jako pád do sypkého kráteru, ze kterého se snažíte vyšplhat ven. Pod rukama vám ujíždí stěna a někdo ze dna po vás hází další materiál, aby vás srazil dolů.
Larva mravkolva má zavalité tělo, krátké nohy a velká srpovitá kusadla. V otevřeném prostoru by nepůsobila jako schopný lovec. Ve vlastní pasti ale rychlé nohy nepotřebuje.
Když kořist sevře, drží ji pevně a zároveň do ní vpraví trávicí šťávy, které pomáhají rozložit její vnitřek. Larva potom nasává tekutý obsah těla. Mravenec nebo jiný drobný hmyz není rozkousaný na kousky. Je vysátý.
Prázdnější obal pak musí z pasti pryč. Larva ho vyhodí ven, aby jí nepřekážel. Potom opraví důlek, znovu upraví stěny a zahrabe se na dno.
Mravkolev si nemůže postavit past kdekoliv. Potřebuje suchý, sypký materiál. Když je podklad mokrý, zrnka drží pohromadě a stěny se nechovají správně. Když je materiál příliš hrubý, stavba se komplikuje. Když na místo často prší, past se ničí a larva ji musí opravovat.
Myrmeleon_formicaria_2
Proto se trychtýře objevují na chráněných suchých místech. Pod převisem, u stěny, pod kořeny, v jemném písku na okraji cest nebo na teplých písčitých plochách. Důležité je, aby tam bylo sucho a zároveň kolem procházel drobný hmyz.
Na dobrém místě může být jedna jamka vedle druhé. Písek pak vypadá jako malá krajina po dopadu meteoritů. Desítky drobných kráterů, každý několik centimetrů široký. A na dně každého z nich může být zahrabaná larva.
Velikost pasti závisí na velikosti larvy i na podmínkách. Menší larva má menší trychtýř, větší larva větší. Princip zůstává pořád stejný. Kořist musí ztratit pevnou půdu pod nohama.
Nechytá jen mravence
Jméno mravkolev svádí k představě, že jeho obětí jsou jen mravenci. Ti opravdu patří mezi typickou kořist. Běhají po zemi, často procházejí suchými místy a snadno se dostanou na okraj pasti.
Larva ale nečeká výhradně na ně. Do trychtýře může spadnout i jiný drobný hmyz nebo malý členovec. Rozhoduje velikost, síla a to, jestli se oběť dokáže ze sypkého svahu dostat ven.
Ne každý pád končí smrtí. Někteří mravenci utečou. Větší hmyz se může vyškrábat ven. Někdy larva zaútočí pozdě, někdy kořist nesklouzne dost hluboko. Její past není dokonalá.
Mravkolev ale nepotřebuje vyhrát pokaždé. Stačí mu dobré místo, trpělivost a opakované šance. Když se dlouho nic nechytí, larva šetří energii. Když je místo špatné, může se přesunout a vybudovat nový kráter jinde.
Kdyby člověk znal jen larvu, těžko by hádal, jak bude vypadat dospělý mravkolev. Z tvora zahrabaného v písku, který čeká s kusadly na dně pasti, se nakonec stane drobný okřídlený hmyz.
Dospělý mravkolev má dlouhé štíhlé tělo a průsvitná křídla s hustou žilnatinou. Na první pohled může připomínat malou vážku, ale patří mezi síťokřídlé, tedy řád Neuroptera. Bývá aktivní hlavně za teplých večerů a v noci, takže lidem často uniká.
Mravkolev zní skoro exoticky. Larva v písku, trychtýřová past, mravenec klouzající dolů, zrnka létající ze dna. Člověk by čekal poušť, tropy nebo nějaké vzdálené suché kraje.
Jenže mravkolvi žijí i v Česku. Patří mezi ně například mravkolev běžný, latinsky Myrmeleon formicarius.
Hledat je neznamená dívat se do korun stromů nebo běhat za létajícím hmyzem. Lepší je sklonit hlavu k zemi. Suchá písčitá místa, chráněné okraje cest, jemný písek pod převisem, teplé a sušší plochy. Tam se mohou objevit malé kruhové důlky.
Zdroje:
