Článek
To, co napsal pan Vít Hartl, již není otázka svobody slova ale veřejné hanobení obyvatel v poválečném Československu!
Německo se před 2. světovou válkou chovalo stejně jako dnes Putinovo Rusko. Cílem bylo okupování jiných států a likvidace jejich obyvatel. Celý svět se netečně díval na vzrůstající německý fašismus a šíření této zrůdné ideologie v dalších státech Evropy. Nakonec svou netečnost západní Evropa posvětila v Mnichově v roce 1938. Na válečném poli zahynulo obrovské množství vojáků (především ze SSSR, z Anglie a USA), dokonce i u nás, to je ze země, kterou si Německo pěstovalo jako zbrojnici své říše (a s likvidací obyvatelstva až po vyhrané válce), bylo zavražděno více než 300 000 lidí.
Beneš byl zatím náš největší státník. Bez něho by nikdy nebyla obnovena Československá republika a jeho dekrety byly akceptovány i všemi vítěznými mocnostmi. Díky odsunu sudetských Němců (všichni, podotýkám, všichni hajlovali a schvalovali válku) tady byl v Evropě téměř 80 let mír (i když vykoupený u nás a ve východní Evropě ruskou porobou) ale odsun byl ještě mírná odplata za vraždění našich lidí esesáky i obyčejnými Němci. Samozřejmě, že v odzátkované nenávisti se někde staly po válce záležitosti, které se nedají kladně hodnotit, ale ani ty se nedávají srovnávat s chováním Němců k lidem v koncentračních táborech. Není se co divit, že někteří si přišli vyřídit účty za vyvražděné rodiny i když to nebylo z morálního hlediska docela oprávněné. Ale pozor? Byly to přece jenom výjimky. Jak by se muselo hodnotit to, že po prohrané kapitulaci (v květnu 1945) Němci vraždili ještě v našich vesnicích a městech?
Dnešní snaha vytahování kostlivců ze skříní mě připadá jako cílená snaha destabilizovat společnost a vědomě lhát o historii poválečných událostí.
