Článek
Výročí ponížení nebo hanby ?
Již prakticky není nikdo, kdo by zažil rok 1938 a dost málo těch, kteří v dospělém věku zažili rok 1968. Obě výročí spojená s ponížením našeho státu a našich obyvatel od států nedemokratických. Jeden v roce 1938 byl fašistické Německo, druhý (v roce 1968 ) komunistický SSSR, tedy vlastně Rusko, které se fašistickému systému vždycky vlastně rovněž podobalo. Dnes lidi, kteří toto ponížení nezažili hodnotí tuto dobu a „moudře“ trousí teorie jak zbaběle jsme se zachovali, že jsme se nebránili a jak nás naši představitelé zradili . Protože jsem zažil 21.8.1968 a byl jsem několikrát za tzv. socializmu v SSSR, dovolují si uvést svůj názor na tyto teorie, které se narodily v teplíčku a blahobytu současné doby. Hodnotitele dokonce nepřivedly k realitě ani obrázky zničené Ukrajiny, či Gazy. Tak v roce 1938 nás především zradili západní státy (Anglie, Francie), které měly s námi uzavřené právní závazky o spojenectví a vojenské pomoci . Malá dohoda nebyla vůbec použitelná, protože výzbroj armád těchto států byla taková, jaká může být jenom u států ekonomicky nejslabších. Smlouva se Sovětským svazem nebyla nic platná (pokud by byla naplněna, přivedla by k nám komunismus o nějakých 10 let dříve) , SSSR uzavřel smlouvu s Německem (Ribentrop-Litvinov) a hlavně se SSSR jsme neměli přímé hranice. Rumunsko při konzultaci nepřipustilo možnost použití svého území pro přepravu vojsk SSSR. O špatné výzbroji SSSR je zbytečné psát. Německá vojska po zahájení války zabírala území s rychlostí jízdy motorizovaných jednotek ! Naše obrana ? Letectvo prakticky nepoužitelné ( jak početně, tak technicky). Naše stíhačky ( dvojplošníky ) nebyly prakticky schopné boje ( malá rychlost, špatné letové vlastnosti při zbraňové výstroji). Betonové pevnůstky nedokončené, nevybavené zbraněmi. Můj otec byl v tzv. řopíku s dalšími 3 vojíny. Kulomet, který měl v pevnůstce být – nebyl. Každý voják měl pěchotní pušku a 15 ostrých nábojů. S těmi by si poradili i výrostci z Hitlerjugend. Téměř třetinu obyvatel České republiky tvořili Němci a Maďaři ( pochopitelně ti byli i v armádě) Pokud by došlo k obraně, když nepočítáme se zradou té třetiny nacistů v armádě, tak by byly tak obrovské ztráty vojáků i civilního obyvatelstva, zničen průmysl a všechna velká města. Z tohoto stavu bychom se těžko vzpamatovávali, pokud vůbec někdy.
A jsme u roku 1968. Celé pražské jaro byla ohromně sympatická euforie ale pozor ? Byl to pořád komunistický režim. Poslední záchvěv naděje, že by mohl snad i tento režim být snesitelný. O demokracii by se možná jednalo až velmi později. Ovšem i to hegemonovi vadilo. Trhala se ideologická pouta a samozřejmě byl strach, že uteče vynikající dojná kráva. K invazi by došlo dříve nebo později, protože jsme byli v dohodnuté sféře SSSR už při rozhodování spojenců se Stalinem ( Teherán 43, Jalta 45) o poválečném uspořádání Evropy a to Československo nebylo zrovna nejdůležitější problém..
A tak co jsme měli dělat? Bránit se dvacetinásobné přesile? Výsledek by byl horší než v Maďarsku v roce 1956, kde byly tisíce obětí. U nás by byla tzv. dělnicko rolnická vláda, rozbitá města, desetitisíce mrtvých. Prezident Svoboda dělal co mohl, aby toto nenastalo. Zrada, poroba, ponížení teprve přišly od vlastních lidí. Husák, kterého komunisté v padesátých létech odsoudili k trestu smrti, který hřímal s pražských tribun o socializmu s lidskou tváří, tak tento Husák nebyl schopen vést tento stát ani jako maďarští komunističtí politici s jejich gulášovým socializmem. Jestli byl někdo viník, tak to byl především Husák a jeho tlupa (ovšem i Lidové milice a komunističtí funkcionáři), kterou se , bohužel, nepodařilo ( nebo nechtělo) potrestat za ty stovky vězněných lidí s jiným názorem, za držení celého národa vlastně ve vězení. Takže vážení mladí historičtí hodnotitelé. Někde jinde je potřeba hledat konkrétní vinu při úvahách o možnostech hájení svobody.
V Brně 20.8.2024 . Ladislav Protiva
