Článek
Ráno vonělo náměstí mokrým listím a pečivem. Pavel vykládal zelí. Paní Růžena rovnala pletené ponožky, každou dvojici převázanou zbytkem vlny.
Jarmila prodávala jablka, brambory a podzimní zeleninu. Na sobotním trhu měla místo vedle kašny. Středu přidala do kalendáře po telefonátu produkční, která hledala menší tržiště pro reklamu na tašky.
Za každý stánek nabídla dva tisíce, pokud se natáčení uskuteční. Jarmila tu podmínku ostatním zopakovala. Všichni počítali s několika hodinami před kamerou a s vlastním zbožím na stolech.
Produkční při obhlídce chválila podloubí i oprýskanou kašnu. Jarmilu těšilo, že někdo přijel právě kvůli jejich náměstí. Čekala, že několikrát podá zákazníkovi jablka.
Dodávka přivezla jiné představy.
Nejprve z ní vyndali stejné dřevěné bedýnky. Jarmila proti nim nic neměla. Potom mladík odnesl její plastové přepravky a režisér ukázal na brambory: ty prý do záběru nepotřebují.
Zelí mělo zmizet také. Na jeho místo přišly sklenice s barevnými víčky a košíky pečiva, které nikdo z přítomných neprodával. Pavel čekal, co ještě zbude z jeho stánku.
Jarmila vybírala nejhezčí jablka. Dva otřené plody obrátila poškozenou stranou dolů. Přistihla se při tom a pomyslela na novou plachtu, kterou by jí dnešní odměna zaplatila.
Když jí rekvizitář podal cedulku s jinou cenou, zaváhala. Muž vysvětlil, že slouží jen pro záběr. Jarmila ji položila vedle váhy; chtěla si ještě promluvit s produkční.
Růžena dostala nabídku počkat v kavárně. Za jejím stolem měla stát mladá žena v lněné zástěře. Ponožky přestěhovali do proutěného koše a požádali Růženu, aby ukázala, jak je rovná.
Ukázala jim to. Potom se posadila zpátky za svůj stánek.
Režisér začal rozmisťovat účinkující. Prodejci mohli zůstat poblíž, jen neměli vstupovat do obrazu. Jarmile nabídl, že její jablka samozřejmě použijí.
Teprve tehdy pochopila, že je nepotřebují při práci. Potřebují jejich stoly a náměstí, na něž postaví jiné lidi. Sama přitom ostatní přesvědčovala, že ukážou, jak to u nich doopravdy vypadá.
Požádala o přestávku. Vedle kašny si prodejci řekli, co kdo přijme. Pavel chtěl odměnu a byl ochoten stát stranou. Růžena své ponožky jiné prodavačce přenechat nechtěla.
Jarmila navrhla, aby mohli zůstat za stoly s vlastním zbožím. Pavel souhlasil, že se na tu možnost zeptají. Růžena si přitáhla koš s ponožkami k nohám.
Produkční návrh odnesla režisérovi. Ten odmítl měnit připravenou podobu reklamy. Potřeboval všechny tři stánky podle svého plánu; samotný Pavlův stůl mu nestačil.
Růžena začala ponožky vracet na původní místo. Jarmila produkční řekla, že za těchto podmínek svůj stánek také neposkytne. Pavel mlčel. Jeho souhlas s natáčením dál platil, ale dvěma ostatním ho vnutit nemohl.
Filmaři začali nakládat bedýnky zpátky. Pavel pomohl sundat cizí sklenice ze svého stolu. Jarmila věděla, že mu nemůže slíbit, že si ztracené peníze vydělají jinak.
Odpoledne se prodávalo i zelí
Bylo po jedenácté. Zboží už vyložili, ale lidé o středečním trhu nevěděli. Jarmila zašla do pekárny a poprosila, zda mohou zákazníkům říkat, že stánky zůstanou otevřené do tří.
Pavel přidal oznámení do místní skupiny. Na fotografii měl zelí v plastových přepravkách. První zákaznice přišla pro brambory a zůstala u Růženiných ponožek.
Velký nával nenastal. Zastavovali se lidé cestou z oběda, později rodiče s dětmi ze školy. Jeden muž viděl ráno přípravy natáčení a ptal se, kam zmizely dřevěné bedýnky.
Jarmila mu podala jablka v jeho vlastní tašce a vysvětlila, že si je filmaři odvezli. Muž přikývl a poprosil ještě o dvě cibule.
Ve tři zůstalo Pavlovi několik hlávek a Jarmile skoro celá přepravka drobných jablek. Část si mezi sebou vyměnili. Růžena prodala čtyři páry ponožek; dva tisíce nevydělal nikdo.
Jarmila si na novou plachtu musela počkat. V sobotu postavila stánek na obvyklé místo a přinesla i násadu od smetáku. Pavel vedle ní vyložil zelí. Tentokrát už se ho nikdo nepokoušel odnést ze záběru.
